Souvisí geny s obezitou?

Geny jsou mocné. Ovlivňují ukládání tuku v tukových buňkách, hospodaření s energií a její výdaj při svalové práci i klidovém režimu (bazální metabolismus) anebo chuťové preference. Dědí se také citlivost vůči inzulinu (snižuje hladinu cukru v krvi) anebo temperament související s mírou pohybu a fyzické aktivity a tím opět s energetickým výdejem.

Šetrné geny fungují, ale...

Něco určitě bude i na teorii "šetrných" genů, podle které tloustneme proto, že si organismus - podobně jako těla dávných lovců mamutů - v době nadbytku ukládá tuk do zásoby na období hladovění. Problém je, že moderní člověk nedostatkem potravy netrpí, a tak jsou jeho tukové zásoby čím dál tím více plnější. A když si hladovku sám naordinuje jako drastický a lékaři doporučený způsob redukce váhy a dělá to opakovaně, "šetrné" geny se následně, po obnovení normálního příjmu potravy postarají, že takový jedinec začne nezadržitelně přibírat (když nezvýší energetický výdej, tedy nepřidá pohyb) - tělo v "obavě" z dalšího trápení si šetří zásoby na horší časy.

Lékaři varují před podnikavci, kteří zneužívají tyto informace na vědeckém základě a ve společenském prostředí, které vyznává kult štíhlosti až vyzábnutí, nabízejí lidem toužícím zhubnout "zázračné" diety podle individuálního genetického profilu.

Od mýdel na hubnutí k analýze DNA

Je zajímavé, že kromě úplných hloupostí, jako jsou mýdla na hubnutí anebo akupunkturní jehličky v uchu, je většina šarlatánských metod shazování kilogramů vystavena na vědeckém zrnku pravdy, které ale nemá biologický význam a kterého praktická nadstavba tím pádem nefunguje. To se týká i diety na základě genetického profilu. Genů jsou celé stovky a ovlivňují se navzájem, přičemž většinu kombinací a mutací vědci dosud nemají přesně zmapovanou. Ale i kdyby měli, ani ovlivnění nejúčinějšího genu "zodpovědného" za obezitu by se nepromítlo do snížení tělesné váhy výrazněji než v řádově stovkách gramů u člověka vysokého okolo 170 centimetrů.

Klieni "obchodníků s hubnutím podle genů" sice získají individuální přístup a psychologickou péči, ale je otázkou, zda to za ty peníze stačí, resp. zda draze nezaplatí za někdy i vcelku zdravý a vyvážený jídelníček, který by ale zdarma získali třeba v obezitologické poradně anebo od nutričního terapeuta (což je člověk s vysokoškolským vzděláním v oboru výživy, který nemá nic společného s nutričními specialisty, konzultanty nebo poradci, jejichž odborná úroveň může - i když nemusí - být problematická).

Příliš mnoho genů

Obezita je sice zhruba ze 40 % podmíněna geneticky, ze 60 % ale o tělesné hmotnosti rozhoduje životní styl a v něm hlavní způsob stravování a pohyb. Nárůst obezity v posledních desítkách let potom není důsledkem změněných genetických dispozicí, ale výsledkem výrazné změny životního stylu, která spočivá v omezení fyzické aktivity při téměř neomezené dostupnosti energeticky bohaté stravy. S obezitou je přímo spojeno asi 150 genů, kterým se říká kandidátní geny.

Kromě nich ale při vzniku obezity může hrát úlohu asi 600 genetických polymorfismů s méně výrazným vlivem. Dědičnost obezity má polygenní charakter, což znamená, že je daná kombinací desítek až stovek různých genů a jejich vzájemným působením v kombinaci s vlivy prostředí. Právě proto, že geny na sebe vzájemně působí a jsou také v interakci s vnějším prostředím, je velmi náročné určitě význam jednotlivých genů při vzniku a rozvoji obezity a jejích komplikací. Příliš se to v celosvětovém měřítku nedaří ani vědeckým a lékařským kapacitám. Jak by to tedy mohli zvládat, jak prezentují, nabízeči hubnutí podle genů?

Hledání zázraku

Dieta podle genů, krevních skupin, typu metabolismu, barvy potravin, dieta makrobiotická, čokoládová, mléčná, džusová, okurková, kořeněná a dokonce "hladová", kdy nejíte vůbec,......raději dost! Proč tolik lidí hledá stále nové a čím dál tím šílenější metody hubnutí místo toho, aby prostě přijali jednoduchý fakt, že nejspolehlivěji a natrvalo se přebytečná kila shazují kombinací pohybu a vyváženého jídelníčku, který pokrývá u konkrétního člověka potřebu energie, základních živin (tuky, cukry, bílkoviny) a mikroživin (vitaminy, minerály, stopové prvky)?

Příjem a výdej v rovnováze

Žijeme v toxickém prostředí, které provokuje ke konzumaci energeticky bohatých tučných a sladkých potravin, po kterých navíc roste pocit hladu i chuť na další jídlo. Jídlo dávno neslouží k uspokojení fyziologické potřeby, ale stalo se hrozbou, modlou, odměnou, lékem na stres, úzkost i depresi. Ideálem krásy je přitom stále ještě postava typu Twiggy. Tento rozpor využívají obchodníci s hubnutím, nabízejí štíhlou figuru na počkání. Postupují chytře: nejdříve vzbudí v lidech nespokojenost s vlastním tělem a potom předloží lehké a rychlé řešení, na které "slyší" hlavně ženy.

