Útočí na mě panika

Všichni víme, co to je propadnout panice. Stává se to ve chvíli, kdy nevíme, kudy kam, a nejsme schopni najít východisko. Ale důvody téhle paniky jsou konkrétní, jasné - zabloudíme v lese, ztratíme peněženku, ujede nám vlak... Z takových nenadálých situacích je ovšem vždy možné se dostat, problém vyřešit, oklepat se a jít dál. Horší je, když člověka záchvaty paniky přepadají nenadále, bez jakéhokoli varování.

Někdo z vás takové stavy dobře zná. Když se to stane, máte najednou pocit, že nemůžete dýchat, srdce vám buží, tep uhání jak splašený a vám se zdá, že udeřila vaše poslední hodinka. Hlavou se vám honí katastrofické scénáře: Co když mám infarkt? Nebo mrtvičku? Co se to se mnou děje? Někdy se také vaše tělo rozvibruje a vy se třesete jako osika. Pak pomýšlíte na Parkinsona a jiné nemoci, které provází třesavka. Většinou ta hrůza za chvíli přejde, ale ve vás strach z toho, že by se to mohlo opakovat, zůstane.

Záludné na panické atace, která je projevem takzvané panické poruchy, je pak to, že čím víc se jí obáváte, tím častěji se opakuje. Dozvíte se to až poté, co budete důkladně vyšetřeni a lékař dojde k názoru, že problém není ve vašem těle, ale v psychice.

Nemoc doby

Dnešní doba, která na nás klade vysoké nároky, ať už kvůli všudypřítomnému konkurenčnímu prostředí, nebo třeba hypotékám či dluhům, přinesla i zvýšené procento lidí, kteří panickou poruchou trpí. Ale nejde jen o panickou poruchu. Dá se říci, že všechny úzkostné poruchy a většina depresí patří mezi civilizační onemocnění se zvyšujícím se výskytem. Čím složitější společnost, vztahy a nároky, tím více je předpokladů ke stresu a rozvoji některé z poruch.

Panickou poruchu je nutné oddělit od jiného nepříjemného onemocnění, kterým je generalizovaná úzkostná porucha. S tou máte tu čest, pokud trpíte neustálým strachem z čehokoli, co by vás mohlo potkat, a sami si to specifikujete (vyhodí mě z práce, nevyjdu s penězi, rozejde se se mnou partner) a každou hodinu, minutu, vteřinu na to myslíte a stresujete se tím, pak jde o generalizovanou úzkostnou poruchu.

Hlavní rozdíl je v tom, jak se při obou poruchách "chová" patologická úzkost. Při panické poruše přichází periodicky v záchvatech s různou frekvencí a intenzitou a mezi záchvaty je většinou klid. Ve srovnání s tím nemá generalizovaná úzkostná porucha žádné záchvaty, její úzkost je permanentní, všudypřítomná, trvající - dokonce se dá vystopovat i v průběhu spánku. S takovou úzkostí se lze vypořádat s pomocí psychologa celkem jednoduše. Stačí si vytvořit scénář nejhorší varianty (například "když mě vyhodí z práce"), na základě kterého si uvědomíte, že každý problém, ať se zdá sebehorší, lze vyřešit.

Boj versus útěk

S panickou poruchou je to složitější už proto, že má nespočet příznaků a u každého člověka se může projevovat jinak. Navíc se záchvaty panické úzkosti objevují bez varování a většinou nepotřebují žádný spouštěč, i když někdy mohou být spouštěčem takzvané panikogeny jako například kofein či jiné stimulanty. Co se při takové panice děje? Je to strašidelný zážitek. Většinou to trvá tak půl hodiny, což stačí k tomu, aby se člověk příšerně vyděsil, a poté, i když mu nic není, se předem bojí, kdy tahle nepohoda zase přijde.

Pro ty, kteří panickou poruchou trpí, je to "nemoc" jako každá jiná. Přitom jde o víceméně přirozený stav. To, co se s námi při panickém záchvatu děje, totiž odpovídá přirozené reakci organismu na nebezpečí - boj nebo útěk. Celé tělo velmi rychle reaguje dramatickými změnami tak, aby se vyzbrojilo a utužilo do boje. Nepostřehli bychom je, ani neřešili, pokud bychom byli opravdu nuceni bojovat o život nebo utíkat. Kdybychom ale zůstali stát, neutíkali, nebojovali a začali se pozorovat, určitě bychom zaregistrovali jak silně a rychle nám buší srdce, jak se nám stahuje žaludek, jak nám hučí v uších, motá se hlava, rozmazává se vidění, špatně se dýchá.

Chyba tedy není v tom, že se u nás stresová reakce vůbec spouští, ale v tom, kdy a jak. To, co jsme se bohužel naučili, je dramatizovat a komplikovat si život ještě víc, než musíme. Vidíme "mamuta" v běžných každodenních činnostech, běžných stresorech, starostech, konfliktech, úkolech... A v těchto původně neohrožujících situacích spouštíme stresovou reakci "boj nebo útěk", i když to vlastně není potřeba.

