Přítel starší než rodiče

Andílek s blonďatými kudrlinami, co si staví pokojíčky pro panenky a se záclonou na hlavě si hraje na princeznu. Tak často vidí rodiče své dcery, byť už formálně dovršily plnoletost a mohou volit či řídit automobil. Nejen to, mohou i bez rodičovských rad volit a řídit svůj život. Mnohdy jinak než by si rodiče přáli. Včetně výběru partnera.

Goethe a Ulrika?

Když se vám vaše například sedmnáctiletá dcera začne svěřovat se svou první láskou, prožíváte to s ní. Básní o svém vyvoleném, včetně toho, jak šikovně si počíná v podnikání. "Kolik mu je?" zbystříte. Když dcera vysloví cifru, která se blíží vašemu věku, vidina dvou krásných mladých lidí vznášejících se na vlnách první romantické lásky se vám rozplyne v nenávratnu. "Není na tebe moc starý?" vyjádříte nahlas svoje pochyby. Vysloužíte si jen nechápavý pohled modrých očí s němou výčitkou na způsob: rodiči, jak můžeš lásku měřit věkem?

Velká první láska dcery odezní, oddychnete si. Bylo vám totiž jasné, že priority vaší sedmnáctileté dcery a pětatřicátníka se poněkud liší. Nicméně oddych netrvá dlouho. Zanedlouho tu bude nový objev. No, nový... jak se to vezme. Tenhle pán vybraných způsobů, v elegantním obleku se značným rozhledem by byl věkově vhodným partnerem spíše pro vaši stejně starou kamarádku. Když tuto námitku vznesete, dostane se vám přednášky o Goethovi a jeho Ulrice, kteří zdaleka nebyli jediným párem v dějinách, které dělil čtyřicetiletý věkový rozdíl, ale spojovala je naopak velká láska.

Ostatně, Karla Gotta a jeho ženu Ivanu dělí třicet sedm let, věkový rozdíl mezi skladatelem Petrem Hapkou a jeho mladičkou přítelkyní Kateřinkou byl dokonce bez dvou let celé půl století. Americký herec Morgan Freeman se zase zamiloval do vnučky své druhé ženy, režisér Woody Allen se se svou o třicet pět let mladší adoptivní dcerou Soon-Yi Previn dokonce oženil. Spisovatel Karel Čapek se ve svých třiceti zamiloval do tehdy sedmnáctileté Olgy Scheinpflugové a také před časem zesnulého režiséra Otakara Vávru dělilo od jeho manželky Jitky Němcové čtyřicet let.

Zda takový vztah může fungovat dlouhodobě, je otázka ryze individuální. Jak se však k takové situaci má postavit rodič, v jehož představách podobná výrazná věkové asymetrie zavání blížící se katastrofou?

Proč si ženy vybírají výrazně starší muže?

"Respektovat to", mají jasno kouči partnerských vztahů. Vždyť je to její život a dcera má právo ho prožít zcela dle svých představ. Snaha mladé ženě to vymluvit často vede k prohlubování problémů, které mohly být přítomny už od raného dětství a táhnou se celou výchovou dítěte.

Tím nechceme říct, že za výběr partnera svého dítěte nesou zodpovědnost rodiče, na druhou stranu ale taková neobvyklá volba nebývá náhodná. Nejrozumnější pro rodiče je tedy empatické chování. Nikdo nemůže upírat rodičům právo na slušné vyslovení jejich názoru. Rodiče se však v takových případech neubrání úvaze, co jejich dítě, většinou dceru, k její volbě vedlo. Případů, kdy mladík zahoří nejen láskou, ale i sexuální touhou po o více než generaci starší partnerce, je opravdu málo.

Podle psychologů existují v zásadě dva důvody, proč si mladé ženy vybírají výrazně starší partnery. Pokud se tak děje vědomě, tedy pokud jde o promyšlenou úvahu a životní tah, pak samy dokážou popsat, jaké motivy je k tomu vedou. Nejčastěji to bývá skutečnost, že starší muž je nejen vyzrálý, ale umí se chovat ve společnosti, má životní zkušenosti, postavení a peníze. Před mladou ženou, která vstupuje do života má "životní náskok". 

Dokáže jí dát zázemí a servis, který by od mladšího muže nedostala. Umí být pozorný a ví, jak s ženou jednat. Ne zcela neobvyklou okolností bývá také to, že starší muž už nechce rodinu, což je pro ženy, které o ní ještě neuvažují, ideální řešení. A pak je tu ještě jedna motivace, která probíhá skrytě, nevědomě. Mladé ženy si v takovém případě nejsou úplně jisté tím, proč je přitahují výrazně starší muži a co je k takovému chování vede.

