Šťastná máma = šťastné dítě

Který rodič by nechtěl, aby byly jeho děti šťastné? Mnohé milující mámy se o to snaží až do vyčerpání posledních zásob energie a potom se unavené a vynervované zoufale ptají, jak je možné, že se jim za jejich obětavost dostává jen trucovitost a křik, kterým děti dokáží spustit i lavinu. Změňte to!

Děti jsou šťastné tehdy, když je šťastná a spokojená jejich máma! Zjistilo se ale, že rodiče jsou o 7 % méně spokojení než jejich bezdětní vrstevníci. Mnozí uvedli, že jsou mnohem šťastnější, když mohou jít nakoupit potraviny, než když jsou s dětmi na hřišti. I když je milují a dělají vše pro to, aby byly děti šťastné. Neuspokojuje je to a nakonec ani děti je až tak "nežerou", než babičku a tetu, která se u nich jednou za čas objeví vysmátá a plná života. A toto je kámen úrazu. Když chcete být dobrou a šťastnou mámou, která má šťastné dítě, nesmíte zapomínat na sebe a nesmíte přestávat žít.

Máma má přednost

V letadle platí pravidlo: v případě poklesu tlaku vám vypadne kyslíková maska, v tu chvíli ji nejprve nasaďte sobě, až potom svému dítěti. Toto by měla ve svém myšlení a ve svém životě aplikovat každá máma. Potřeby matky jsou důležité, protože když matka není v pohodě, odpočinutá, najezená a podobně, neumí správně číst potřeby ani svého dítěte. Příchodem dítěte se život ženy změní, ale neskončí. I přesto, že to často během těhotenství čteme, posloucháme od zkušených kamarádek a na oko s tím souhlasíme, po přestřihnutí pupeční šňůry se tyto životní pravdy stávají zapomenutou těhotenskou teorií.

Psychologové ženám připomínají: Když se žena stane matkou, nepřestává být ženou. Dítě má život ženy obohatit, ne jí ho ukradnout a udupat. Většina z vás si tím prošla. Po prvních náročných, ale především láskou opojených týdnech a měsících v úloze matky, když jste nemyslely na nic jiného, jen na to, jak porozumět potřebám svého nemluvňátka a jak je co nejdokonaleji naplnit, přišly měsíce zaběhnuté rutiny, každodenního stereotypu. A ty i tu nejodhodlanější  a nejoddanější matku přivedou do stavu, v kterém cítí nejen únavu a touhu aspoň chvilku z toho kolotoče vypadnout.

Nasměrovat si to na místo hřiště do knihkupectví, za kamarádkou, na masáž, anebo jenom tak sedět nečinně doma, zvednout si nohy a užívat si ticho vytvořené díky ochotnému partnerovi, rodiči, kteří na sebe na chvíli převzali všechny povinnosti. Ale ruku na srdce. Kolik z vás něco takového udělalo, když měly tu možnost? Většina žen první tři roky života dítěte nemá to srdce myslet jen na sebe. Ne dámy, toto je krok ke stavu, ve kterém budete odpočinutější, ještě lepší a spokojenější mámou ještě šťastnějšího a vyrovnanějšího dítěte.

Naučte se rozdávat pláč dítěte

Vždy, když vyrazíte s kamarádkami jednou za půl roku ven a necháte syna s babičkou, puká vám srdce kvůli vnitřnímu boji vašich tužeb odpočinout si, odreagovat se a vaší posedlostí být synovi stále na blízku. Když se s tím svěříte psychologovi, možná na vás vytáhne známý příklad návštěvy u své kamarádky. První hodinu se vám kamarádka nevěnuje, neboť kojí, přebaluje, převlíká a ukládá spát svoje dítě. Když si k vám a ke konečně připravené večeři sedne, hladová jako vlk, v tom momentu začne dítě naříkat.

Reakce matky? "A ty si myslíš, že teď vstanu a půjdu tě opět uspávat? Miluji tě, ale nejdříve se musím také najíst, abych měla sílu a energii dát ti, co potřebuješ." Zdá se vám to kruté a sobecké? Ne, toto je postoj, jaký by si měly osvojit i jiné mámy. Máma si pláč dítěte správně přeložila. O dítě bylo postaráno a plakalo jenom proto, protože nemohlo dosáhnout na hračku, která se mu hýbala nad hlavou. Ve věku, kdy je komunikačním prostředkem dítěte hlavně pláč, je nejdůležitější na tento pláč adekvátně reagovat, správně ho definovat.

Matka si se svým dítětem vytváří tzv. vztahovou vazbu, kdy se jeden na druhého snaží naladit, tedy matka rozumí typu pláče svého dítěte a ví jak na něho zareagovat. Samozřejmě je v pořádku, když se vyskytne situace, kdy to matka rozeznat nedokáže, plačící dítě bere do náručí a chlácholí ho. Šťastné dítě je v tomto případě dítě, kterého potřeby jsou včas a adekvátně uspokojené matkou. Když se naučíte rozpoznávat a chápat pláč svého malého dítěte, budete vědět, kdy jde "o život" a kdy se jen nudí a třeba ho naučit, že některé "bezbolestné" situace bude muset chviličku zvládnout i samo.

