Ve víru ohňostrojů
Trefa s červeným uhlím
Tak jako k mnoha jiným vymoženostem i k výbušné novince zápalného prachu se dospělo zcela náhodou. A to v průběhu 7. až 9. století n. l., kdy čínští mniši-alchymisté nejprpve používali ledek a síru, tedy základní složky střelného prachu, v různých směsích jako medikamenty. Jednou se dlouho pídili po elixíru nesmrtelnosti a jako náhodný vedlejší produkt se objevila zápalná směs. A to byla trefa! Tvořil ji ledek, síra a dřevěné uhlí. Kdy přesně to bylo, asi už nikdo nezjistí.
Zdárně zahánějí zlé duchy
Odtud už je jen krůček k ohňostroji. Zapomeňte na to, že střelný prach původně všechno ničil. Naopak, válečníci si museli ještě chvíli počkat. Číňané ho nejprve používali právě při ohňostrojích. K výrobě primitivních petard nejprve sloužil bambus, který se zřejmě upravoval pražením. Tím vydával velký hluk, který společně se světelnými efekty zdárně zaháněl zlé duchy. Později se v Číně zapalovaly ohňostroje i při modlitbách za štěstí a prosperitu.
Na tržišti jsou k mání
Umění ohňostrojů se v Číně brzy vyvinulo v profesionální dovednost. Pyrotechnici byli vážení díky svým znalostem techniky světelných efektů. Za dynastie Sung si mnoho obyčejných lidí mohlo pořídit nejrůznější druhy zápalných směsí u kupců na tržištích a předvádění malých i velkých světelných show se stalo módou.
Zábava pro císařský dvůr
Nechyběly u narození nebo smrti významných osob, při korunovacích čínských císařů ani u každoročního jarního zahájení Nového roku. V roce 1110 se pořádal obrovský ohňostroj na dvoře císaře Chuej-cunga u příležitosti vojenské přehlídky k pobavení císaře a dvořanů. Existuje záznam, že v roce 1264 zápalná světlice polekala císařovnu Kung-šeng, když vybouchla blízko ní. Stalo se to na oslavách, kterou na počest matky pořádal její syn, císař Li-cung.
Arabové předají znalost Evropanům
Mimo Čínu pronikaly informace o ohňostrojích velmi pomalu. Znalost jejich použití získali v roce 1240 Arabové. Syřan Hasan al-Rammah napsal pojednání o zápalných prostředcích a ohňostrojích. Bylo jasné, že se inspiroval u Číňanů, protože je nazýval Čínskými květinami. Přes Střední východ a Byzanci se zmínky o ohňostrojích dostávaly ve 13. století do Evropy. Ale populární se tu staly až v polovině 17. století, stejně jako další čínské umělecké výrobky, třeba jemný porcelán.
Rusko závidí Číně
V Čechách ale kvetly ohňostroje o něco dříve, za vlády "krále-alchymisty" Rudolfa II. Habsburského. Rudolf jako milovník umění shromáždil u svého dvora mnoho alchymistů, vědců i umělců z celého světa. Uměním sestavovat a pořádat ohňostroje pověřil italského malíře s neobyčejně originální fantazií Giuseppa Arcimbolda. Ohňostroj si oblíbili i ruští carové. Lev Izmailov, vyslanec Petra Velikého v Číně, mu napsal: "Dělají tu takové ohňostroje, jaké nikdo v Evropě v životě neviděl!" A Petr Veliký je chtěl také. Francouzský jezuitský misionář Pierre Nicolas le Chéron d´Incarville, který žil v Pekingu, poslal v roce 1758 popis výroby mnoha typů čínských ohňostrojů do pařížské Akademie věd, kde byly později publikovány. Světelné show dostaly prvně vědecký punc.
Hudba ke královskému ohňostroji
Znalost přípravy ohňostrojů se rychle šířila Evropou a stejně jako v Číně brzy nechyběla u žádné významné události nebo zábavy panovníků a šlechty. Německý hudebník Georg Friedrich Händel usazený v Londýně, složil v roce 1749 pro britský panovnický dvůr Hudbu ke královskému ohňostroji, která oslavovala evropskou mírovou smlouvu z německých Cách, uzavřenou před rokem. Do Ameriky s sebou brzy přivezli své našení pro ohňostroje přistěhovalci. Popularita nepřeberných barev a tvarů ohňostrojů přetrvala na celém světě dodnes.
Co možná o záplavě světel nevíte
Nejrozsáhlejší ohňostroj se 77 282 světlilcemi byl uspořádán v Kuvajtu u příležitosti oslav k 50. výročí ústavy ve městě Kuvajt 10. listopadu 2012. Zabíral přes 5 kilometrů a byl předveden na mořském pobřeží. Trval 64 minut.