V takovém případě jde často o náhradu otce. Dívky obvykle pocházejí z rodin, kde otec chyběl, anebo s ním měly potíže. Otec mohl být i fyzicky přítomen, ale jim se ho nedostávalo, cítily deficit kontaktu či emoční vřelosti s ním. To, že otce v dětství potřebovaly, vede k tomu, že si to v dospělosti snaží vynahradit. Vrstevníci jim připadají nezajímaví, nezralí a plytcí a vztahu s nimi nejsou často schopné.

Takové vztahy bývají trvalejší nežli v prvním případě. Odborníci však upozorňují, že oba zúčastnění, kteří se pro podobný vztah rozhodnou, by si měli být vědomi, co takový svazek obnáší.

Problémy a nedorozumění

Do začátku dvacátého století bylo manželství s výrazně starším mužem takřka pravidlem. Převládal patriarchální model rodiny, kdy muž zastával roli živitele celé rodny a díky tomu měl i většinu rozhodovacích pravomocí. Žena byla vedena k péči o rodinu a domov. Dnes, kdy se role ve veřejné a domácí sféře mezi pohlavími stírají, se často preferuje věková blízkost mezi partnery. Důležitou roli hraje fakt, v jakém věkovém období a vývojovém stadiu se výrazně mladší žena a starší muž potkají.

Sedmnáctiletá dívka bude svému o dost staršímu partnerovi podléhat víc než třicetiletá žena, která už má životní zkušenosti a jádro své osobnosti zformované. Věkový rozdíl s sebou může nést ale také řadu problémů a nedorozumění, která na počátku vztahu nejsou zřejmá. V dlouhodobém soužití však starší partner může pociťovat nedostatek trpělivosti se svým výrazně mladším protějškem, který teprve sbírá životní zkušenosti. 

Může to vést k tendenci rozhodovat za druhého, mít věci pod kontrolou více, než je zdrávo, zkrátka mít ve všem poslední slovo. Nebývá to však stoprocentně platným pravidlem. Starší partner může být i více dětský než jeho protějšek, a proto hledá ve vodách výrazně mladších ročníků. Věčný mladík může odmítat svůj věk právě prostřednictvím mladé partnerky, upřednostňovat společnost jejích vrstevníků a tak si dokazovat, že jeho se plynutí času a s ním nabyté zkušenosti netýkají.

Partner otce nahradit nemůže

Naopak pro mladšího z věkově nerovného páru číhá nebezpečí v nepřiměřené glorifikaci jeho protějšku a přílišného odevzdání osobních pravomocí. Nikdy nedospělé holčičky pak ve středním a pozdním věku působí jako přerostlí diblíci. Existují případy, že taková žena nemá ani svůj osobní účet, o peníze musí vždy žádat partnera. Zvyk spoléhat na něj ve všech životních situacích se pak může fatálně projevit po smrti staršího z partnerů, kdy nedospělá žena kolem padesátky není schopna zorientovat se ve složitosti reality, kterou jí doposud provázel partner.

Je-li starší partner úspěšnější, zkušenější a finančně zajištěný, což je pravděpodobné, pak ho může mladá žena nevědomě chápat jako lepšího, než je ona sama, a může si ho idealizovat místo toho, aby ho viděla takového, jaký je. Zejména při absenci otce ve výchově může mladá žena přenášet svou neuspokojenou potřebu na svého partnera a chovat se k němu jako k rodiči. Tady nezbývá než připomenout, že rodiče už člověk má a že pro dlouhodobý vztah je nutné chovat se ke druhému jako k sobě rovnému.

Ve funkčním vztahu dvou věkově odlišných partnerů to může být jako v té pohádce, kdy mladá princezna věnovala deset let svého života svému o čtyřicet let staršímu vyvolenému. Král omládl a získal část dívčiny vitality. Ona sice přišla o kus svého mládí, ale díky odevzdaným létům se jí dostalo neobyčejné moudrosti a rozhledu.

Zamilování je proces, který každý prožívá jinak. Někdo lásce zcela propadne a někdo jiný zase začne moc přemýšlet. Co je lepší? To je asi na každém z vás, ale rozhodně moc přemýšlení vždy škodí. Nepřemýšlejte tedy a seznamte se, někdy stačí jenom krátký pohled a hned víte, že je to ten pravý partner pro vaši budoucnost. Zkusit to můžete v rychloseznamce.

[ivi]