Virová hepatitida typu C

Hepatitidu typu C objevili vědci relativně nedávno, až koncem osmdesátých let 20. století, kdy se začaly množit případy akutních hepatitid u pacientů pro krevní transfuzi. Tento typ hepatitidy je u nás v současnosti jednoznačně nejrozšířenější. Problémem je, že často probíhá bez zjevných příznaků i v té fázi, kdy už organismus nemocného prochází nevratnými změnami. Pacient je tak vystaven nebezpečí jaterní cirhózy, případně rakoviny jater nebo jaterního selhání, a nakonec se zpravidla neobejde bez transplantace jater.

Akutní a chronická hepatitida

Nejdříve by bylo dobré uvést, jak nemoc probíhá. Po vstupu infekce do krve se virus dostane do jater a množí se v jejich buňkách. Replikace změní povrch jaterních buněk, a ty se pak imunitním buňkám jeví jako cizí. Tělo tedy zaútočí na své vlastní buňky. Pokud imunitní odpověď dokáže zničit všechny nakažené buňky, proběhne infekce jako akutní hepatitida. Jestliže ale imunitní systém neuspěje a bez léčby se mu to povede jen v jedné pětině případů, stává se infekce chronickou.

Mnoho let pak dochází k pozvolnému ničení nakažených buněk jater a infikování dalších. Zčásti zničené buňky nahrazuje vazivo, tomu se říká fibróza. Jde o proces postupné přeměny normálních jater na játra cirhotická, tedy tvrdnutí jater. Bohužel některým pacientům, kteří přijdou až po mnoha letech trvání choroby, už ani správně podaná léčba nepomůže.

Hepatitidu typu C odhalí jen speciální testy

Aby se podařilo hepatitidu typu C vyléčit, je důležité přijít k lékaři včas. Když člověk po mnoha letech trvání choroby zežloutne, protože již má cirhózu, je jedinou možnou léčbou už zmíněná transplantace jater. Takové zežloutnutí už je opravdu příznak velmi pozdní, který by vůbec neměl nastat. Nemoc bychom měli odhalit mnohem dříve na základě vyšetření přímo zaměřeného na hepatitidu typu C. Onemocnění bohužel nelze v řadě případů poznat na základě jaterních testů, ty mohou být i léta v normě.

Navíc hepatitida typu C může řadu let probíhat bezpříznakově nebo má jen příznaky typu únavy, nechutenství a poruch pozornosti. Kvůli těmto obtížím přijde k lékaři jen malá část pacientů, rozhoupou se zpravidla teprve v okamžiku, kdy už mají cirhózu, zežloutne jim kůže, mají tmavou barvu moči, horečku a bolesti břicha.

Nová léčba, nová naděje

Hepatitida typu C se dosud léčila kombinací dvou typů léků, ty ale pomáhaly jen asi 60 % pacientů. S novými dvěma léky ale přišla nová naděje. Říká se jim přímo působící antivirotika. Jsou to tablety, které se k těm dvěma předchozím lékům přidávají. Účinnost léčby u dosud neléčených pacientů se díky novým medikamentům v některých případech zvyšuje až na 90 %. Léčba trvá u většiny pacientů necelý rok.

Nové léky mají určité nežádoucí účinky, ale většina lidí si na ně zvykne. Pacienti se cítí tak, jako by byli infikováni virem chřipky, jsou slabí a malátní, po podání léku mohou mít i teploty. Vědí však, že zkrátka musejí zatnout zuby a vydržet to.

Plošné očkování proti béčku

Očkování proti virové hepatitidě typu C neexistuje. Vakcíny byly vyvinuty zatím jen proti virům hepatitid typu A a B. V České republice bylo zavedeno plošné očkování proti virové hepatitidě B u malých dětí a dětí ve věku 12 let, které by nebyly v minulosti očkováné, v roce 2001. O 5 let později nahradila očkování specifickou vakcínou jen proti virové hepatitidě B u dětí do dvou let věku kombinovaná šestivalentní vakcína. Teď už jsou proti virové hepatitidě typu B tedy očkované všechny děti a mladí dospělí do 23 let věku, pokud neměli v době očkování dlouhodoboou kontraindikaci vakcinace.

Právě díky plošnému očkování ubývá v západních zemích hepatitidy typu B.

I béčko se dá chytit snadno

Hepatitida typu B se přenáší tělními tekutinami. Může se tak stát při pohlavním styku, krví, při operaci, v průběhu zubního ošetření, při tetování nebo piercingu, případně akupunktuře, pokud nejsou dodržena preventivní hygienická opatření. K přenosu může dojít i při poranění použitou jehlou anebo nepřímo, zejména kartáčkem na zuby či žiletkou. Možný je i přenos nákazy z matky na dítě, a to i před porodem. U části infikovaných dochází ke vzniku chronické formy virové hepatitidy B se zvýšeným rizikem dalších závažných komplikací, jako je například cirhóza nebo rakovina jater.

