Vášeň nese svá rizika

Někdy je obtížné udržet "na uzdě" i ratlíka, natož milostné city či sexuální touhy - to si minimálně jednou v životě určitě vyzkoušel každý. Dlužno však přiznat, že kromě vášnivého srdce a dalších (níže položených) orgánů máme my lidé také rozum a celý arzenál nástrojů, jemuž se souhrnně říkává síla vůle. Takže ovládnout se určitě můžeme dokázat. Je to ovšem někdy bitva, na jejíž výsledek těžko sázet. A proč a kdy vlastně takový boj sami se sebou vedeme? Obvykle tehdy, kdy nás milostné touhy ženou do vztahů, o nichž dobře víme, že je jejich legálnost či bezpečnost poněkud diskutabilní, nejsou-li přímo zakázané.

Kde hledat pravdu

Co se nesmí či nedoporučuje, většinou lidé dobře vědí nebo aspoň velmi jasně tuší. A jeden jejich vnitřní hlas může stokrát říkat, že láska dává právo k čemukoli a obecná morálka je přežitek, druhý slabý hlásek v koutku duše stejně namítá: "Ne, tohle by se nemělo..."

Smím někomu "přebrat partnera"?

No jistě, že se to smí - a také se to tak dělá. Nejméně třetina vztahů začne tím, že někdo někomu někoho přebere. Občas je to dokonce vysloveně dobré řešení, a to pro všechny zúčastněné (byť ten opouštěný na to asi přijde s jistým zpožděním). Někdy je to však zase naopak vysloveně špatné - zničit fungující partnerství jen tak "z legrace" či z chvilkového okouzlení se nemá dělat. Jak poznáte rozdíl? Snadno! Říkáte-li, že si nejste jistí, do které kategorie patří ten váš případ, tak to bude patrně ten horší...

Nic si nenalhávejte aneb: Argumenty, které neobstojí

• Kdyby vztah mé kamarádky (sestry, matky, kolegyně) skutečně dobře fungoval, tak se její partner ode mě svést nenechá. Aneb: On už o ni vlastně stejně nestál!
• Jestli už je dost dospělá na to, aby se nechala svést, není příliš mladá na to, abych ji já svedl. Aneb: Zákon stanovující hranici povoleného sexu by se měl novelizovat.
• Sexuální pud je silnější než vůle, podlehnout mu je tedy normální. Aneb: Tělo má vždycky pravdu a rozum a svědomí do toho nemají co mluvit.
• Kde není poptávka, není nabídka a naopak. Aneb: Kdyby mě on sám nesváděl, tak jsem s ním nezačala.

Kdy mají rozum a vůli nastavit na semaforu červenou?

Hrozí-li porušení zákona

Tam nepřichází v úvahu, ani náznak diskuze. Zdálo by se, že to se týká výhradně mužů, ale není tomu tak - všech dále uvedených deliktů se dopouštějí i ženy.

• Trestné je někoho k sexu nutit (ať už násilím, nebo třeba vydíráním).
• Dále je nezákonný sex s kýmkoli mladším patnácti let a také takzvané ohrožování mravní výchovy mládeže (třeba tím, že někoho mladistvého svádíte, pouštíte mu porno, píšete mu vášnivé zprávy apod.). To, že třeba už jako dítě nevypadá a možná se ani tak nechová, nehraje roli.
• Zákon zapovídá také sexuální praktiky, při nichž je ohroženo zdraví či život partnera (tady nejde jen o extrémní S-M, ale mimo jiné i o vědomé šíření pohlavní nemoci).
• Před soud se může dostat i ten, kdo se dopouští stalkingu - tedy pronásledování (osobní, telefonické, e-mailové, esemeskové...) a vyhrožování. Zamilovaný, jehož ten druhý už prostě nechce, se s tím občas nedokáže smířit a mylně se domnívá, že má na stalking jakési právo.
• Do křížku se zákonem se mohou dostat také sexuální "harašilové" a "harašilky" (ano, i ty existují!).

Víte-li, že svým citovým vzplanutím ublížíte

Ani tady se moc diskutovat nepřipouští. Působit bolest se prostě nemá, byť to zákon povoluje. Pokud to uděláte, nedivte se, že vás druzí odsoudí. A jestli v sobě máte kousek svědomí, budete si to vyčítat také, což vám zážitek značně pokazí.

• Svést partnera ženy (nebo se jím nechat svést), která vám důvěřuje a považuje vás za blízkou, je nepěkné. Radost jí to určitě neudělá, jedno jí to také nebude, ale zato ji to zaručeně hodně zabolí a možná nikdy bolet nepřestane.
• Pohrávat si s někým, kdo se do vás hluboce zamiloval, se rovněž nemá. Jestli máte na mysli jen chvilkové povyražení, přičemž víte, že on to chápe podstatně vážněji, tak si to povyražení raději odpusťe.

Tušíte-li, že je vztah pro vás nebezpečný

Ženy jsou v navazování riskantních vztahů hotové přebornice.

• Pustit si příliš "k tělu" (natož do bytu) chlapíka, jehož neznáte, je hazardnější než naházet výplatu do hracího automatu. Může totiž jít doslova o život - sadistického vraha podle vzhledu ani řeči nepoznáte (žen, jež si to myslely, už bohužel odpočívá na hřbitovech dost a dost).

