Vážka: smyslná akrobatka

Nějakých 5500 druhů. Zhruba tolik dnes čítá jejich celosvětová populace. Jsou různě velké, masité, září širokou škálou barev. Oproti jiným hmyzím kolegům však patří k trochu starším ročníkům. Vzduchem se prohání už v době prvohor, před 320 miliony lety. Od té doby ulétly pořádný kus cesty a stihly si tak podmanit prakticky celý svět. Jejich život proto nudou rozhodně nezavání.

Zubatky a těžké váhy

Svůj latinský název odonata získaly podle latinského označení pro zub (odontos), odkazující na jejich ozubené kousací ústrojí. Dospělí jedinci se vyznačují elegantním, protáhlým tělem, které může být dlouhé zhruba 20-130 mm, a třemi páry nohou. Svojí barevností berou dech nejen vědcům, ale také laikům a nadšeným fotografům. Co druh, to rozličná barva. Spatřit tak lze například modré, červené nebo zelené jedince.

Je to právě jejich duhovost, která napomáhá rozeznávání samců od samiček. Přes křehké vzezření se jednotlivé druhy liší také váhou. Zatímco šidélko malé váží zhruba 20 mg, šídlo královské až 1200 mg. Evropský vzduch v současnosti brázdí zhruba stovka druhů, na území České republiky jich lze spatřit asi jen 60. Mnoho z nich se nachází na seznamu ohrožených či kriticky ohrožených druhů. Jejich nejčastější odpočinkovou destinací jsou místa kolem vod či v pralesích, kde jsou k vidění častěji než motýli. Už jste jistě viděli vážky v jantaru v různých muzeích.

V křehkosti je síla

Křídla vážek jsou neustále připravena k letu, na rozdíl od ostatních druhů hmyzu je totiž neumí skládat. Jejich rozpětí se pohybuje okolo 10 centimetrů, a ačkoliv budí dojem křehkých, tenkých nitek, opak je pravdou. I když vynikají jistou pružností, zub času jim mnohdy dává pořádně zabrat. Dospělé vážky ale dokážou létat i se značně opotřebenými nebo poškozenými křídly. Jsou druhy, kterým nejsou cizí ani dlouhé vzdálenosti nebo vysoké nadmořské výšky.

Některé vážky zvládnou létat jen s jedním z nich. Oproti jiným druhům hmyzu, například komárům, jejichž křídla zvládnou zhruba 1000 kmitů za sekundu, zvládnou vážky pouze 20-40 kmitů. Hustá síť žilek vážkám umožňuje i přes takto nízký počet lehké držení ve vzduchu. Malé tunýlky a jednotlivé nerovnosti totiž přispívají ke zvyšování vztlaku a ony si tak mohou dovolit i nějakou tu "akrobacii".

Obři dávné minulosti

Zatímco dnes si po světě vzduchem plachtí drobečci, v minulosti jsou vážky gigantickými letci. Nalezené fosilie vážek rodu Meganeura se pyšní rozpětím křídel až 75 cm! Za jejich "monstrózním" vzezřením stojí především vyšší koncentrace kyslíku, která umožňuje lepší fungování vzdušnic. Udýchat větší tělo tak není žádný problém. Nyní by tento druh pravděpodobně nepřežil. 

V dnešní době si největší krásky hoví v tropických končinách Jižní Ameriky. Jedná se o druh Megalopropus caeruleata, jehož tělo měří až 20 cm. Obvyklá délka je okolo 10 cm.

Kouzelný pár očí

Ne nadarmo se říká, že oči jsou okno do duše. A u vážek to platí dvojnásob. Zabírají jim prakticky celou přední část hlavy, a právě díky nim patří k nejlepším hmyzím lovcům. Tvoří je jednotlivá očka, tzv. ommatidia, jejichž počet se může u větších druhů vyšplhat až na neuvěřitelných 30 000! Výsledný obraz má sice do HD kvality poněkud daleko, jednotlivé pohyby však vnímají s naprostou přesností. Ostatní smysly jsou odsunuty do pozadí. Sluch a čich například vážky nemají vůbec.

Lov a buď loven!

Chutnou kořistí pro ně jsou mouchy, komáři nebo jiný drobný hmyz. Jejich revírem jsou nejčastěji oblasti v okolí vodních ploch. K úspěšnému lovu využívají jednu ze svých mnoha fint - díky speciálnímu kloubu totiž mohou otáčet hlavou pod úhlem 180 stupňů směrem, kterým se jejich pochoutka zrovna ubírá. Apetit jim při jídle rozhodně nechybí. Jen za několik hodin jsou vážky schopny spořádat tolik potravy, která odpovídá jejich "drobné" váze.

To ale není zdaleka vše. Vynikají také v rychlých a přesných reakcích. Svoji kořist nejenže bedlivě sledují, jejich mozek navíc dokáže vše "zbytečné" v daný moment naprosto vytěsnit. Ostatní hmyz jakoby ani neexistoval. Podle důkladného zkoumání dokážou spatřit vybranou kořist až na vzdálenost dvou metrů! 

