Zdravotní důsledky havárie v Černobylu, seznamte se

Dne 26. dubna 1986 1:24 Kyjevského času - výbuchy na reaktoru číslo čtyři jaderné elektrárny v Černobylu na Ukrajině, tehdejší republiky bývalého Sovětského svazu, vedly k obrovskému úniku radioaktivních materiálů do ovzduší. Tyto radioaktivní materiály měly dopad v zemích Evropy, především na velkých územích Běloruska, Ruské federace a Ukrajiny. 26. dubna 1986 vedla exploze páry a vodíku v jednotce 4 v Černobylu k prasknutí v nádobě reaktoru a požáru, který trval 10 dní. 

Odhaduje se, že v roce 1986 až 1987 bylo zapojeno do této čenobylské havárie dokonce až tři sta tisíc pracovníků na likvidaci, což se týkalo zejména likvidátorů z armády, personálu elektrárny, místní policie a hasičů. Největší radiační dávky získalo přibližně dvě stě čtyřicet likvidátorů při provádění významných záchranářských činností v pásmu reaktoru kolem třiceti kilometrů. Později se počet registrovaných likvidátorů zvýšil až na neuvěřitelných šest set tisíc, i když už jen malá část z nich byla vystavena vysokým úrovním radiace. Na jaře a v létě roku 1986 bylo evakuováno údajně sto šestnáct lidí z oblasti kolem reaktoru v Černobylu a z města Pripjatě do nekontaminovaných oblastí. Dalších dvě stě třicet tisíc lidí bylo v následujících letech ještě znovu přemístěno.

Rychlá fakta

Nehoda v jaderné elektrárně v Černobylu na Ukrajině v roce 1986 byla největším nekontrolovaným únikem radioaktivních látek v historii. Počáteční výbuch páry měl za následek smrt dvou pracovníků. Akutním radiačním syndrom (ARS) utrpělo v důsledku vysokých dávek ozáření sto třicet čtyři pracovníků závodu a záchranářských pracovníků. Dvacet osm z nich později zemřelo na ARS. Celkový počet případů rakoviny štítné žlázy registrovaných v období 1991 – 2015 mezi osobami mladšími 18 let se v roce 1986 po celém Bělorusku, Ukrajině a pro čtyři nejvíce kontaminované oblasti Ruské federace přiblížilo dvaceti tisícům. Přibližně pět tisíc případů rakoviny štítné žlázy bylo způsobeno radioaktivním jódem vystaveným dětem nebo dospívajícím v době nehody. Nebylo prokázáno žádné další zvýšení výskytu rakovin, leukemických a nerakovinových onemocnění z ozáření.

Evakuace a psychika místních

Evakuace a přemístění se pro mnoho lidí ukázaly jako hluboce traumatický zážitek z důvodu narušení jejich dosavadních sociálních sítí a možnosti návratu do svých domovů. Kromě narušené psychiky a nedostatku spolehlivých informací poskytnutých lidem postiženým v prvních letech po nehodě došlo k rozsáhlé nedůvěře k oficiálním informacím a k falešnému připsání většiny zdravotních problémů radiačnímu ozáření z Černobylu. Pro osoby nejvíce postižené nehodou bylo poskytování zdravých a přesných informací velmi důležité, aby se jim dokázalo pomoct s jejich léčebným procesem.

Dopady na zdraví pracovníků

V den nehody bylo na místě šest set pracovníků. Sto třicet čtyři utrpělo akutní radiační nemoci, z nichž dvacet osm zemřelo v prvních třech měsících. Pro ty, kteří přežili radiační nemoc, trvalo zotavení několik let. Mezi šesti sty pracovníky na místě bylo zaznamenáno zvýšení výskytu leukémie a šedého zákalu u osob vystavených vyšším dávkám záření. Jinak nedošlo k žádnému nárůstu výskytu rakovin nebo leukémií mezi ostatními ozářenými pracovníky.

Rakovina štítné žlázy

K velkému nárůstu výskytu rakoviny štítné žlázy došlo u lidí, kteří byli v době nehody malé děti a adolescenti a žili v nejvíce kontaminovaných oblastech Běloruska, Ruské federace a Ukrajiny. To bylo způsobeno vysokým obsahem radioaktivního jodu uvolněného z reaktoru v Černobylu v prvních dnech po nehodě. Radioaktivní jód byl uložen na pastvinách požíraných kravami, které se pak koncentrovaly do mléka, které bylo následně pité dětmi. Toto bylo dále zhoršeno také obecným nedostatkem jódu, což způsobovalo, že se ve štítné žláze hromadilo více radioaktivního jódu.

