Punkevní jeskyně jako úkryt před vedrem
Pověst o Macoše ze 17. století jsme se učili už jako děti na základní škole. Všichni jsme napjatě četli příběh o chlapci, jemuž zemřela maminka. Jeho tatínek se po čase znovu oženil a přivedl si ženu, která nesnášela nevlastního syna natolik, že jej vylákala k propasti a shodila ze skály. Chlapec se jako zázrakem zachytil, zachránili ho vesničané. Ti pak macechu potrestali svrhnutím do propasti. Údajně se příběh zakládá na pravdivé události a nezbývá nám než mu věřit.
Macocha krásná a zrádná
Pokud jde o místo, ona macecha si nemohla vybrat lepší vyhlídku. Pohled dolů pozorovatele fascinuje už mnoho staletí. Prohlídka samotné jeskyně rozhodně stojí za návštěvu. Macocha nabízí za horkých letních dní chladivou náruč plnou krápníků.
Krásná krasová výzdoba
Propast je hluboká více než 136 metrů a protéká jí podzemní říčka Punkva, která přes 350 miliónů let utvářela krasovou výzdobu jeskyně. Krápníky vznikají působením vody na vápenec, který praská, stěny se vymílají a proměňují se vnitřní prostory jeskyně. Díky reakci vody a vápence se protékající řeka nasytí kalcitem. Takto obohacená kapalina vymílá stěny, vytváří prolákliny, v nichž se voda hromadí, následně minerály krystalizují a utvářejí pevnou směs sintr. Ta ztuhne do nejrůznějších podob a na stěnách utváří obrazce například dekorace z růží, brčka atp.
Kromě pověsti o Macoše bychom si před cestou měli připomenout základy o krápnících. Stalaktit roste od shora dolů, stalagmit zespoda nahoru a stalagnát jsou líbající se stalaktit se stalagmitem.
Ty jsou turistům přístupné a jsou velmi vděčnou podívanou především za horkých letních dní, kdy nabízejí svým návštěvníkům chladivou náruč. Punkva napájí vodou dvě jezera, na nichž můžete plout a proplout jeskyní, není-li hladina vody příliš vysoká.
Sebevrazi na dně
Pro svou hloubku se Macocha stala vyhledávaným místem sebevrahů. Už historie pamatuje na mnoho lidí, kteří skončili své trápení na dně propasti, kam až do počátku dvacátého století nevedla jiná cesta než spouštěním se po laně nebo skokem. Vytahování nebožtíků tak vyžadovalo velkou námahu a nikdo se k tomu příliš neměl. Snad nejslavnějším „zachráncem“ lidských těl se stal Jozef Nejezchleba, který málem přišel o svůj život při „výlovu“ jednoho ze skokanů. Naneštěstí i v 21. století se lidé dobrovolně vrhají vstříc jisté smrti skokem do propasti.
Pokud vás neděsí počet obětí v Macoše, můžete se vydat dolů. Nezapomeňte si fotoaparát a svou drahou polovičku. Pokud nemáte s kým jet, můžete vytáhnout někoho ze Seznamte.se. Určitě si užijete parádní víkendový výlet.
[paf]