Znáte listinu práv a svobod vašeho vztahu?

V dokonalém světě by byl partnerský život procházkou růžovým sadem: protějšek by nás vždy dokázal chápat, respektovat, nehádali bychom se. Realita je ale taková, že nás ten druhý občas nechápe, občas nerespektuje - a občas se hádáme. Je jasné a pochopitelné, že ve vztahu musejí dělat kompromisy obě strany, vyjednávat, ustupovat. Jsou ovšem oblasti, ve kterých je velmi vhodné míru ústupků a kompromisů zvážit - i ve vztahu máte svá práva!

Právo na respekt

Slovník cizích slov definuje "respekt" jako vážnost, úctu a ohled, v praktickém pojetí znamená, že nebudeme protějšek zahlcovat jen svými potřebami a touhami, ale zohledníme i ty jeho, budeme se rozhodovat společně a zároveň ho nebudeme omezovat. Jedním ze základních stavebních kamenů vztahu je schopnost adaptovat se jeden na druhého, s čímž jde ruku v ruce respekt, tedy braní v potaz rozhodnutí, potřeby a názory partnera. 

Právo na vděčnost

Součástí výše uvedeného respektu je být vděčný. Třeba za to, když se partnerovi podařilo udělat něco pro to, abyste se cítili hezky. Prachobyčejná pochvala "tohle se ti povedlo" má povzbudivý a motivující účinek. Chcete-li, aby se kýžený jev opakoval, pochvala k tomu zásadně přispěje (mimochodem, milá pochvalná zpráva nebo vzkaz dokážou zázraky). Máte dojem, že nemáte za co být vděční? Docela dobře funguje začít u sebe.

Připravujte partnerovi drobné radosti, je-li váš vztah zdravý, snadno ho jimi nakazíte a on "z vděčnosti" začne dělat drobné radosti vám. Je to mnohem zdravější cyklus než bublání-hádka-usmíření, ne?

Právo na sdílení

Sdílením ovšem nemyslíme manželské lože, ale jeho pravý opak, domácí práce (a nechte se překvapit, jak těsně nakonec společný úklid souvisí s postelí). Průzkumy ukazují, že se v tomto ohledu za posledních pár let zcela proměnily tradiční role. Mladé páry se dělí o domácí práce výrazně aktivněji než páry středního věku, které se ovšem i tak dělí o domácí práce aktivněji než ty seniorského věku. 

Ovšem ani dnešní mladí nemají domácí práce rozdělené půl na půl, jakkoliv si to někteří mladí muži i myslí. Spravedlivější dělba domácích povinností vede zcela jasně k větší spokojenosti v partnerském životě včetně jeho intimní oblasti. Jak to? Jakkoliv to zní neuvěřitelně, že si domácí práce rozdělíte, máte lepší sex. Společná péče o domácnosti vás donutí pracovat v týmu a při týmové práci se neobejdete bez jasné vize, o které (a při ní) musíte komunikovat, řešit a domlouvat se, vzít za jeden provaz.

Všechny tyto aspekty jsou důležité pro intimitu. Potěšení ze společně vykonané práce snižuje riziko, že vám to doma zevšední. Jak rovnosti dosáhnout? Funguje obyčejný papír a tužka. Co je třeba udělat, napiště na papír a rozdělte si, kdo co. Jedině tak dosáhnete toho, že budete pracovat opravdu férově na půl. 

Právo na růžové brýle

Zní to bláznivě, ale je to tak. Vidíte-li svého partnera vždycky trochu lepšího než vaši přátelé nebo hyperaktivní matka, je to pro budoucnost vašeho vztahu a překonávání případných obtíží, které život přináší, výhodou. Ovšem neplatí to v případech, kdy jeden neustále dělá samé kiksy a ten druhý všechny jeho úlety a chyby neviditelně zametá pod rohožku. Je to nejrychlejší cesta k tomu, jak ztratit sebeúctu a sám sebe a stát se nespokojeným stínem silnějšího (přitom chybujícího) partnera.

Říká se tomu efekt "rohožka". Dřív nebo později si tak totiž začnete připadat. Drobná zaškobrtnutí si klidně můžete lakovat na růžovo, zásadní problémy ale vyžadují neodkladné řešení. Partner má právo vědět, že vám ublížil, jen tak dostane šanci se omluvit a vy mu můžete dopřát odpuštění. To, že vás zranil, totiž nemáte napsané na čele. Vždycky je lepší, když ve vztahu musíte překonat jednu překážku, než když si z nich vystavíte celou barikádu.

Právo na kompromis

Těžkým, ale nevyhnutelným prvkem zdravých vztahů jsou kompromisy. Neexistuje pár, který se shodne úplně naprosto ve všem, a jestliže narazíte na lidi, kteří to tvrdí, tak buď lžou, jsou nositeli dosud neznámé psychiatrické diagnózy, nebo vbrzku vstoupí do dějin a školních učebnic. Právo na kompromis ovšem nelze zaměňovat za právo mít (a prosazovat) svoje potřeby a touhy.

