Relaxace: uvolnění těla a mysli

Jóga na relaxaci pohlíží jako na specifický stav hlubokého a vědomého uvolnění těla a mysli. Důležité je zde slůvko vědomé, jelikož proces jógové relaxace je, na rozdíl od nevědomého uvolnění ve spánku, zcela pod naší vědomou kontrolou. Dosažení stavu opravdové relaxace je umění, kterému se však můžeme naučit praxí. V této oblasti nám jóga nabízí celou škálu relaxačních technik a pomůcek, které nám pomáhají umocňovat uvolnění. 

Spánek vs. relaxace

Mohlo by nás napadnout, že největší relaxací je pro člověka spánek. Jdeme spát, aby si naše tělo i mysl odpočinuly a abychom načerpali síly na další den. Proč se tedy někteří lidé budí s pocitem únavy a vyčerpaní jako by snad vůbec nespali? I v průběhu spánku totiž může být tělo i mysl ve velkém napětí a není to zrovna neobvyklý scénář. Zdá se nám například, že běžíme, přičemž veškeré svaly, které by se reálně podílely na uvedení těla do tohoto pohybu, jsou aktivní, jsou v napětí. To samé platí pro naši mysl. Jestliže se nám zdá, že utíkáme před něčím/někým, máme strach a to se reálně projeví ve formě psychického vypětí. 

I kdybychom vyloučili z úvahy sny, během spánku zůstává v těle minimálně 38 % tělesného napětí, jelikož některé části těla zůstávají stále ve stavu pohotovosti. Často je ale naše spící tělo napjaté mnohem více. Při neklidném spánku pak může být podíl napětí v těle až 60 %, tělo takového neklidného spáče se tak oproti bdělému stavu (asi 70 %) uvolní pouze velmi nepatrně. Jógová relaxace nám dokáže poskytnout mnohem hlubší uvolnění (až do stavu 38 - 26 % tělesného tonu), než k jakému běžně dochází ve spánku.  

Podstata relaxačních technik v józe

Relaxace nás zbavuje napětí, které však nemáme pouze ve svalech, kde ho běžně cítíme. Tenze a stres se ukládají hluboko do bazální části mozku (bazální ganglia), která se podílí na řízení motoriky i kognitivních funkcí (paměť, koncentrace, pozornost). Napětí je běžně uloženo v celém nervovém systému, orgánech i jednotlivých buňkách těla. Uvolnění na úrovni fyzického těla tvoří základ pro uvolnění mysli (psychické uvolnění), které následně fyzickou relaxaci prohlubuje a otevírá tak dveře do vnitřního světa, kam běžně pod vším tím napětím a stresem nemáme přístup. 

Relaxace jako jógová disciplína má svá určitá pravidla. Dva základní prvky, které jsou v jógové relaxaci důležité vysvětluje K. Nešpor. Jsou to sebeuvědomění a soustředění. Pojem sebeuvědomění znamená (jak jinak) schopnost uvědomovat si sám sebe, tedy své tělo, své pocity, svou mysl či svůj dech. Každá relaxační technika, nejen v józe, vyžaduje určitý stupeň soustředění. Je však třeba vyhnout se aktivnímu typu koncentrace, což by kontraproduktivně vyvolávalo napětí v těle i mysli. Pozornost v průběhu relaxace by měla být spíše pasivního charakteru, to znamená klidné, neroztěkané soustředění. 

Relaxační techniky v józe podporují pasivní koncentraci tím, že přesouvají pozornost od emočně zabarvených myšlenek k neutrální představě. V relaxaci se proto soustředíme například na jednotlivé části těla, na dech, mantru nebo neutrální vizualizaci. Pozornost u přirozeného dechu je velmi účinná, ale v relaxaci dech vždy pouze pozorujeme, nikdy ho neovlivňujeme. Relaxace nemusí být také nutně spojena s nehybností, v některých technikách se různě pokrčují končetiny (tíhová relaxace, Jacobsonova progresivní relaxace) nebo se jemný pohyb určitých částí těla slaďuje s dechem (kája krija). 

Jógová relaxace je obecně bezpečnou a blahodárnou disciplínou vhodnou téměř pro každého. Výjimku tvoří osoby s vážným psychickým onemocněním typu schizofrenie či maniodepresivní psychózy. Pro epileptiky jsou vhodné pouze krátké relaxace zaměřené na uvolňování svalů (Jacobsonova progresivní relaxace), dlouhým relaxacím by se měli vyhnout. Jógovou relaxaci bychom neměli praktikovat v případě velké únavy (pravděpodobně usneme) a pokud jsme velmi rozčílení či jinak emocionálně vypjatí, je vhodné zařadit pouze aktivní relaxaci spojenou s pohybem.