Reprodukční a dědičné účinky a zdraví dětí

Vzhledem k nízkým radiačním dávkám, které dostávala většina lidí vystavených havárii v Černobylu, nebyly prokázány žádné účinky na plodnost, počet mrtvých porodů, nepříznivé výsledky těhotenství nebo komplikace při porodu, ani se už neočekává, že by jakékoli byly.

Jak se to vše stalo?

Systémová zkouška byla naplánována na osudnou noc 25. dubna 1986. Zkouška byla navržena tak, aby se zjistilo, zda by reaktor mohl udržovat odpovídající cirkulaci chladicí vody po nouzovém odstavení, kdy samotný reaktor ztrácí výkon. Aby se pokračovalo v zajišťování chlazení reaktoru, měly turbíny pokračovat v provozu čerpadel, dokud záložní turbogenerátory nemohly převzít provoz chladicích čerpadel. V případě reaktorů typu RBMK byl znám známý návrhový defekt, který znamenal, že po nouzovém odstavení bude reaktor bez proudění chladicí vody po dobu až sedmdesát pět sekund, během kterých by se v jádru reaktoru mohlo vytvořit dostatečné množství tepla, které by způsobilo katastrofické selhání. Použitím turbín k provozu čerpadel při startu turbogenerátorů by tento čas mohl být snížen na přibližně patnáct sekund, který byl považován za přijatelný. Vzhledem k povaze zkoušky bylo nutné deaktivovat automatické vypínací systémy, protože samotná zkouška byla řídícími systémy vnímána jako porucha. Zkouška měla proběhnout dříve, ale kvůli logistickým a personálním problémům tomu bylo jinak. To znamenalo, že pracovníci provádějící test nebyli řádně informováni a nebyli zcela v obraze o zkušebním postupu.

Aby bylo možné test bezpečně provést, bylo nutné snížit výkon na přibližně dvacet procent normálního provozního výkonu. Bez ohledu na personál, konstrukční chyba v reaktoru způsobila, že se reaktor stal nestabilním, když pracoval při nízkých energetických výkonech. Když byl výkon snížen, nastal nebezpečný pokles výkonu, protože inženýr omylem vložil ovládací tyče příliš daleko. V tomto bodě, mezi 00:35 a 00:45 dne 26. dubna, v jádře reaktoru rostly horké body, ale jakmile byl nouzový vypínací systém deaktivován, alarmy byly ignorovány a test i přesto pokračoval. Jako prostředek zkoušky byly aktivovány pomocná vodní čerpadla, což zvýšilo průtok vody do turbín, a to způsobilo zvýšení teploty vody. Přítomnost většího množství vody vedla k dalšímu poklesu výkonu reaktoru a průtok vody přesáhl bezpečný limit v 01:19 Kyjevského času. Ve snaze zvýšit výkon reaktoru byla dvě oběhová čerpadla vypnuta a regulační tyče byly odebrány z jádra. Tyče byly ovládány manuálně, přičemž ovládání bylo odebráno z automatizovaného řídicího systému reaktoru. Celá tato havárie a katastrofa, která měla katastrofální konec, byla skvěle popsána (i s neinformovaností celého světa) v nové pětidílné minisérii seriálu z koprodukce společností HBO a Sky s názvem Černobyl, kde si zahráli například: Jared Harris, Stellan Skarsgård, Emily Watson a spousta dalších. Doporučujeme, abyste si udělali čas a na seriál Černobyl se podívali.

Černobyl dnes

Zpráva UNSCEAR již z roku 2008 o Černobylu potvrdila, že i když jsou k dispozici nové výzkumné údaje, hlavní závěry o zdravotních následcích havárie v Černobylu v roce 1986 jsou v podstatě v souladu s předchozími hodnoceními. UNSCEAR 2018 zase uznává, že rakovina štítné žlázy je hlavním zdravotním problémem u jedinců, kteří byli v době nehody dětmi nebo dospívajícími, a že je nutné další vyšetřování k určení dlouhodobých následků ozáření. Předchozí strach z nárůstu počtu leukemií se neuskutečnil, ani nevznikly žádné problémy s plodností. Jak ukazují předchozí hodnocení, byly pozorovány psychologické účinky, jako je vysoká úzkost a obecně špatný zdravotní stav. V Asii a Severní Americe nebyly známy žádné důsledky této nehody. Do Černobylu se pořádají dokonce i zájezdy.

Při každé důležité události, ale také havárii a katastrofě si člověk uvědomí, že život je krátký. Kdo by tedy chtěl být sám? Nečekejte ani chvilinku a seznamte se. Věda vám v tom může pomoci, zkuste využít vědecký seznamovací dotazník. 

[kač]