Létající šibalka

Když se náhodou vážce stane, že kořist zmizí ze zorného pole, její mozek na základě předchozích zrakových vjemů přesně určí, jakým směrem se mohla vydat. Schopnost předvídání je jednou z mnoha unikátních vlastností a zároveň zárukou chutné večeře. Vědci se během jednoho z výzkumů rozhodli testovat vážkám mozkové uzliny. Dospěli k překvapivému závěru, že obsahují podobné nervové buňky, jako mají lidé, kteří se snaží chytit letící předmět.

I přesto, že savci a hmyz mají poslední zmapované předky před 500 miliony lety, kdy se mozek savců vydává za komplexnější cestou, podle nových průzkumů zvládá jisté úkony i hmyzí mozek. Indům sloužily v minulosti jako šikovné rosničky. Druh Pantala flavescens dokáže například předpovědět monzumy.

Neohrožená, silná a motivující

Jejich vzhled a vlastnosti v sobě skrývají také jistou symboliku. Na východě jsou vážky považovány za symbol odvahy a štěstí, jejich vyobrazení je proto v Číně nebo Japonsku běžnou záležitostí. Jedno z nejstarších pojmenování pro Japonsko je v dávných dobách právě Ostrov vážek, které jsou tu v minulosti brány jako nepřemožitelný hmyz. Naproti tomu v Indonésii a Amazonii představují sílu a vytrvalost. Jsou to právě jejich vlastnosti, které z nich udělaly pro mnoho národů mytický symbol. Najdete u nich vážky i jako tetování.

Zároveň jsou považovány za součást mytologie latinskoamerické indiánské kultury. Aby vše nebylo jen zalité východním sluncem, ve středověké Evropě se vážky lidské přízni příliš netěšili. Lze si je tady spojit s přezdívkymi Vodní čarodejnice nebo Ďáblova jehla. Pohrůžka je pak velice jednoduchá. Pokud bude dítko zlobit, mluvit sprostě nebo lhát, vážka mu během spánku zašije uši, oči i pusu. Dnes si ji spojujeme nejčastěji s lehkostí bytí, prosperitou nebo harmonií.

Sehraná dvojka

Dechberoucí je i samotný akt páření. Sameček při něm uchopí samičku zadečkovými přívěsky za hlavou, na což ona zareaguje stočením svého těla pod samečka. Pohlavní buňky následně přebírá připojením svého zadečku k samečkovým druhotným orgánům, které se nacházejí za hrudí a na přední části zadečku. Při pohledu na takovou dvojici je možné spatřit tzv. kopulační prstenec připomínající srdce. A to není jedinou zajímavostí.

Překážkou v páření pro vážky není ani doba letu. Kladení vajíček následně probíhá v odlehlých a zarostlých částech příbřežní vegetace. Některé druhy ale nepohrdnou ani bezpečím pod vodní hladinou. Pokud vážka klade vajíčka na vodní hladinu, orientuje se podle jejího třpytu. Z tohoto důvodu mnohdy dochází ke kladení vajíček například na karoserie aut. Vývoj dalších jedinců nezahrnuje stadium kukly. Nymfy se vylíhnou za několik dní, a než dospějí do konečného stadia, stihnout se asi 15x svléknout.

Dělení vážek

Vážky se člení na dva podřády, a to na anisoptera, kam spadají šídla, vážky, klínatky, páskovci, lesklice a na zygoptera, kam patří šídélka, šídlatky, motýlice. Blíže se podíváme pouze na tři členky toho sboru.

Vážka obecná

Nenechte se mýlit, tato vážka se dá velice lehce zaměnit za vážku rudou. Když se na ni ale zaměříte, všimnete si, že má nožky okrové s tenkým černým pruhem, a to na stenech a holeních. Rozdíl je v tom, že vážka rudá má nohy celé černé. Tato vážka se vyskytuje ve všech regionech České republiky a živí se drobným hmyzem, na který vyčkává na na stéblech trav. Tento druh vážky je velice běžný a není žádným způsobem chráněn zákonem. 

Vážka rudá

Jedná se o malý druh vážky o velikosti těla 35-50 mm s křídly o rozpětí 10 cm. Nožky má na koncích opatřené háčky, které jí slouží k lepšímu uchycení při sezení na porostu. Jak bylo zmíněno, má je celé černé. Tato vážka ráda létá a loví za slunečných dnů, ale je schopna přežít i při teplotě 3 stupňů Celsia. I ona je zákonem nechráněna.

Vážka ploská

Tato vážka má hodně nápadný široký zadeček. U samečka je zadeček blankytně modrý a u samičky žlutavý. Vážka měří 39-48 mm. Rozpětí křídel je 70-80 mm. Vyskytuje se po celé ČR, s vysokou četností. Velmi hojný druh. Najdete ji na okrajích vznikajících rybníků. 

A hned víte, kam na rande! Vyrazte s druhou polovičkou pozorovat vážky k nějakému krásnému rybníku v České republice. A pokud vás na přírodu moc neužije, pusťte si v teple domova film Vážka, který vás jistě nezklame.

Zdroj: ZELENÝ, Jiří; HANEL, Lubomír. Vážky. Výzkum a ochrana. 1. vyd. Vlašim: Český svaz ochránců přírody, 2000

[ivi]