Už se nestyďte!

Nemusíte umírat studem, když máte mluvit v práci na poradě před ostatními kolegy, řekli jste špatně anglicky minulý čas nebo nerozumíte cizímu slovu. Stydlivost se dá překonat, ale musíte si ji přiznat a pracovat na sobě.

Nezáleží na tom, kdo jste nebo co děláte - ostych nebo stydění zachvátí občas každého. Jde o ubíjející směs nervozity a nejistoty při styku s okolím, rozdíly jsou pouze v intenzitě a příčinách - někdo zrudne hanbou, protože zakopnul o obrubník, někdo nezrudne, ani když mu na veřejnosti jeho protějšek chrstne pití do obličeje. Stydění je normální, jenomže když v práci neodprezentujete svoje nápady, protože nedokážete promluvit před lidmi, přijímací rozhovor pokazíte kvůli studem staženému hrdlu nebo nedokážete sehnate partnera, protože do společnosti nechodíte, a když už, krčíte se někde v koutě, stává se ze stydlivosti velký problém.

Důsledkem je, že nemůžete využít možnosti, které se nabízejí, zbytečně si komplikujete život... A to je škoda. Stydění nebo pocit trapnosti není setrvalý stav, dochází k němu v důsledku nepříjemných nebo zdánlivě nepříjemných situací a ve společnosti jednoho a více lidí, ačkoli existují jedinci, kteří se stydí dokonce i sami přes sebou. Vzpomeňte si na pět situací v blízké minulosti, kdy jste se pořádně styděli, a zanalyzujte je: co na nich bylo tak zvláštního, že vás donutily se stydět?

Mají společného jmenovatele, například vás do rozpaků uvádí velká společnost. Představte si, že jste žena a stydíte se promluvit před lidmi nebo od doby, kdy jste si na vysokých podpatcích podvrkla nohu a skončila potupně na dlažbě chodíte výhradně v teniskách a lodičky už byste neobula ani za nic. Plachost nebo stydlivost je důsledkem nejistoty - když zjistíte, co vás činí nejisté, můžete přejít k činům.

Proč se vlastně stydím?

Stydlivost je strach před tím, že se na vás budou ostatní dívat kriticky nebo pohrdavě, že se zesměšníte, že vás okolí nepřijme nebo poníží, extrémní stydlivost může přerůst dokonce v sociální fobii. Logicky by se tedy dalo odvodit, že například neatraktivní lidé musí být stydliví, protože jsou snadným terčem posměchu nebo kritiky, ale není tomu tak - běžně se potkáváte s lidmi, kteří mají k obecné představě atraktivnosti daleko, a přesto stydlíny nejsou. Stydlivost má mnoho podob, nemusí jít zrovna o ruměnec, může se projevit i arogancí, nezájmem nebo odmítáním.

Stydliví lidé totiž těžko vyjadřují svoje pocity a emoce, i když je intenzivně prožívají. Stydliví člověk si připadá jako žák u zkoušky - uspěje, nebo propadne? Tak aby něco nepokazil, radši se neprojevuje a snaží se být pokud možno neviditelný.

Pochopte se

Pokud chcete překonat stydlivost a ostych, musíte se v první řadě naučit mít rád sám sebe. Stud není důsledkem ničeho jiného než sbírky zbytečných pochybností o vlastních kvalitách a nízkého sebevědomí, které mají většinou kořeny v dětství. Některé děti jsou od narození plašší než jiné, mají strach z cizích tváří a zvuků, snadno upadnou do rozpaků, ale ve většině případů je na vině výchova a prostředí, ve kterém vyrůstali. Stydlivostí vás mohli "nakazit" rodiče, pokud jsou sami plaší a nejistí a mají strach z kontaktu s jinými lidmi, nebo na vás rodiče mohli klást příliš vysoké nároky a trestat za každou hloupost nebo vás neustále porovnávali se sourozencem, který je v jejich očích chytřejší nebo šikovnější.

Odstup a stydlivost může odstartovat také šikana ve škole nebo život s dominantním partnerem, který vás dlouho ponižoval a srážel sebevědomí. Hodně lidí se stáhne do sebe v době dospívání, kdy se nějak odlišuje od průměru, klasicky: mají nadváhu, nosí silné brýle, nemají pěkné oblečení... Zkuste si vzpomenout, proč jste se začali stydět, najděte důvod. Když porozumíte sobě, budete se cítit jistější. Nepopírejte svou stydlivost, ale přestaňte ji vnímat jako handicap: Jsem stydlín, no a co? Nejsem jediný. Podobně je na tom spousta lidí!

Neuhýbejte

Pokud například kolegové od vás z práce na podnikových večírcích běžně probírají Kafkovy vnitřní pochody a Camusovu cestu k existencialismu a přistihli vás, že si myslíte, že hovoří o ptákovi a že Camuse považujete za značku mýdla, a vy secítíte strašně trapně, není řešením podnikovým večírkům se do budoucna vyhýbat. Pokud trpíte velkým ostychem před cizími lidmi nebo se hrozně bojíte ztrapnění, můžete se jim samozřemě vyhnout a pozvánky do společnosti zahazovat, ale pořád budete tím samým člověkem - striktní vyhýbání se nepříjemným situacím vám v osobním růstu nepomůže a nic neřeší.

