Vyberte kroužek na míru

Pro řadu rodičů je rozmanitá nabídka kroužků velmi lákavá a řeší, co všechno svým potomkům dopřát. Tento zájem je způsobený i tím, že generace dnešních třicátníků a čtyřicátníků vyrůstala v době, kdy takové možnosti nebyly. V 80. a 90. letech chodili na výtvarnou výchovu, dramatický nebo sportovní kroužek. Nyní je ale mnohem více příležitostí, jak dítě zabavit: kroužky jsou přímo v budově školy, v Domě dětí a mládeže nebo je organizují soukromé instituce. Jenže jak si vybrat z pestré nabídky, když chcete, aby se vaše dítě zabavilo a zároveň i něco nového naučilo?

Přibývá rodičů, kteří raději zapíšou děti do jednoho kroužku, který ale kombinuje řadu aktivit. A to je zřejmě důvod, proč je v posledních letech enormní zájem o členství v Sokole i ve Skautu. Obě dvě organizace byly znovu obnovené po roce 1989 a dnes mají tisíce členů. Je čím dál víc rodičů, kteří chtějí pro své děti nějakou sportovní aktivitu, ale není pro ně důležité, aby šlo primárně o výkony. U nich se můžete přihlásit do oddílu všestrannosti, kde si vyzkoušíte od každého sportu něco, mají ale i specializované oddíly, od florbalu přes gymnastiku až po tenis.

Děti v Sokole vedou nejen ke sportu, ale také k radosti z pohybu a ze života. Vidí, že mají spoustu povinností ve škole, v jiných kroužcích, u nich po nich žádný dril nepožadují. Chtějí, aby se k nim těšily. Podobnou motivaci zmiňují i rodiče, jejichž děti chodí do Skautu. Ten totiž nabízí nejen hry v klubovně, ale také spoustu výletů a dalších aktivit v přírodě. Za posledních 13 let se počet skautek a skautů v zemi zvýšil ze 40 tisíc na více než 64 tisíc. Do skautského oddílu chodí děti a učí se samostatnosti, umějí si poradit v situacích, které by dělaly potíže i některým dospělým.

Rodiče vidí, jak děti získávají jistotu a sebevědomí a zároveň smysl pro práci v týmu a opravdu pevné vztahy se svými kamarády. Skautink je otevřený i v ohledu zvláštní péče o některé děti. Vedoucí jim umožňují posouvat hranice toho, co sami zvládnou.

Vybírat s dětmi

A o to jde hlavně. Vybrat tak, aby dítě nápor povinností zvládlo v pohodě. Nabídky se na rodiče valí ze všech stran a je obtížné jim odolat, protože se na internetu i jinde dočtou, že je potřeba dítě rozvíjet od nejútlejšího věku, a to právě prostřednictvím volnočasových aktivit.

Některé děti mají namísto jedné nebo dvou hodin týdně šest i více kroužků. Rodiče hodně tlačí na výkon a mají naprosto jasno, co chtějí pro své děti. Často se nechávají ovlivnit svým okolím a dají potomky na několik kroužků. Přihlásí je například na hokej a očekávají, že z nich bude další Jágr. Bohužel příliš nezohledňují, jestli děti daná aktivita baví a jestli by si ji vybraly samy. Druhý extrém jsou velmi liberální rodiče, kteří věří, že dítě si zvládne samo vybrat. A říkají: Dcera chce chodit na pět kroužků, tak jí to umožníme. Jenže tam šla jen jednou nebo dvakrát a přestalo ji to bavit, takže jsme zkusili zase něco jiného.

Optimální je kompromis. Začít s kroužky na prvním stupni tím, že si s dítětem popovídáte, co by ho bavilo, a postupně zužovat výběr. Skončit po pár týdnech není vhodné, ať dítě vydrží alespoň půl roku na kroužku a pak případně vyberte jiný. Dětem se pak celkově mění chování. A důvod? Stres z přetížení, který známe u dospělých. Buď jsou děti apatické a rezignované, anebo začnou být agresivní vůči sobě nebo svému okolí.

Už od školky?

Rodiče si s touto změnou nevědí rady a většinou je nenapadne, že by příčinou mohlo být právě přílišné zatížení dětí, které tráví spoustu hodin ve škole, po škole jdou na kroužek, pak se večer ještě učí. V tomto rytmu fungují šestileté i desetileté děti a ve finále mají možná stejný nebo i větší zápřah než jejich rodiče. Někdy se dítě věnuje takovému množství aktivit, že ani není možné něco dělat pořádně. Tak by se pak rodiče měli dobrat toho, zda by nebylo vhodné nějaký ten kroužek oželet.

Dítě totiž potřebuje i nějaký čas a prostor, kdy bude jen samo se sebou. To ale neznamená to, že by sedělo hodiny u počítače nebo s mobilem. Speciálně pro "výkonové" rodiče je tohle těžké pochopit. Pracují mnoho hodin denně a připadá jim normální, že takhle budou fungovat i jejich potomci. Jenže děti nejsou zmenšeniny dospělých.