Právo na omluvu

Dokázat přiznat sobě i partnerovi, že se někde stala chyba, přesněji že jste udělali chybu, to chce kus odvahy. A "dospěláctví" - v tom smyslu, že dospělák prostě přijme zodpovědnost, řekne "tohle jsem zvoral/a, mrzí mě to, zkusím to napravit" a nebude se vykrucovat dětinským způsobem a la "já za to nemůžu" (můžete, i když třeba jen zčásti) nebo předstírat, že se nic nestalo (stalo). A opět: máte právo očekávat, že to samé v případě průšvihu udělá i váš protějšek.

Právo na pozornost

Tak prostá, přitom zásadní věc, jako je naslouchání druhému, jako by se v uspěchaném světě, plném informací a inteligentních technologií, vytrácela. Stačí se rozhlédnout třeba v restauracích: lidé se přece setkávají a tráví spolu čas, aby si promluvili, propojili se - a přitom prakticky na každém stole vedle talíře nebo skleničky leží mobil, na kterém může kdykoli cinknout zpráva. 

A tu protějšek přeruší konverzaci, aby si přečetl smsku nebo na ni odpověděl, nebo se vytratil k jinému nezbytnému hovoru. Jestliže máte projevit partnerovi respekt, snažte se mu naslouchat, věnovat mu pozornost, když si s vámi chce normálně popovídat nebo si potřebuje promluvit. Komunikace je základem vztahů mezi lidmi, a byť slovu "naslouchání" vévodí slyšet, znamená hlavně porozumět, chápat, spolupracovat.

Právo na lásku

Vášeň a dlouhodobý vztah není protimluv. Aby láska nevyprchala, musí se o ni pečovat. Snadno se to řekne, že... ale vyplatí se pro to něco dělat, protože je dokázáno, že páry, které si i po letech potvrzují lásku slovy "miluji tě", ji také mnohem spíš než ti laxní a rezignovaní cítí. Chcete-li láskyplná slova slyšet, říkejte je, chcete-li se milovat, říkejte to, a chcete-li se objímat, obejměte. Funguje to!

Právo na soukromí

Poskytnout partnerovi čas a prostor je vlastně také vyjádřením respektu - respektu k jeho integritě. Dejte mu možnost být sám sebou, věnovat se svým zájmům, koníčkům, nevnucujte se do jeho aktivit, pokud o to nestojí, a dopřejte mu nezávislost a možnost volně dýchat i mimo vztah. Neplatí, že když chce být partner někdy bez vás, nemá vás rád a nechce s vámi být, nejspíš si prostě normálně potřebuje dobít baterky jinde a trochu si oddychnout, vztahy jsou náročné. Právo na "vlastní" život se partnerským svazkem neruší.

Sláva nadávání

Když se vám doma něco nelíbí, vyvztekejte se, rozčílit se je zdravé. Psychologové zjistili, že tiché a dlouhé remcání vztek jenom zvyšuje. Naopak při pořádném desetiminutovém nadávání se ho snadno a rychle zbavíte. 

Snažíte se být vždycky a pořád za všech okolností v pohodě, v klidu a ke každému přátelští? Máte představu, že byste takoví měli být a cokoliv jiného je nepřijatelné? Nejste sami. Většinou takové chování automaticky očekáváme od sebe i od ostatních, přitom ale ve skutečnosti nikomu nedělá dobře. Vlastně je to přesně naopak. Pokud se váš vztek, hořkost a bezmoc hromadí za vynuceným úsměvem, jednou potlačované emoce vyjdou najevo a nakonec vás semelou. 

Nebojte se upustit páru

Je lepší emoce nepotlačovat, přiznat si je a přijmout. Jste vzteklí? Něco vás rozlobilo? Je čas si pořádně zanadávat. Vykřičte ze sebe všechno, co vás trápí. Uvidíte sami, jak je to osvobozující a jak hodně se vám uleví. Najděte si někde klidný koutek, kde vaše nadávky nikdo neuslyší. 

Vztek vám nakonec může hodně prospět

Také slavný indický duchovní vůdce a zastánce nenásilí Mahátma Gándhí věřil, že na nadávání není nic špatného. Vztek je pro lidi jako benzin - pohání nás, abychom se dostali dál, na mnohem lepší místo. Takže když jste vzteklí, měli byste tomuto pocitu dát prostor, místo toho, abyste ho popírali. Pořádně si zanadávejte a pak použijte vzniklou energii, abyste situaci vyřešili.

Nadávky jako požehnání

Možná vás také překvapí, že vztek může vést i k radosti: britští vědci totiž zjistili, že nadávání uvolňuje hormony štěstí, které zmírňují bolest, napětí a stres. Krátké zanadávání tak zabrání tomu, aby vás vztek zničil, a z celé situace vyjdete mnohem silnější a odolnější. Negativní emoce tak přetvoříte v hnací pohon. Potvrzují to rovněž američtí psychologové. Účastníci jejich pokusu měli za úkol ponořit ruce do ledové vody a mohli přitom nadávat podle chuti.

Lidé, kteří během tohoto experimentu nadávali bez zábran, vydrželi ve vodě průměrně o 40 % déle než ti, kdo svoje emoce drželi pěkně na uzdě. Při dalším pokusu si měli účastníci udržet stejné tempo při jízdě na rotopedu a při zvyšování zátěže. 

A jestli jste se rozešli nebo se někdo rozešel s vámi, nesmutněte. Lepší dříve než-li později. Na nic nečekejte a seznamte se, pomoci vám může i vědecký dotazník, který vám pomůže vybrat vašeho ideálního partnera.

[ivi]