Pozor na slanou past!

Zdravotní rizika nadměrného dlouhodobého příjmu soli zahrnují kromě srdečně-cévních nemocí (infarkt myokardu, cévní mozková příhoda) v důsledku vzestupu krevního tlaku a poškození cév i jiné vážné hrozby, například rakovinu žaludku. Sůl vám může nezvratně zničit ledviny tak, že selžou, a je nutná dialýza nebo transplantace. Zvýšené vylučování sodíku (chemická značka Na) jako součást soli (chlorid sodný NaCl) způsobuje i větší ztráty vápníku v kostech a rozvoj osteoporózy. Na "řídké kosti" si přehnanou konzumací lahůdek z fast foodů, čipsů a coly zadělají už děti, neboť většina kostní hmoty se tvoří v dospívání.

V souvislosti s chronickým "přesolováním" se vám může zhoršit astma (sůl dráždí hladkou svalovinu průdušek), můžete trpět otoky, migrénou anebo šelestmi, hučením a pískáním v uších, závratěmi. A v neposlední řadě konzumace slaných jídel vede k tloustnutí, protože slaná chuť je návyková, nutí k přejídání se a přesolování potravin a jídel, které bývají ještě k tomu i mastné. 

Čtěte etikety!

Za potraviny s velmi nízkím, resp. nízkým obsahem sodíku se mohou považovat jen ty, co splňují přísné limity, které určuje Nařízení evropského parlamentu a rady (ES) č. 1924/2006 z 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních o potravinách - platí od 1. 7. 2007. Podle něho mohou mít potraviny s velmi nízkým obsahem sodíku max. 0,04 g Na anebo ekvivalentní množství soli ve 100 gramech či mililitrech. Pro potraviny s nízkým obsahem sodíku je přípustných max. 0,12 gramů Na anebo ekvivaletní množství soli ve 100 gramech/mililitrech.

Nesolit nestačí

Lidské tělo se bez sodíku neobejde, tento prvek je klíčový pro regulaci hospodaření s vodou a udržení stálého vnitřního prostředí organizmu. Sodík je esenciální prvek, tělo si ho netvoří, ale přijímáme ho prakticky se vším, co sníme nebo vypijeme. V různých potravinách a vodách je přirozeně obsažen v různých množstvích, tento přirozený obsah nás ale na zdraví nijak neohrožuje a tvoří jen 10 % celkového příjmu sodíku. Dalšími 10 % se na celkové spotřebě podílí sůl, kterou používáme při vaření anebo si ze slánky sypeme do jídla. Největší "nálož" soli, tedy 80 % jejího příjmu, se bere z přimíchaných upravených potravin. To jsou v podstatě všechny "nečerstvé" potraviny, tedy zjednodušeně řečeno všechno, co není "syrové" - maso, vejce, mléko, obilí, ovoce a zelenina. 

Pozor na skrytou sůl

Nejvíce soli můžeme očekávat v potravinách, do kterých ji výrobci přidávají ve snaze zlepšit její chuť, vzhled, soudržnost (sůl váže vodu a ovlivňuje vlastnosti lepku - zvyšuje lepivost těsta) anebo prodloužit trvanlivost (sůl je konzervační látka, brzdí růst bakterií). Mezi to patří také hlavně šunky, párky, uzené maso a jiné masové produkty, dále sýry, chléb a pečivo, potraviny konzervované, v nálevech, instatní polévky a omáčky, polotovary, hotová (zmražená) jídla, kořenící směsy se solí a dochucovadla (sojové, rybí...omáčky, kečupy), dosolené pochutiny jako oříšky, mandle, olivy, čipsy, ale i některé druhy cereálií, některé zeleninové šťávy a kakaový prášek.

Orientačně se dá konstatovat, že čím větší technologickou úpravou projde původní počáteční surovina, tím vyšší obsah soli v hotovém výrobku můžeme očekávat. Zároveň může být takto "přeměněná" potravina problematická i z hlediska obsahu tuků, jednoduchých cukrů, nežádoucích přídavných látek ("éček") a podobně. 

Sůl a sýry - kterým dát přednost?

Sýry patří k potravinám s vysokým podílem soli přidanou výrobci. I tak je ale jezme, protože jsou významným zdrojem bílkovin a vápníku. Vybírejme ale ty s nižším obsahem soli a pokud možno i tuku. Napovíme vám...

Plísňové sýry (-)

Jedna z nejvíce nahraditelných potravin, patřící k hlavním "podezřelým" při nevysvětlitelných otocích anebo migrénách. O.k., v "modrých" sýrech s plísní na povrchu nebo i pod ním jsou nějaké bílkoviny a vápník, tuto přednost ale popírá bohatá "nálož" tuku a solí (niva 1,4 g sodíku na 100 g) a obsah energie, který musí vyděsit i geneticky štíhlé jedince. Niva, rokfort, camembert, hermelín, brie a spol. vycházejí vstříc jen našemu návyku na slanou/"mastnou" chuť, ne nutričním potřebám organizmu, a tak by se do jídelního lístku měli zařazovat jen jako pochutiny - tedy v množství menším než malém a jen svátečně.

Tvarůžky (-)

Výrobce tradičních olomouckých syrečků byl nedávno donucen přiznat alarmující případ prodeje. Zafungovala "protisodíková" osvěta anebo dříve nevýrazný marketing? To je otázka... Pravda, v zájmu objektivity je třeba zdůraznit, že tvarůžky neobsahují skoro žádný tuk a spolu s eidamem a tvarohem patří k nejlepším zdrojům bílkovin, v tomto bodě trumfnou i rybí maso.