Skutečně obezních je asi 30 %, ale až 95 % jich alespoň jednou za život cíleně hubne. Slovo jako "zázračná", "převratná" nebo "speciální" dieta "jen pro vás", "šitá na míru" a podobně vytvářejí dojem něčeho exkluzivního, výjimečného, s čím se "obyčejné" doporučení lékařů k udržení rovnováhy mezi příjmem a výdejem energie nemohou rovnat.

Motivace ziskem

Doporučení na léčbu absolutní většiny pacientů s obezitou jsou přitom velmi podobná a líší se jen v detailech podle životní situace nemocného. Případné podstatnější odchylky mohou být dány přítomností komplikací, jako je diabetes anebo zvýšení lipidů v krvi. Genetické vyšetření obezních osob a určení variant různých genů má v současné době vědecký význam, ale celkem chybějí důkazy o účinnosti a smyslu doporučení založených na konkrétních genetických variantách u jednotlivých lidí.

Velký objev malého významu

Geny, jejichž vliv na rozvoj obezity vědci a lékaři už prozkoumali a potvrdili, by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Jako příklad můžeme uvést gen pro leptin. Leptin je protein tvořící se v tukových buňkách v tukovém tkanivu. Jeho hlavní úlohou je adaptace organismu na hladovění, ale nejen to. Podílí se také na udržování energetické rovnováhy (omezuje příjem potravy a zvyšuje energetický výdej) a signalizuje množství tuku v těle a nutriční zásoby, což má význam v regulaci nástupu puberty a menstruace a promítá se i do kostního metabolismu a tvorby kostní hmoty.

Ovlivnění genu pro leptin skutečně může být cestou ke snížení obezity, ale jen u pacientů s mutací tohoto genu, kteří mají těžkou obezitu vzniklou už v raném dětství. Navíc nositeli tohoto genu jsou na celém světě jen desítky rodin, takže ani tento poznatek neřeší problém mnohastomilionové světové armády obézních. Objev genu pro leptin vědce nejdříve nadchl, nadšení ale brzo schladilo poznání nízké využitelnosti tohoto poznatku v praxi.

O čem tu vlastě mluvíme?

Obezita je definována jako nadměrné uložení tuku v těle, orientačně jde o hodnotu BMI nad 30 (BMI 25 - 30 znamená nadváhu). Obezita souvisí i s rostoucím výskytem cévních mozkových příhod, infarktů myokardu a dalších závažných onemocnění. V porovnání s neobézní populací mají asi 8-násobně vyšší riziko, že se nedožijí průměrného věku a zemřou předčasně, a to až o 10 let dříve. Naopak, nejlepší životní prognózu mají lidé s BMI 20 - 22. BMI zjistíte, když svoji váhu  (v kg) vydělíte druhou odmocninou tělesné výšky (v metrech).

Děti z tloušťky nevyrostou

V dnešní době, která podporuje zvýšenou konzumaci a nedostatek pohybu, je důležité, aby rodiče věděli, jaký jídelní a pohybový režim dětem prospívá a jaký jim škodí. Chronická obezita je závažné civilizační onemocnění a "lékem" proti ní je prevence. 80 - 90 % osob trpících obezitou po dobu delší než jeden rok nemůže již svou hmotnost znormalizovat. V obezitologii nehovoříme o redukci váhy po půl roce, ale po patnácti letech od začátku terapie - u dětské obezity v dospělosti. Obezita a její prevence není rozhodně problémem pouze jednotlivce a jeho odpovědností, ale velký vliv na její vznik má i společnost.

Výkladní skříň rodiny

Stravovací návyky dětí se vytvářejí do šesti let věku a představa, že dětem se obezita vyhýbá, protože "to vyběhají", je naprosto mylná. Žijeme v obezitodenním prostředí. Dětská obezita je výkladní skříní rodiny. V ní se zrcadlí genetika, ale především nevyvážený životní styl. V prevenci dětské obezity v rámci rodiny neexistují žádná velká gesta, ale jde o každodenní drobné kroky, které nastaví zdravý životní styl již od kojeneckého věku. Naše společnost bohužel trpí obezitogenní slepotou.

Rodiče si tak připustí problém svých dětí většinou pozdě. Když je někdo z okolí upozorní na jejich nadváhu, tak se omluví, že děti z toho vyrostou. Lidová moudrost, která ovšem přestala před třiceti lety nenávratně platit, je přivede do ambulance až se závažným stupněm dětské obezity.

Celosvětový problém

Jak už bylo řečeno, dětská obezita není izolovaným problémem České republiky, ale bojují s ní i jiné vyspělé země, dá se říct, že je akutním problémem na celém světě. Důvodem je nejen častý výskyt, zejména u slabších sociálních skupin, ale především dopad na jednotlivce, společnost a stát, ať už z hlediska zdravotního, produktivity práce, či financování zdravotní a sociální péče.

Odborník vám vždy nastaví optimální příjem na základě vašeho každodenního výdeje. Odborníky přes životosprávu a jídelníčky najdete v každém větším městě - v Českých Budějovicích, v Hradci Králové, v Ústí nad Labem nebo třeba Ostravě.

[ivi]