Nákaza je možná nejen od nemocné osoby, ale i od přenašeče viru, který právě nemá žádné vnější projevy nemoci.

Hepatitida od A do G

• Hepatitida je nakažlivé onemocnění způsobené viry, které napadají jaterní tkáň. Zatím je ve světě popsáno celkem sedm typů, které se liší způsobem přenosu viru, průběhem onemocnění i jeho možnými následky. Mezi nejrozšířenější patří typy A, B a C, existují však i typy D, E, F a G.
• Očkování, které poskytuje dětem i dospělým účinnou ochranu, nabízí dnešní medicína pouze proti typu A a B, a to jak proti každému typu zvlášť, tak i prostřednictvím jedné kombinované vakcíny.
• Hepatitida typu A je nejznámějšíí typ žloutenky. Virus se vylučuje stolicí, je vysoce infekční a odolný. Při pokojové teplotě dokáže přežít několik týdnů, zmrazený dokonce několik let. Nejčastěji se přenáší nepřímou cestou pozřením kontaminovaného jídla či nápoje.
• Hepatitida typu B se přenáží tělními tekutinami, krví, spermatem či vaginálním sekretem. Mezi nejčastější způsoby nákazy patří nechráněný sexuální styk. Nakazit se však lze například i použitím infikovaného zubního kartáčku, ručníku či holicího strojku. Virus se do krve může dostat také při úrazu. K jeho přenosu totiž stačí, dostane-li se mikroskopické množství krve nemocného nepatrnou oděrkou do krevního oběhu nechráněné osoby.

• Hepatitida typu C se přenáší převážně nakaženou krví. Nejvíce ohroženi jsou v současnosti uživatelé nitrožilních drog, nebezpečí  může představovat také tetování či piercing. Přestože se jak typ B, tak C přenáší v podstatě stejnou cestou, očkování existuje jen proti B.
• Virus hepatitidy typu D je tzv. neúplný vir. K jeho přenosu je potřebná současná přítomnost viru hepatitidy typu B. Také déčko se přenáší krví. Naproti tomu hepatitida typu E se přenáší potravinami nebo vodou. Je nebezpečná především pro těhotné ženy, u nichž může způsobit závažné jaterní onemocnění, a vést dokonce až k smrti.
• V současné době jsou známy také viry hepatitidy typu F a G, jejichž chování a vliv na zdraví se teprve zkoumají.

Jak to berou laici

Laici označují hepatitidu běžně jako žloutenku. Tyto termíny by se ale neměly zaměňovat. Hepatitida znamená zánět jater. Žloutenka je český název pro ikterus, tedy žluté zbarvení kůže, které vzniká díky vysoké hladině bilirubinu v krvi. Žloutenka nastává například při těžké akutní hepatitidě a je projevem zhoršené funkce jater.

Nákaza typem A

Člověk infikovaný virem hepatitidy A obvykle nakazí nejvíce osob ještě před tím, než se projeví první příznaky a než mu zežloutnou oči a kůže. Virus hepatitidy A se totiž vylučuje stolicí jeden až dva týdny před nástupem nemoci. Postiženou osobu navíc nemusíme ani osobně potkat. Virus zůstává v prostředí a na površích, kterých se dotýkáme rukama, napřílad na klikách, klíčích nebo třeba klávesnicicíh počítačů, až několik týdnů.

Likvidace virusu

Virus zlikviduje až použití dezinfekčního roztoku nebo pětiminutový var. Nákaza tímto virem vyplývá z běžného života. Přes kontaminované ruce, jídlo, vodu nebo led do nápojů se virus dostane do střevního traktu. Nejvyšší riziko nákazy je tam, kde se vyskytuje větší množství lidí. Nakažení s nižším hygienickým standardem mohou virus roznášet i několik týdnů, než se u nich nemoc projeví a než jsou izolováni. U části infikovaných dokonce probíhá infekce nepozorovaně bez příznaků, což usnadňuje její šíření.

Preventivní vakcinace proti této nemoci tedy není indikována jen pro cestovatele, ale pro každého, kdo chce nemoci předejít.

Všimli jste si u sebe některých příznaků, které se objevily výše? V České republice existuje spoustu odborníků, proto navštivte toho svého pro konzultaci.

Zdroj: https://www.medicinenet.com

[ivi]