Fyziologické proměny

Podívejme se, co se děje při relaxaci na úrovni fyziologie těla. Probíhá zde celá řada na sebe navazujících reakcí. V první řadě klesá výdej nervové energie a svalové napětí, ustává aktivita v motorických nervech a příslušné nervové buňky mohou odpočívat. Jak se relaxace prohlubuje, naše smysly přijímají čím dál méně vjemů z okolí a postupně ustává aktivita i na úrovni senzorických nervových drah. Právě zde většinou zažíváme velkou vnitřní lehkost a pocit odpoutání se od fyzického těla. Všímáme si, že nejsme pouze fyzickým tělem, že jako bytost onu fyzickou schránku všemi směry nesmírně přesahujeme. 

Uvádí se, že během relaxace klesá tělesná teplota až o 2 °C, proto se často před ulehnutím k relaxaci přioblékáme a přikrýváme dekou. Lysebeth na druhou stranu také vysvětluje, že při soustředěném uvolňování jednotlivých svalů a svalových skupin, se v těchto svalech lokálně tělesná teplota zvyšuje vlivem lepšího prokrvení a aktivovaného buněčného dýchání. 

Další fyziologickou odpovědí těla na relaxaci je zpomalení a zefektivnění činnosti srdce, což se projeví jako pokles tepové frekvence. Dochází rovněž ke změně dechové frekvence, dech se zpomaluje, prohlubuje a stává se plynulejším a rytmičtějším. Přirozeně klesá také krevní tlak a zpomaluje se celý metabolismus. Zvyšuje se efektivita práce endokrinního systému (žláz s vnitřní sekrecí), zvláště pak nadledvinek a štítné žlázy. Na uvolnění svým specifickým způsobem reaguje také náš největší orgán - kůže. A to sice tak, že klesá její galvanická vodivost (elektrodermální aktivita), což v podstatě znamená, že se kůže stává hladší (naopak ve stresu je kůže vlhčí, potí se).

Alfa a théta: relaxační mozkové vlny

Tak, jak se dostáváme hlouběji do stavu relaxace, klesá frekvence mozkových vln (elektrická aktivita mozku). Rozlišuje se celkem 5 frekvencí, ve kterých lidský mozek pracuje (počet elektrických impulzů za sekundu). Ve stavu extrémního vybičování mysli, rozčílení, kdy zažíváme stres, strach či trému, jsou mozkové vlny ve frekvenci gama (více než 30 Hz). V hladině beta (14-30 Hz) funguje mozek v normálním bdělém stavu, probíhá zde logické a analytické myšlení a pozornost je orientována převážně na vnější svět. Z hlediska jógy jsou zajímavé vlny alfa (7-14 Hz), kam klesá aktivita mozku při uvolnění a jednoduché relaxaci. V této frekvenci je zvýšená kreativita a intuice, posílena představivost a koncentrace, zlepšená schopnost učit se i řešit problémy, pozornost se obrací do vnitřního světa.

Stav velmi hluboké relaxace, meditace, ale i REM fáze spánku je spojena s théta hladinou (3-7 Hz) mozkových vln. Na této frekvenci zažíváme kreativní vhledy, náhlá vnuknutí, vize, těšíme se pokročilé tvořivosti a hluboké intuici. Otevírá se nám vstup do vlastního podvědomí a můžeme prožívat silné pocity jednoty či propojení s vesmírem. Do této úrovně klesá naše mozková aktivita například také při holotropním dýchání. Poslední a nejnižší frekvencí, na které je náš mozek schopen pracovat, je hladina delta (1-3 Hz), jež je spojena s nejhlubším spánkem. Do této hladiny je možné se dostat také ve velmi hluboké meditaci. Z této úrovně máme přístup ke kolektivnímu nevědomí a podvědomí. 

Relaxovaný stav je pro nás velmi blahodárný ze všech myslitelných úhlů pohledu. Relaxační techniky, ať už z oblasti jógy či jiné, slouží jako prevence pracovního stresu a tzv. syndromu vyhoření. V lékařské a psychoterapeutické praxi se relaxace osvědčila například při snižování úzkosti a depresí, v prevenci problémů s návykovými látkami, mírnění bolestí či jako součást léčby psychosomatických a chronických onemocnění (více viz K. Nešpor).

Vydejte se objevovat hloubky relaxace na lekce jógy nebo zkuste některé techniky v pohodlí  svého domova. Díky pravidelné relaxaci bude vaše tělo i mysl v harmonii. Na základě zákona podobné přitahuje podobné vám může vlastní naladění pomoci najít podobně harmonického partnera. Zkuste své štěstí na Seznamte.se

Zdroje

A. van Lysebeth: Jóga; S. Gítánanda: Jóga krok za krokem; K. Nešpor: Uvolněně a s přehledem - Relaxace a meditace pro moderního člověka; I. a J. Knaislovi: Encyklopedie jógy. Zdroj obrázků: shutterstock.com.

[mon]