Pes pro single kámošku jako vánoční dárek

Vánoce mají neblahý vliv na rodiče a naše blízké. Ti první o těchto svátcích podléhají žadonění svých ratolestí, že chtějí pejska či jiné zvířátko. Rodiče uvěří, že jejich děti se o nového člena rodiny budou starat poctivě a zodpovědně podle slibů. Naši blízcí se zase nedokáží koukat, že žijeme sami, mají pocit, že jejich single přátelé jsou opuštění a potřebují společnost němé tváře. V dobré víře darují k Vánocům zvíře, avšak radost mívá jen dárce nikoliv zvíře natož obdarovaný.

Sentimentalismu podléhají děti a vnoučata, velmi často dostávají psa nebo kočku právě staří lidé. Rodina si však neuvědomuje, že babičce či dědovi akorát přidělává starosti a práci navíc. Problém co se zvířetem se objeví velmi záhy, když senior musí na delší dobu do nemocnice nebo do lázní a nikdo z rodiny se domácího mazlíčka nemůže postarat.

„Úplně se bojíme období Vánoc, je smutné kolik pejsků nám přibude,“ říká Lucie, dobrovolnice z plzeňského útulku pro psy. Podle ní je neuvěřitelné, že nepomáhá ani neustálé upozorňování ze strany médií. Říká, že lidé jakoby v tomto ohledu byli imunní vůči všem zprávám, které se na ně odevšad hrnou. Kdo opravdu chce psa nebo kočku, ať počká a přijde po Vánocích do útulku. Vybírat si bude moci nejen z dospělých zvířat, ale k mání jsou i mláďata.

Jeden příběh za všechny

Jitce je 34 let, před dvěma lety ji opustil partner po devítileté známosti. Minulý rok už to její nejlepší kamarádka Sandra nevydržela a koupila ji psa, aby měla doma společnost. Co ovšem ani jedna z nich netušila, že Jitka má alergii na zvířecí chlupy. „Začalo to celkem nevinně jako lehké svědění a sem tam flíček s vyrážkou,“ popisuje průběh Jitka, která doufala, že se s novým členem své domácnosti sžije a tělo se situaci přizpůsobí. Po týdnu už nepomáhala ani zvýšená dávka medikamentů pro alergiky a po čtrnácti dnech se dostavily potíže s dýcháním. „Neměla jsem na výběr, astma se blížilo mílovými kroky a můj mazel musel pryč,“ vysvětluje se smutkem v očích. Už se chystala odvést pejska do útulku, když se ozval známý její nejlepší kamarádky, že si ho nechá. Jitce i Sandře spadl kámen ze srdce, protože ani jedna nechtěla, aby zvíře skončilo v útulku.

„Už nikdy nikomu nekoupím ani rybičku, tohle pro mě byl dostatečný měsíc plný nervů, co s tím zvířetem bude,“ říká Sandra a dodává, že měla výčitky svědomí, ale sama trpí na astma, psa si nechat nemohla.

Chceme-li své blízké potěšit a udělat jim radost, aby cítili, že nejsou sami, navštivme je. Často stačí jen krátce si zatelefonovat, vždyť není důchodce, který by neměl mobil. Nemusíme hned kupovat zakrslého králíka, abychom se my cítili lépe, ale obdarovaný měl plnou hlavu starostí co si se zvířetem počít.

[paf]