Štěstí! Co je štěstí?

Pocit štěstí je víc než jen emoce. Vychází z celkového vnímání světa včetně toho, zdali máme rádi tvar svého nosu nebo humor svého partnera i po patnácti letech vztahu. Tedy ze všech těch zdánlivých maličkostí, které utvářejí naše očekávání, ideály i schopnost přijímat věci, které nemůžeme změnit. Štěstí je tedy stav mysli. A jako takové si ho můžeme do jisté míry plánovat. Když se daly dohromady nejrůznější výzkumy dokumentujcíí zvyky těch, kteří se v životě cítí být šťastni, ukázalo se, že často provozují činnosti, které způsobují nejistotu, nepohodlí, rozpaky, či dokonce pocity viny. Ve finále však bývají spojovány s nezapomenutelnými zážitky. A hlavně s pocity štěstí.

Zdravá porce stresu

Je pátek večer a vy máte v úmyslu jít na večeři s přáteli. Pokud si chcete být jistí, že se dobře najíte, zajdete na klasiku do osvědčeného podniku. Pokud se místo toho rozhodnete zkusit něco nového, třeba japonskou kuchyni, riskujete, že vám nimono nebo sashimi nebudou chutnat - ale na druhou stranu vás můžou velmi příjemně překvapit. Skutečně šťastní lidé intuitivně vědí, že je třeba nedělat pouze to, co se nám líbí. Je nutné vydávat se mimo hranice vlastní bezpečné zóny.

Šťastní lidé jsou jednoduše zvědaví. V jedné studii monitorovali účastníci po jednadvacet dní své každodenní aktivity a pocity. Ti, kteří často pociťovali zvědavost, vyjadřovali nejvíc uspokojení. Ve finále pak i častěji dokázali potěšit  své okolí. Samozřejmě že v životě je spousta momentů, kdy je nejlepší cestou ke spokojenosti to, co máte rádi, ať už je to poslech oblíbené písničky, nebo výlet s přáteli. Čas od času se ale vyplatí vyzkoušet něco nového, až zneklidňujícího. To proto, že určité nepohodlí, stres a nejistota spojené s objevováním ve výsledku člověka výrazně psychicky posilují.

Pro les stromy nevidět

Obecně je šťastným lidem vytýkáno, že nejsou v kontaktu s realitou. Blaženě proplouvají životem, aniž by se zajímali o problémy a nedostatky světa. Spokojení lidé zpravidla nemyslí ani příliš analyticky. Naopak už existuje dost důkazů, že lidé se sklony k depresím jsou ti moudřejší. Schopnost rozlišovat drobnosti je totiž při pohybu v komplikovaném světě mezilidských vztahů rozhodně užitečná.

Deprese je způsobem adaptace na život. Lidé s depresí víc přemýšlejí o svých zkušenostech, a tedy získávají i jasnější vhled do sebe a lidského nitra obecně - bohužel za leckdy vysokou emoční cenu. Přílišné zaměření na detaily totiž může každodenní fungování narušovat, a obvykle se tak i u těch skeptičtějších z nás děje. Výzkum například ukázal, že lidé ve špatné náladě si všímají i chvilkových změn ve výrazech obličejů lidí kolem sebe.

Šťastní lidé mají naopak tendenci tyto drobné změny naprosto ignorovat. Nejspíš můžete něco podobného vypozorovat i na vlastním partnerském životě. Pokud přicházíte domů naštvaní, nejspíš vám neujde ani nejmenší drobnost ve výrazu vašeho protějšku a není lehké se vyvarovat konfliktu. Když jste dobře naladěni, většinou o takových věcech nepřemýšlíte. Šťastní lidé mají přirozenou emoční obranu, která je chrání před přílišnou tíhou detailů. A také zodpovědnosti. Většinou jim totiž příliš nezáleží ani na vlastním výkonu.

To samozřejmě neznamená, že byste se neměli o nic starat. Všímat si detailů je důležité. Pokud byste jim však věnovali příliš pozornosti, bude to pro vás nejspíš vyčerpávající, až paralyzující. Ti nejšťastnější z nás radostně přijímají fakt, že nedokonalost bývá cenou za pohodu.

Žádoucí nákaza

Nejpřesnějším indikátorem spokojenosti v práci je, že tam právě máte někoho, komu si můžete říct o podporu a vyplakat se mu na rameni. Jeden výzkum však ukázal, že stejně důležité je i sdílení radosti. To platí pro přátele i partnerský vztah. Pokud nejsou partneři zvyklí sdílet radost z úspěchů toho druhého, jejich vztah zpravidla dlouho nevydrží. Jak je to možné?

Proces diskutování příjemných zážitků se zaujatým publikem mění vzpomínky samotné. Poté, co s vámi váš kamarád nebo partner probere váš úspěch či radostný zážitek, si ho budete vybavovat ještě jasnější a úžasnější než před tím. A to vám udělá dobře. Váš protějšek obratem získá na vaší radosti vlastní sladký podíl. Je to stejné, jako když máme radost z dárku, který jsme nekoupili pro sebe.

