Samé rady, a to nejen do vztahu a života

Problém s dobrými radami je ten, že většina z nich se úplně vylučuje, takže na konci stejně nevíte, co máte dělat. Vezměte si třeba klasiku, co se říká všem nezadaným, kteří hledají svoji druhou polovičku: "Nemůžeš tak sedět a čekat v koutě, až si tě někdo najde. Musíš pro to něco udělat. Proč nezkusíš třeba seznamku?" Versus: "Víš přece, že láska přijde, až ji budeš nejméně hledat." Nebo tyhle dobré rady, co najdete na webu pro podnikatelky: "Hlavně na nic nečekejte a nebojte se začít." Na druhé stránce pak bylo: "Snažte se nic neuspěchat." A na jiném webu, taktéž pro podnikatele: "Myslete globálně, myslete ve velkém." Zatímco jiný článek: "Začněte pomalu, lolákně, zvětšovat se dá vždycky."

Hodně dobrá je také oblíbená vztahová: "Ve vztahu nesmíš být sobecký." Versus: "Dejte sebe na první místo." Tak co teda? Kdo tomu může správně porozumět?

Kdy má smysl žádat o radu?

Když se zeptáte nějakého odborníka, kterou z naprosto protichůdných rad bychom si měli vybrat a proč, dostanete možná tuto odpověď: "Docela cynicky bych konstatoval/a, že ve většině případů platí obojí." Snaž se, protože bez snahy nic nepřijde, ale zároveň tomu nechej volný průběh. Víte co je to Yerkes-Dodsonův zákon o závislosti výkonu na motivaci? Ten se dá dobře aplikovat i na rady. Psychologové Yerkes a Dodson kdysi přišli na to, že výkon se zhoršuje nejen při velmi nízké motivaci, ale i při velmi vysoké, takže ideální je zlatá střední cesta.

Netlačit zbytečně na pilu ani to nenechat plavat, nesnažit se seznámit za každou cenu, ale ani nesedět a nečekat, až vám láska spadne do klína, nerozjet bezmyšlenkovitě podnikání po prvním nápadu, ale ani ho roky nepřevracet v hlavě tam a zpátky. Problém je, že tahle zlatá střední cesta je velmi individuální. Podobná tomu, jako když vám někdo poradí, abyste se stravovali střídmě. "Střídmě" totiž bude znamenat úplně něco jiného pro stodvacetikilového zedníka a pro pětapadesátikilovou ženu, co většinu dne tráví u počítače.

Dá se říct, že na tu pro sebe správnou střídmost či zlatou střední cestu nebo v podstatě jakoukoli cestu, jsme více či méně vyladění, ale protože vlastnímu úsudku moc nedůvěřujeme, nebo jsme kolikrát zmatení a zacyklení, hledáme jeho potvrzení u jiných. Někdy u kamarádů a jindy u autorit, jako jsou třeba psycholog nebo kouč. Otázkou je, jestli to má smysl.

Proč kamarádi neradí dobře?

"Klidně se kamarádů ptejte, ale neberte jejich slova moc vážně." Představte si třeba situaci, kdy se ptáme: "Mám dát výpověď a založit vlastní firmu?" Dva kamarádi řeknou ano, dva ne. Problém je, že kamarádi nikdy neradí z perspektivy vaší situace, ale pouze z té své, která odráží jejich aktuální emoce, nálady a poslední zkušenosti. Jinými slovy: Kdo zkrachoval, asi vám poradí držet se teplého místa ve firmě. Nebo ten, kdo našel aktuálního partnera tak, že ho nehledal a prostě mu dotyčný člověk nějak zkřížil cestu, vám těžko poradí, ať zvednete zadek a jdete večer ven nebo se zaregistrujete na seznamku.

Není to proto, že jsou mizernými kamarády a přejí vám to nejhorší, ale protože taková je lidská přirozenost. Ať se snažíme sebevíc a ať toho druhého známe sebelépe, nedokážeme se vžít do jeho kůže a situace úplně se vším všudy. Jakékoli rady je proto dobré brát jen jako střípky, na základě kterých si pak složíte svoji mozaiku pohledu na věc. Nikdy byste se každopádně neměli rozhodnout pro něco jenom proto, že to říká Radek nebo Kamila, ačkoli vás třeba znají od dětství, a tedy velmi dobře.

Podle rad přátel se nemusíte a neměli byste se zařídit, ale je důležité si je poslechnout. Jejich utěšování vás pohladí, cizí pohled na věc obohatí, nedostatek empatie nabudí, nesouhlas vás může zastavit v destruktivním chování. To všechno jsou důležité věci. Navíc kolikrát se v dialogu objeví důležité moudro, které jste třeba opomněli.

Babo, raď!