Balkánský sýr (-)

Málo tuku, ale velmi soli - 1,3 g na 100 g. V létě si jím posolíte zeleninový salát, ale jinak se sýry balkánského typu šetřete.

Tavené sýry (-)

Nebrat. Diskvalifikuje je ne moc dobrá chuť i obsah tavicích solí se sodíkem a fosforem. Tyto prvky "vyplavují" z kostí vápník a tím přispívají ke vzniku osteoporózy. Sto gramů průměrného taveného sýru dodá 0,9 g sodíku, což je bezmála dvojnásobek denní dávky na normální fungování organizmu. 

Tvrdé a polotvrdé sýry (+)

Při jejich úplném vyloučení z jídelního lístku bývá v české populaci problém s naplněním denní dávky vápníku, na její pokrytí totiž stačí jen 150 g ementálu či 200 g 30 % eidamu. Obsah sodíku v obou těchto sýrech (shodně asi 1 g na 100 g) sice není žádná hitparáda, ale i přesto bychom s ním měli v denním rozvrhu příjmu soli počítat a tvrdé sýry rozhodně nezavrhovat.

Tvaroh a sýry typu žervé (+)

Výborná volba za předpokladu kontrolovaného podílu tuku. Pravda, ani nízkotučné varianty nemusí být ideální, anebo výrobci mohou dohánět chuť chybějícího tuku právě solí. Běz těchto podrazů ale tvaroh se svými 0,04 g sodíku v 100 g splní i přísný limit na označení "potravina s velmi nízkým obsahem sodíku". Zároveň představuje skvělý zdroj vápníku a bílkovin. Nejtvrdším normám pro obsah sodíku vyhovuje i většina krémových sýrů, u nich ale pro jistotu lépe sledujte údaj o podílu soli na etiketě.

Tip pro zdraví

Kupujte čistý polotučný anebo (občas) tučný tvaroh a připravujte z něho různé varianty pomazánek. Ředit ho můžete, ale nemusíte mlékem, na ochucení použijte například drcenou šalotku, česnek, papriku (mletou i zeleninovou), jarní cibulku, pažitku, pórek, bylinky (bazalku, kopr, petržel), strouhaný křen, ředkvičky, kyselé okurky anebo i maličko bílého koření, pokud ho snesete. Ve sladké verzi se hodí broskev, jahody a bobulovité ovoce spolu s citronovou anebo pomerančovou šťávou, medem či mátou. Možností je mnoho a oblíbená "budapešťtská" pomazánka se zdá být vděčná.

Otoky může způsobovat množství soli

Otoky vznikají v měkkých tkáních v důsledku hromadění tekutiny v mezibuněčných prostorách. Příčin je mnoho. V případě dolních končetin patří k nejčastějším problémům se žilami anebo s lymfatickým systémem, úrazové a poúrazové stavy, kardiologické problémy, onemocnění ledvin, případně špatně fungující štítná žláza.

Těžkosti se žilami

Otoky vznikající jako důsledek problému se žilním systémem dolních končetin jsou charakteristické tím, že nepostihují obě dolní končetiny najednou nebo stejnou mírou. Příčin, které mohou stát za zhoršením průtoku krve v žilách dolních končetin, je mnoho. Z akutních příčin můžeme jmenovat akutní žilní trombózu, úraz či příliš těsnou sádru, eventuálně jinou fixaci, bránící volnému průtoku krve. Z chronických příčin jde nejčastěji o žilní nedostatečnost, tedy varixy, lidově nazývané křečové žíly, a chronický trombotický uzávěr povrchových či hlubokých žil. Méně častou, ale závažnou příčinou je nádor anebo patologické zvětšení lymfatických uzlin v pánevní anebo slabinové oblasti, které způsobuje tlak na cévy dolních končetin.

Otoky, které vznikají v důsledku poškození či zhoršení krevního zásobení, jsou obvykle měkké, elastické a mohou být bolestivé na omak. Barva kůže postižené končetiny se v důsledku špatného prokrvení mění. Otok končetiny při trombóze je většinou jednostranný, na omak může být bolestivý, samovolně neustupuje a má tendenci se zvětšovat. Často navazuje na nedávné poúrazové stavy se znehybněním končetiny anebo se vyvíjí po dlouhém cestování, kdy vázne průtok krve žilním systémem.

Lymfatické otoky

Kromě poruchy žilního systému končetin mohou otoky končetin souviset i se špatnou funkcí lymfatického systému. Při tomto problému se otok rozvíjí od prstů, postupně se zhoršuje a posouvá výše po dolní končetině. Otok je na omak pevný, tuhý až gumovitý a nebolí. Typické pro tento typ otoku je, že ani klidný režim nepomáhá výrazně ke zlepšení stavu. Otoky vzniklé v důsledku špatné funkce lymfatického systému mohou souviset s vrozenými vadami nebo poškozením lymfatických cév při infekčním onemocnění.

S léčbou můžete začít až po vyšetření, které jasně určí, zda je příčinou otoku problém žilního anebo lymfatického systému nebo jde o kombinaci obojího.

Problém s chronickými tuhými otoky může souviset i s špatně fungující štítnou žlázou. V tomto případě je potřeba stanovit hladiny hormonu štítné žlázy a léčbou se snažit dosáhnout stabilizace hormonální hladiny.

Sůl má mnohostranné využití. Jestli máte pocit, že doma nebydlíte sami, můžete vyzkoušet do každého rohu vašeho bytu nebo místnosti, kde máte zlé sny, nasypat sůl, abyste celý prostor vyčistili od zlých vlivů. Ale jestli chcete začít žít ve dvou, tak se jednoduše seznamte, třeba i díky vědeckému seznamovacímu dotazníku.

[ivi]