První pomoc

Možná jste si všimli, většinou v amerických filmech, že člověku, který propadl panice, vrazili se slovy: "Dýchej!" do ruky papírový pytlík. Má to rozhodně svoje opodstatnění. Zklidnění dechu nebo dýchání do papírového pytlíku pomůže člověka v panice uklidnit, protože se tak zpomalí výměna plynů - vdechovaného kyslíku a vydechovaného kysličníku uhličitého - a znovu se upraví jejich rovnováha v organismu. Pro člověka v panice je těžké v té chvíli cokoli řešit.

Samozřejmě existují medikamenty, které mohou pomoci, ale doporučuje se spíše neztrácet hlavu a začít se hýbat. Při cvičení se člověk ještě víc zdravě zadýchá, buší mu srdce z pohybu a začne se potit. Je to těžké, když se někdy v panice bojíme o život, ale od příznaků to pomůže nejrychleji.

Tancuj proti úzkosti

Práce s úzkostí a svalovým napětím v tanečně-pohybové terapii

Jak nás pohyb ovlivňuje a jak my sami jsme schopni jej ovlivnit? Vypovídá o nás více než slova, která kontrolujeme? Může tanečně-pohybová terapie pomoci našemu tělu a psychice?

Akademie Alternativa

Mezinárodní asociace uměleckých terapií (MAUT) sdružuje odborníky z oblasti uměleckých terapií, studenty a zájemce o tuto problematiku. Je to místo, kde se mohou odboníci setkávat, čerpat nové informace, zkušenosti a inspiraci pro vlastní terapeutickou práci s klienty. MAUT pořádá každoročně mezinárodní sympozium a konferenci uměleckých terapií. MAUT spolupracuje také s Akademií Alternativa, která získala akreditaci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a připravuje odborníky z řad uměleckých terapií.

Kromě zmíněné tanečně - pohybové terapie nabízí specializované programy muzikoterapie - pěvecké a hlasové metody, ale i obor umělecké terapie, který je koncipován jako komplexní studium prolínajících se poznatků z oblasti uměleckých terapií. Při studiu je důraz kladen na prožitek, sebezkušenostní techniky a praktické dovednosti, které jsou podepřeny teoretickými znalostmi a příklady z praxe. Nedílnou součástí je intenzivní sebezkušenostní výcvik.

Tělo a duše - vše spolu souvisí

Nejčastěji citovaná definice od Americké asociace taneční terapie (ADTA) definuje tanečně-pohybovou terapii jako terapeutické užití pohybu k dosažení fyzické a emoční integrace jedince. Jejím principem je významné a silné spojení mezi pohybem a emocemi, jímž přispívá k rovnováze těla i mysli. V uměleckých terapiích se promítá řada vztahů - k sobě samému, k okolí (k terapeutovi, terapeutické skupině), ke světu.

Psychosomatická oblast - Já zahrnuje vztah sám k sobě, sebepojetí, vlastní potřeby. Tělesné a duševní stavy se přitom vzájemně ovlivňují, jejich nevyrovnanost se projevuje ve fyzickém těle i v psychice jedince. Sociální vztahy, které zpětně ovlivňují psychiku jedince, mají rovněž vliv na fyzické tělo i na vnímání sama sebe ve vztahu k hodnotám duchovní povahy. Spirituální, duchovní oblast je často opomíjenou kategorií vztahu člověka k světu.

Avšak i duchovní potenciál, ať jej přijímáme nebo naopak jsme jeho odpůrci, ovlivňuje naše cítění i jednání. Výzkumné šetření prokázalo, že s dospělými lidmi, kteří mají narušenou komunikační schopnost, lze efektivně, zajímavě a důstojně pracovat. Narušená komunikační schopnost s sebou nese negativní vliv i na svalstvo těla a psychiku. Proto by dalšími dílky mozaiky měla být spolupráce s odborníky - s psychologem, logopedem, fyzioterapeutem.

Tanečně-pohybový terapeut by měl své klienty pokorně předávat i dalším odborníkům, jestliže se u nich projeví problém, který přesahuje kompetence tanečně-pohybové terapie. Všechny tyto terapie by spolu měly úzce spolupracovat tak, aby výsledkem byl maximální pozitivní přínos pro klienta.

Další uplatnění

Tanečně-pohybová terapie má široké uplatnění - od oblasti prevence přes oblast zdravotní (např. poranění mozku, amputace, chronická bolest, duševní choroby, poruchy příjmu potravy), sociální (např. lidé s autismem, mentálním postižením, stárnoucí populace) až po oblast pedagogickou (např. žáci se specifickými poruchami učení). Kontraindikací pro použití tanečně-pohybové terapie však může být akutní krize (např. panická ataka) a těžké formy deprese.

Jestli máte tedy nějaké další dotazy anebo snad dokonce příznaky a podezření, neváhejte s návštěvou lékaře. Čím dříve se tato nemoc odhalí, tím lehčí bude její průběh a pro vás trápení se s touto nemocí snažší. Lékaře můžete navštívit v Praze, Brně, Jihlavě, Hradci Králové, Ostravě nebo v kterémkoliv městě, ve kterém bydlíte a žijete.

Zdroj: https://www.akademiealternativa.cz/

[ivi]