Dobře, to jsou kamarádi. Ale co odborníci? Psychologové, koučové nebo poradci? Říká se, že jakýkoli psycholog podávající rady je špatný psycholog. Všechny tyto profese jsou tady totiž od toho, aby vám pomohly, ale poradit si musíte sami.. Dobrého odborníka totiž poznáte podle toho, že rozpozná ve vašem přemýšlení a povídání, co vy nevidíte, chytrými otázkami vás navede, abyste o tom určitým způsobem přemýšleli a pak si SAMI nějak poradili. Rozvést se, nebo ne, založit firmu, nebo ne. Podceňovat byste ale neměli ani to, že dobrou radu můžete udělit i sami sobě. Stačí se jenom dobře ptát, trochu jinak, než to nejspíš děláte obvykle.

Byla pro to vymyšlena zajímavá pomůcka a nazvána Test očima mého stařeckého já. Funguje to tak, že si představíte sám sebe jako osmdesátiletého starce ohlížejícího se za svou minulostí a ptáte se: "Co si přeju, abych tenkrát býval věděl a udělal v této situaci jinak?"

Jednoho dne bylo vyzpovídáno na toto téma několik žen kolem padesáti let. Bylo se jich tázáno, jakou dobrou radou získanou věkem a životními zkušenostmi by se v určitém životním období kdesi v minulosti nasměrovaly jinam. Bylo to vtipné, protože jedna paní odpověděla: "Kašli na to, co říkají ostatní a zařiď se podle sebe." A druhá odpověděla nezávisle na první: "Asi bych si poradila, ať si nechám poradit. Protože minimálně maminka má občas pravdu." Také dobré, že?

Těmto vylučujícím se radám už může konkurovat snad jenom "hlavně na to nemysli" (speciálně při desátém pokusu umělého oplodnění), "nestresuj se" (obzvlášť vypečená rada před důležitou zkouškou nebo prezentací v práci), "neboj se" (velmi nápomocná zejména před návštěvou zubaře nebo před jakýmkoli důležitým vyšetřením u doktora), "nic si z toho nedělej" (když vás po deseti letech vyhodí z práce) a také dvojice - "pořádně se do toho opři" versus "nesnaž se tak urputně a nech to plavat."

Mimochodem, víte, co je na těchto všech radách asi vůbec nejhorší? Ten moment, kdy se přistihnete, že je taky sami používáte a že je dáváte druhým tak, jak jsme si uvedli nahoře v tomto článku, podle vlastního momentálního rozpoložení. No, takže k čemu jsme se to dobrali? Na rady pozor! Berte je jako inspiraci, ale řiďte se hlavně svým úsudkem.

Všude rady, i u nás

Rady ostatních jsou všude kolem nás, přicházejí ze všech stran a asi se toho nikdy nezbavíme. Ale tak co, důležité je mít svůj vlastní rozum a řídit se podle něj. Rad jsou plné i časopisy, ale i my vám rádi poradíme v našem magazínu. Máte bezmyšlenkovitě poslouchat? Samozřejmě, že ne! Je důležité si vyvodit, co by se vám mohlo hodit a jak to do svého života zařadíte nebo nezařadíte. Tak, dneska také poradíme některým ženám, když už jsme u toho.

Anti-Age

Pořádně se vyspěte

Zatímco ve dvaceti jsme byly schopné jít v pohodě do práce i po protančené noci, kolem čtyřicítky už to všechno dost bolí. Nejen ranní pohled do zrcadla, ale hlavně tělo samotné. Takže spěte! Dopřejte si aspoň 7 hodin a ponocujte jen tehdy, když vám to za to stojí.

Hýbejte se

Je úplně jedno, jestli si naordinujete chůzi, běh, jógu nebo box. Hlavní je, aby vás to bavilo a abyste se té aktivitě věnovala pravidelně. Sportování vás odmění endorfiny a vytvarujete tělo.

Nemračte se

Nedělejte si zbytečně vrásky. Noste sluneční brýle kdykoli je to potřeba, při práci na počítači si dělejte přestávky, nemněte si oči a ošetřujte pleť jemně, obzvlášť tu tenkou v očním okolí.

Dobře jezte a pijte

Jestliže jste například zvyklá snídat jen černou kávu a první jídlo mít až kolem poledne, může se stát, že vaše tělo začne stávkovat. Rozmazlujte ho trochu. Dáte-li mu denně dostatek kvalitních a zdravých potravin, odvděčí se vám energií a dobrou náladou. Jasně, jednou za čas si klidně zahřešte, ale s rozumem. A nezapomeňte pravidelně pít, ideálně čistou vodu.

Uvolněte se

Myšlenky na to, co dneska možná zase nestihnete, na dobrém pocitu nepřidají. Až budete zase v tomhle poklusu, upřímně se zamyslete, jestli všechno, co máte v plánu, je opravdu tak důležité. Co není, bez výčitek vyškrtněte.

Buďte sami sebou, ale nebuďte sami, seznamujte se!

[ivi]