• Náhodné "úlety" s sebou vždy nesou různá nebezpečí - od získání pohlavně přenosné nemoci až po okradení atd. Jednoduše řečeno, ta příjemná chvilka bývá příliš krátká na to, co dost často způsobí.

Co nahrává podlehnutí?

Alkohol

To je nejčastějí spouštěč toho, že se vášně vymknou z ruky (a o to víc se toho druhý den v kocovině lituje). Určitě neuděláte chybu, když tam, kde hrozí "uklouznutí", raději pití omezíte na minimum. A pokud už se stane, že se podíváte skleničce na dno víckrát, řekněte si, že vše, co by se dalo udělat dnes, se dá udělat i zítra (až vystřízlivíte, už to asi chtít nebudete).

Mimořádné okolnosti

Zemětřesení, dopravní nehoda, povodeň sbližují a zábrany padají.. Své emoce ve vypjatých chvílích opravdu ovládáte hůř nebo vůbec ne. Tak se aspoň snažte.

Romantická atmosféra

Někdy se ji doma snažíte vytvořit a nezabere to. A jindy jdete v dobré víře na nevinný večírek a okolnosti vás dostanou. Platí prakticky totéž co u alkoholu.

Psychické oslabení

Když se dostanete do krize, každá otevřená náruč vám přijde vítaná a útěšná. Životní ztráty, bolesti, neúspěchy, smůla... to vše se mnohem lépe snáší ve dvou. Berte však v potaz, že tomu, kdo vás konejší, nic nedlužíte, a jeho soucitná slova nutně nemusejí znamenat, že to je citlivý, úžasný člověk, který vás nesmírně a upřímně miluje.

Manželky vs. milenky

První chvíle, kdy se svobodně řítí vpřed, bývají krásné, ale pak obvykle následuje náraz. Pomiňme zlatokopky, jež si vytipují a následně uloví bohatého pána v dobrém postavení, který právě dozrál do fáze, kdy má chuť vyměnit manželku za novější model. Těm se city z otěží neurvou, neboť city obvykle chovají jen samy k sobě a jejich jednání je přísně racionální. Méně odsouzeníhodný, ale zato smutnější bývá osud normálních ženských všeho věku, když se prostě doopravdy zamilují do chlapa, který už je - naneštěstí pro ně - ženatý.

Těm lze tedy doporučit, aby své city a touhy k zadanému pánovi "zamkly do šuplíka", jak zpívá Hana Hegerová. Anebo - a to raději - se je pokusily zaměřit k jinému objektu. Proč?

Důvodů je spousta:

• Protože muži se kvůli nim nerozvedou (toho snadno docilují zlatokopky, "normálním ženským" se to podaří jen velmi, velmi výjimečně).
• Protože se jim věčně nebude líbit trávit osaměle všechny víkendy, svátky a dovolené (kdy je ten pán spokojen v kruhu své rodiny).
• Protože budou stále "druhé" - co se týče času, pozornosti, zájmu, dárků, pomoci...
• Protože ztrácejí drahocenný čas, v němž by si mohly najít někoho "onačejšího" a především volného. 
• Protože ony se musejí smířit s nevěrou, zatímco manželka se nevěrou netrápí.
• Protože když se o tom jeho manželka dozví, bude hořkost a zlost vylévat především na nich (jemu dříve či později nejspíše odpustí).
• Protože on za jejich lásku nestojí - především proto, že je lhář. Lže své manželce a lže i své milence (obvykle není pravda, že "jsme s manželkou jen přátelé", "ona mě nechápe, ty ano" apod).
• Protože k výběru těch dvou rolí manželka - milenka je milenčina úloha ta ponižující a navíc druhými  odsuzovaná, manželčino postavení je nesrovnatelně lepší a postavení každé slečny či paní milující vhodnějšího partnera také.

Co je v domě, není pro mě?

Jak kdy... Respektovat toto oblíbené rčení se někdy rozhodně doporučuje, ale jindy by to zase byla škoda. Určitě si nezačínejte s vlastním synovcem, švagrem či přítelem své matky, to by vážně nadělalo víc škody než užitku. Ale proč se bránit například "bližšímu seznámení" s pohledným sousedem z činžáku? Nebo s kamarádem, jehož si váš švagr pozval na kus řeči? Muži, o nichž víte, z jakého pocházejí prostředí, máte možnost je delší dobu sledovat, znáte jejich přátele, víte, kde pracují atd., jsou v podstatě nejvhodnější partií.

Mýlka je v těchto případech méně pravděpodobná, než když se loví v neznámých vodách.

A co kolegové?

Podle sociologů vzniká na pracovišti nadpoloviční většina dlouhodobých vztahů i manželství. Takže na tom asi nic moc špatného nebude. Musíte ovšem i tady respektovat některá pravidla.

Vztah musí být pokaždé založený na vzájemné úctě, respektu, komunikaci a důvěře. Jste-li pořád bez partnera, zkuste se seznámit třeba pomocí vědeckého seznamovacího dotazníku, ať už jste z Příbrami, Českých Budějovic nebo třeba Ostravy.

[ivi]