Dnes mají různé typy ohňostrojů podle druhu světelných efektů své názvy. Nejběžnější je Pivoňka (rachejte v kruhu bez tzv. "ocasového" efektu). Květiny a stromy mají v názvech přednost. Chryzantéma, Jiřina, Vrba, Palma. Ale existuje i Diadém, Pavouk, Koňský ohon, Ryba, Bengálský oheň, Římská svíčka, Dort a další. Rozlišují se i podle typů zvuku a hlasitosti, jeden druh má název Hvízdání.
Velmi populární druh ohňostroje ve Velké Británii a na ostrově Malta je Kolo Kateřiny, pojmenované po křesťanské mučednic, Kateřině z Alexandrie ze 4. století. Ta měla být umučena vpletením do kola, ale to se jako zázrakem rozpadlo, když na něj sáhla. Místo toho byla sťata.
Malťané Kolo Kateřiny nazývají Irdieden. Ve městě Zebbug pravidelně o svátcích zaplňují malá i velká kola rachejtlí celou hlavní ulici. Malta také drží rekord v největším Kolu Kateřiny na světě. Bylo zapáleno ve městě Mqabba 18. června 2011 a mělo průměr 32 metrů. Kolo Kateřiny má své místo i ve slavném románu Harry Potter a Fénixův řád.
V USA jsou ohňostroje velmi populární už od 18. století. První oslava Dne nezávislosti za výbuchů ohňostroje se dokonce konala už v roce 1777, tedy šest let před tím, než bylo jasné, že se zrodí nový národ, a než válka za nezávislost skončila.
A když jsme u těch zajímavostí, co takhle se podívat na Hogmanay?
Skotský nový rok
Hogmanay
Hogmanay je pro Skoty poslední den v roce, náš Silvestr. Samotné jméno znamená v norštině "muže z kopců" neboli elfy, víly a obry, kteří se starým rokem odcházejí do moře. Jeho oslavy pravděpodobně pocházejí ještě z dob vikingských nájezdů do ostrovní země v průběhu 8. a 9. století. Když veselá čeládka ze severu po období plundrování odtáhla a zanechala za sebou jen kopu dětí a žádné zlato, něco pozitivního po nich přece jen zakořenilo v lidové paměti.
Staré severské národy velmi ctily období nejkratšího dne v roce, slunovratu, po němž se sluneční kotouč znovu ujímá vlády nad tmou. V jejich kalendáři se jmenuje Yule a bývá běžně slaven okolo 21. prosince pálením ohňů a nezřízeným bujarým veselím. Skotové si ho v průběhu věků jen trochu posouvají a směšují s ostatními zimními svátky. Délku a pevnost tradice dokládá i to, že na Shetlandských ostrovech se Novému roku Yules řídá doposud.
Vánoce se nevedou
Zvyk křesťanských Vánoc a oslavy narození Ježíše Krista spojené s dáváním dárků osobám blízkým se v zemi strmých kopců a hřejivé whisky slaví až od 50. let minulého století. Může za to protestanská reformace v 16. a 17. století, během níž dochází k odtržení Kirku od hlavní větve římské církve. Vánoce jsou prohlášeny za katolické přežitky poplatné papeži a jejich slavení se rovnou zakazuje. Mnoho Skotů tak dnes běžně přes Vánoce pracuje a svůj díl klidu a pohody si vybírá až o Silvestru a na Nový rok, kdy mají volno o den déle.
I dávání dárků připadá až na poslední den v roce, stejně jako množství dalších tradic. Mezi ně patří kupříkladu sváteční úklid celého domu, vyrování dluhů, aby se začínalo hezky s čistým štítem, anebo zpěv tradiční lidové písně, která je v současnosti populární po celém světě.
Ten, kdo první vkročí
Nejváženější z tradic je ovšem tzv. první překročení prahu po novoroční půlnoci. Je-li prvním návštěvníkem v domě vysoký temný cizinec nesoucí chléb nebo uhlí, znamená to štěstí pro celou usedlost. Hospodář ho na oplátku musí štědře pohostit. Nošení uhlí v dnešních dobách již zvykem není, v hojné míře ho nahrazuje alkohol, a že jsou Skotové národem družným, vydrží popůlnoční návštěvy mnohdy až do půlky ledna. Ve městech je také typický průvod ohnivých koulí, s nimiž účastníci točí na řetězech kolem těla a nakonec je vhazují do vody přístavu.
Kocovina a slané vody
Rána po celoročních oslavách bývají chmurná, ale i s tím si Skotové dokážou poradit. V Jižním Queensferry na západ od Edinburghu po noci pití následuje zasloužená očista zvaná Loony Dook, k níž se může připojit každý s pořádnou kocovinou a kuráží. Vrhnout se 1. ledna do mrazivých vod zálivu Fith od Foth ji totiž beze zbytku vyžaduje. Ať už v kostýmu vikingského válečníka, v neoprenu nebo jenom v plavkách.
Máte s kým oslavit Silvestr a koho pozvat na ohňostroj jako na rande? Nemáte? A pročpak? Najdete si přece na seznamce jedna dvě.
Zdroj: https://en.wikipedia.org
[ivi]