Bez špatných emocí nejsou ty dobré

Psychicky zdraví jedinci většinou podvědomě chápou, že je čas od času potřeba si ulevit. To znamená, že své pocity nezametají pod koberec, což je velmi důležité. Emoce totiž fungují jako vnitřní radar, který nám poskytuje informace o tom, co se děje (nebo bude dít) s námi i mezi lidmi kolem nás. Kdo své špatné emoce ignoruje nebo se za ně stydí, tento radar dobrovolně vypíná a orientaci rychle ztrácí. Spokojení lidé se před negativními emocemi neskrývají. Efektivně používají vztek, pokud potřebují něčeho dosáhnout nebo vinu jako motivaci ke změně vlastního chování.

Mentální vyvažování mezi smutkem a potěšením a schopnost přizpůsobit chování situaci jsou nazývány psychologickou flexibilitou. Podobně jako u sportu, i této flexibility je možné dosáhnout tréninkem. Místo abyste se hned šli rozptýlit televizí nebo sklenkou vína či zase začali s křikem vyčítat, zkuste po příští hádce s pubertálním dítětem svoje emoce aspoň chvíli tolerovat a pobýt s nimi. Když se pohádáte s partnerem, nereagujte tak jako vždy - mlčením nebo "útěkem" do ložnice či k počítači. Pokuste se zareagovat opačně, řekněte pomalu a nahlas, co právě teď cítíte. Po čase tak vzroste i vaše schopnost vystát každodenní problémy.

Smysluplnost potěšení

Šťastní lidé dobře vědí, že občas je potřeba poddat se požitkům. Dát si horkou koupel při svíčkách, válet se doma u filmu, vyrazit na nákup další "zbytečné" garderoby. Požitky jsou nepostradatelnou součástí spokojeného života. Na druhé straně, pokud si pouze užíváte, přicházíte o výhody, které s sebou přináší pocit smyslu a životního směru. A ten se dostavuje pouze tehdy, máte-li sílu a motivaci riskovat a dělat změny - i za cenu nesnází a obětování chvilkové spokojenosti.

Potřeba porozumět a kontrolovat nás obvykle otravuje a pocit základní spokojenosti snižuje. Neustále tedy prožíváme konflikt mezi touhou cítit se příjemně a potřebou přiblížit se tomu, na čem nám doopravdy záleží. I za cenu jistého diskomfortu. Šťastní lidé obvykle svá chvilková potěšení, pokud jim to umožní dosáhnout svých životních cílů, obětují častěji.

Proč jsou tedy šťastlivci vlastně šťastní? Možná to souvisí s tím, co odhalil neurolog Richard Davidson z University of Wisconsin. Tedy že drobné posuny na cestě k cíli nás nejen více a více motivují, ale zároveň nám umožňují snadněji se vyrovnávat s překážkami, které v životě potkáváme. Hledání životního smyslu, tedy něčeho, co naši leckdy dost nudnou každodennost přesahuje, však není vůbec jednoduché. Občas pomůže, pokud se zamyslíte nad tím, co vás minulý týden nejvíc potěšilo, co vám jde, čeho byste se nedokázali vzdát nebo na co byste chtěli mít víc času. 

Pozastavte se i nad případy, kdy si to, co byste chtěli, odporuje s tím, co byste měli. Například to, že jste rodič, nemusí nutně znamenat, že vás ze všeho nejvíc baví trávit čas se svými dětmi. Je zapotřebí tyto své rozpory přijmout a postavit se jim. Lhaním sobě samotným si nepomůžete. Šťastní lidé jsou k sobě upřímní a vědí, co je baví a co ne. A cíleně si nacházejí čas na činnosti, které jsou pro ně méně komfortní, avšak smysluplné, a na ty zdánlivě zbytečné, avšak o to příjemnější.

Štěstí v číslech

V roce 2012 akademická obec oznámila objev tzv. genu štěstí. Označila ho zkratkou 5-HTT a jeho fungování vysvětlila vlivem na látkovou výměnu serotoninu v mozku. Že jsou někteří z nás šťastnější než jiní, je podle vědců dáno z 50 % geneticky. Jednoduše jde o schopnost vrátit se rychle do pohody navzdory tomu, co se nám děje. Za dalších 10 % prý odpovídají životní okolnosti, tedy kde žijeme, zda jsme ženatí či vdané, fyzicky aktraktivní, bohatí...

To všechno má na pocit štěstí relativně malý vliv proto, že lidé se situacím velmi rychle přizpůsobují. Zbylých 40 % našeho štěstí můžeme přímo ovlivnit. Nejdůležitější je nepolevit a "šťastné strategie" stále trénovat.

Skvělý vztah může získat i díky vědeckým seznamovacím dotazníkům anebo na to můžete jít také rychle, a to nejlépe teď hned.

[ivi]