Je potřeba posuzovat individuálně, na co se které hodí. Řada rodičů přihlásí už ve školce své potomky na několik kroužků, ale je dobré myslet na to, že samotný nástup do školky je pro děti dost velká změna: najednou mají jiný režim, musí si zvykat na odloučení od rodičů a také na svoji roli v kolektivu. Jsou děti, kterým trvá, než změnu přijmou, a bohužel jim moc nepřidá, když k tomu mají ještě další novinky v podobě kroužků. Jiným ale naopak vyhovuje, když se neustále učí něco nového.

Co se ale spíše nedoporučuje je výuka cizích jazyků ve školkách, a to pokud dítě ještě nemá dobře osvojenou mateřštinu. Učení dalšího jazyka mu zbytečně zatěžuje mozek. K logopedům pak chodí rodiče s dětmi, které mají nejrůznější typy poruch komunikace a mnohdy jsou právě způsobené tím, že je toho na ně moc. Leckdy je to totiž kombinace více faktorů, které mu způsobí problémy s řečí. Například se dítě zadrhává, mluví překontě, má opožděný nebo narušený vývoj řeči.

Zkuste si to představit od začátku: tříleté dítě každý den používá mobil nebo tablet. Kouká na postavičky v televizi nebo na YouTube, které mluví jen v citoslovcích, a dítě tento způsob mluvy napodobuje. Rodiče si s ním nečtou a nepovíají tak, jak by bylo vhodné v tomto věku. Když pak dítě dochází do školky, tak by si mělo postupně osvojovat a upevňovat znalosti češtiny. Jenže přesně v tomto rozhodujícím období ho rodiče zapíšou ještě na "hravou" angličtinu. Ano, říká se, že se učí anglická slovíčka formou hry, ale i tak je to náročné pro jejich mozek, aby zpracoval souběžně mateřštinu a ještě cizí jazyk. Výsledek potom může být ten, že dítě neumí pořádně česky, má špatný slovosled a chabou slovní zásobu.

B

Užitečnější než škola

A co dělat, když dítě výtvarka, dramaťák nebo tenis, kam chodilo rádo, ze dne na den přestane bavit, protože "kamarád chodí jinam a já tam chci taky" nebo "máme toho ve škole moc, už nic dalšího nestíhám"? Je dobré se zamyslet, které kroužky dítě skutečně baví a kam chodilo jen z povinnosti. Pokud je to kroužek, který ho dlouhodobě netěší, pak je opravdu namístě, aby ho rodiče odhlásili. Nic se ale nemá dělat bez rozmyslu. Samozřejmě, že je normální, že ke konci školního roku už je dítě přetížené.

Důležité ale je vyptat se ho, proč chce odejít. Možná se změnil trenér? Možná šla kamarádka jinam, a proto chce pryč? Zkuste společně najít řešení, například řekněte: "Fajn, odhlásíme tě, ale nechceš zkusit něco jiného?" Podstatné je, aby se mladý člověk postupně naučil nejen nějakou dovednost, ale také aby se dozvěděl i něco sám o sobě. Kroužky totiž nejsou "jen" výplň volného času, ale mohou mít mnohem důležitější funkci. Dítě, kterému něco nejde ve škole, naopak v kroužcích exceluje a má pocit, že alespoň v nějaké oblasti se mu daří.

A u řady z nich je to právě místo, kde postupně upevňuje směřování do života. V Česku na základních školách neexistuje systematické kariérové vzdělávání a poradenství, takže se běžně stává, že o tom, kam mladý člověk půjde na střední, rozhodne jednorázová návštěva pedagogicko-psychologické poradny. Okolo desátého a dvanáctého věku by dítě mělo vědět, který směr mu asi vyhovuje. Jestli spíš humanitní, nebo sportovní a postupně by se díky kroužkům a dalším aktivitám mohlo nasměrovat, aby pak bylo jednodušší rozhodování, kam si podat přihlášku na střední.

Mnoho dětí totiž umí takzvaně "všechno možné", ale ve finále je na konci základní školy bezradné a pak rodiče rozhodnou: "Půjdeš na gympl!". Je spousty mladých lidí, kterým právě kroužky pomohly najít směr, kudy v životě jít. Mnohdy to pro ně bylo užitečnější než celá docházka do základní školy. Ať už to byl kurz keramiky, nebo kroužek astronomie.

Malí hasiči

Hasičské auto a pořádná akce v terénu fascinuje malé děti odjakživa. V hasičském kroužku, kde se už předškoláci učí, jak se smotává hadice a jak se stříká proudem vody se bude dětem líbit.

Technický klub

Zatlouct hřebík, přišít knoflík, nebo smontovat ptačí budku. Zdá se vám, že děti by tohle nezvládly? Otázke je, kde by se takovou práci naučily?

Pokud potřebujete pomoci, vyhledejte odborníka, naleznete ho v každém kraji, jak Plzeňském, Moravskoslezském, tak třeba Libereckém.

[ivi]