V takových případech nepřerušujte svoji bleskovou sprchu anebo svůj dlouho odkládaný oběd. Když budete neustále a bez přestávky krmit hladové, neboť při takovém počtu hladujících nemáte čas na obědovou pauzu, pak hlady zemřete.

Každá matka, která přestane žít svůj život, která veškerý svůj čas věnuje jen do naplnění potřeb svého dítěte, jako matka i manželka určitě časem vyhoří. Stane se uzlíkem nervů, sopkou, která vybuchuje několikrát denně, manželkou, která má pocit, že dělá všechno pro rodinu, přičemž se obírá o to nejdůležitější - o harmonii. Pokud máte něco dávat, musíte to nejdříve také mít. Děti jsou šťastné tehdy, když cítí, že i jejich máma je šťastná, spokojená a bez pocitu, že jí kvůli nim něco utíká.

Jak se cítíte vy, tak se cítí dítě

Nezapomínejme ani na to, že matka svoje přeživání, svůj smutek, nepokoj, napětí přenáší i na dítě a děje se už od chvíle, co ho nosí pod srdcem. Dialog mezi matkou a dítětem je vůbec první sociální interakce v životě člověka. A to znamená, že všechno, co prožije matka v těhotenství, prožije i dítě. Je to neoddělitelné. A i když to není dokázané žádným výzkumem, i porodníci se přiklánějí k teorii, že dítě v matčino lůně cítí i to, jaké pohlaví rodiče preferují, co si přejí mít.

Pokud nevědí, co to bude a přiklánějí se k chlapci, mnohokrát se potvrdilo, že ačkoli se narodilo děvčátko, brzy se vyvíjelo tak, že hrálo fotbal, hokej, přiklánělo se k chlapeckému kolektivu. Něco na tom bude. Každopádně, dítě a matka jsou spojeni pupeční šňůrou ještě dlouho po jejím přestřižení. Dítě se po narození stále vnímá jako součást matky, nevnímá ještě svou individualitu. Dítě = matka. Mezi matkou a dítětem vzniká jedinečné propojení, pouto, kdy dítě naladěné na matku kopíruje její mimiku a prožívání.

Samozřejmě, i matka naladěná na dítě zrcadlí jeho tvář nebo pocity. Brzy si dítě začíná formovat vlastní individualitu, zjišťuje, že není součástí matky, ale samostatnou osobou. Tomu říkáme období vzdoru. Dítě si užívá pocit, že má svobodnou volbu a dává to patřičně najevo. Takže, co se týká přenášení našich pocitů na dítě, nikdy úplně neskončí, ale čím je osobnost zralejší, tím lépe umí rozeznat, co je jeho vlastní emoce a co je emoce druhého člověka.

Čas jenom pro sebe je nevyhnutelný

"Méně je více!" V tomto případě, který bude následovat, určitě. Pokud je váš život poskládaný jenom z práce a dítěte - jeho hřišť, jeho kamarádů, jeho kroužků, jeho zálib, výletů šitých jemu na míru, musíte s tím něco dělat. Když se vás někdo zeptá, co dobrého jste naposledy viděla v kině, uvědomíte si, že v posledních letech jste v kině viděla jenom upoutávky na filmy, ale Mimoně, Dory a Ledové království znáte zpaměti. Kdybyste si odskočila do kina jenom s manželem, hned byste byly spokojenější.

Na otázku, co děláte ve volném čase, možná dlouho a s láskou odpovídáte, že volný čas bez vašeho syna nebo dcery je pro vás ztrátou času. Ale velmi rychle zjistíte, že volný čas je pro každou mámu důležitý, přímo nevyhnutelný. Dítě je spokojené tehdy, když se tak cítí i jeho máma. Přemýšlely jste nad tím, proč se dítě, kterému se celý den věnujete, nejvíce těší na to, až přijde domu jeho otec? I přesto, že si s ním hraje jen hodinu denně, protože musí večer vyběhnout na pivo? Není to jen proto, že je pro něho vzácný, ale hlavně proto, že je jeho otec v pohodě.

Neboť taťka si od dítěte odpočine, žije si svůj pracovní a společenský život, a tak má dostatek energie a vnitřní spokojenost, kterou může rozdávat rodině a potomkovi. A kteří lidé jsou magnetem pro ostatní? Šťastní, usměvaví, s kterými je veselo, anebo naštvané, zamračené a věčně podrážděné bytosti? Maminky, nemějte výčitky, že si chcete od úlohy matky odpočinout na hodině jógy, vyčítat si můžete akorát to, že svoji únavu a podrážděnost z nenaplněných potřeb přenášíte i na zbytek rodiny.

A jestli chcete nějaké odborné rady, nebraňte se ani odborníkům, v každém větším městě - v Praze, Plzni, Pardubucích, Ostravě i Hradci Králové vám pomohou nejenom s výchovou vašich dětí.

[ivi]