Než před problémem utíkat, je lepší něco se svou stydlivostí udělat: překonat ji není nemožné, chce to jen podniknout správné kroky.

Objevte své silné stránky

Pochopitelně, že všichni radši děláme to, v čem jsme dobří a za co jsme chválení, a nepříjemnostem se vyhýbáme. Posílit sebevědomí a potlačit vnitřní nejistotu pomůže uvědomění si, v čem jsme dobří nebo v čem vynikáme. Co jste dokázali, na co jste hrdí?

Vyjmenujte si pět svých nedávných úspěchů, a nemusí to být zrovna přeplavání kanálu La Manche, skoro každý den se něco podaří (a něco ne). Jste výborní kuchaři, dokážete se za tři měsíce naučit cizí jazyk, předcvičujete aerobic, zvládáte vychovávat tři děti? Je spousta oblastí, ve kterých vynikáte, jen si to možná vlastně ani neuvědomujete. Ujistěte se o tom, kdo jste a co dokážete. Uvědomění si silných stránek posílí vaši sebedůvěru a stydění dostane méně prostoru.

Přehodnoťte situaci

Hodně lidí si dlouze láme hlavu s tím, co si o nich druzí myslí - kamarádi, kolegové, rodina, sousedé. Například hrozně rádi byste cvičili taiči venku na zahradě nebo v parku, ale bojíte se, aby na vás nekoukali lidé divně, nebo celý život toužíte hrát na housle, ale stydíte se po padesátce začínat? Jenomže tohle všechno je jen ve vaší hlavě. Většina lidí má dost starostí sama se sebou, namísto aby sledovala, co zrovna děláte. A jestli se jim to nelíbí, je to jen jejich problém. Stydliví lidé chtějí být na jednu stranu co nejméně nápadní, na druhou stranu si připadají jako pupek světa.

Mají neustále pocit, že je všichni pozorují, hodnotí každé jejich slovo nebo gesto. Není žádný důvod stydět se cvičit v parku nebo učit se něco nového. Plachost nebo stydlivost může být výsledkem přehnaných obav a zkoumání sebe sama. Jenomže lidem je většinou opravdu ukradené, že se občas zakoktáte nebo máte sukni nakřivo - nejsou a priori vaši nepřátelé - není důvod se jich bát. Vykašlete se na dumání nad tím, "co tomu řeknou ostatní", a soustřeďte se na to, čeho chcete dosáhnout.

Najděte si vzor

Znáte někoho, kdo si věří, je přesvědčivý a sebejistý? Může to být třeba kamarádka, ale i kolega nebo příbuzný anebo slavná osobnost - použijte ho jako svůj vzor. Pomůže vám učit se od někoho, kdo se v reálném životě nestydí a věří si: ukáže vám, "jak na to". Když na vás přijde stydění, vzpomeňte si na něj a řekněte si, jak by se asi v takové chvíli zachovala ona nebo on. A když to dokáže ona nebo on, dokážete to přece taky!

Jděte proti proudu

Až si trochu posílíte sebevědomí, začněte se svou stydlivostí aktivně bojovat a krok za krokem překonávejte překážky, které vás až dosud děsily: zkuste třeba na večírku oslovit cizího člověka - nacvičit si to můžete doma před zrcadlem třeba s kamarádkou. Když dokážete splnit jednu úlohu, pusťte se do další. Naučte se usmívat na lidi a dívat se jim přímo do očí. Možná to bude zpočátku těžké, ale časem zjistíte, že se cítíte lépe, když se přátelsky usmíváte a okolí vám (ne vždycky) úsměv oplácí. Budete díky tomu vypadat přístupnější, lidé se s vámi dají snáze do řeči a už si nebudete připadat tak odstrčení.

Pokud vám dělá problém v restauraci vstát a projít okolo lidí u stolů na záchod, protože máte pocit, že na vás všichni zírají, zabojujte: uvědomte si, že zas nejste až tak důležitá nebo pozoruhodná bytost, aby všichni přerušili jídlo a konverzaci, civěli na vás a hodnotili, jak vypadáte. Až půjdete příště do restaurace, schválně si vyberte stůl co nejdál, a až půjdete na toaletu, seberte odvahu a rozhlédněte se po lidech okolo - zjistíte, že pokud si neobrátíte talíř špaget na hlavu, jste jim úplně ukradení. S každým úspěchem bude stydlivost menší.

Chce to cvik

Nemá cenu se schovávat ani problém zametat pod koberec, na stud se dá vyzrát.

• Zjistili jste třeba, že rudnete už při představě, že budete muset v práci udělat prezentaci, a to před kolegy v plné sestavě? V tom případě není vhodné před problémem uhnout a hodit se ve správnou chvíli marod, ale začít pracovat na svých prezentačních schopnostech. Trénujte. Znovu a znovu. Před zrcadlem, před někým, komu důvěřujete, před rodinou.

Pokud se i vy potýkáte s některým z těchto problémů nebo nějakým podobným, určitě neváhejte a vyhledejte pomoc odborníka. Najít jej můžete v jakémkoliv městě České republiky.

[ivi]