Domů

Seznamovací dotazník

Fotoseznamka

Lifestyle magazín

Registrovat nyní

Partnerské vydírání přes děti

10.srpen 2018
Partnerské vydírání přes děti

Chcete se rozejít. Ve vztahu se cítíte jako ve vězení a jinou variantu už nevidíte. Jenže máte děti. A partner vás kvůli nim odmítá "pustit". "Přece jim to nemůžeš udělat!" zní vám v uších jeho neustálé výčitky. Jak z toho co nejlépe ven?

Začalo to zprávou na sociálních sítích. Jistá žena si tam stěžovala, jak je ve vztahu nešťastná. Jenže partner se s ní nehodlá rozejít. Naopak, je rezolutně proti. Dokud to nezažijete, asi jen těžko pochopíte...

Čistě pragmaticky rozchod vypadá jako ta nejběžnější věc na světě. Dvojice spolu šťastně žijí, a když ono štěstí vymizí, je přece logické jít dál bez zátěže u nohy. Jenže když máte děti, je to těžší. Partner vás může až vydírat, a i když vás neudrží doma, bude se chovat tak, že to ublíží nejen dětem, ale i vašim následným vztahům.

Příkladem můžeme použít zrovna tuto jmenovanou paní Annu, které je 41 let a je na tom přesně takhle. S partnerem, s nímž se ani nevzali, má dvě děti, čtrnáctiletou dceru a jedenáctiletého syna. Ona o rozchodu přemýšlí už roky. Protějšek nesouhlasí. "Kdykoli to zmíním, nastává doslova psychický teror. Trápí mě, vyčítá, ukazuje fotky našich potomků. A já vždycky vyměknu", říká smutně žena, která kvůli tomu tajně chodí i k psychologovi. Jediné po čem touží, je fungující vztah.

Pak se ale člověk ptá sám sebe, kdo by chtěl někoho, kdo ani neumí odejít od někoho koho nemiluje, a kým je ještě týrán. A právě na to partner - věznitel sází. Že s vámi z důvodů závazků jinde nikdo dlouho nevydrží. A mívá pravdu.

Nedělejte z potomků ochranný štít

Děti jsou v tomto ohledu opravdu problém. Člověk pak o přetrhání pout se svou onehdy ještě drahou polovičkou uvažuje jinak. Často v partnerství jeden z partnerů nevidí nebo nechce vidět, že je vztah nefunkční nebo že je před koncem. A ano, velmi často se právě děti stávají ochranným štítem, který má partnerství či manželství zachránit. Samozřejmě ten, kdo ho nechce opustit, může ratolesti použít i jako nástroj k vydírání.

Málokterá matka či otec si v tu chvíli dokáže rozumově vysvětlit, že nejde o nic jiného než o citový nátlak. Většinou podlehnou a naopak si ještě začnou vyčítat, že je vůbec napadlo chtít odejít. Jen málokdo si uvědomí, že taková taktika vlastně ničí každého z účastníků tohoto sporu. A děti nejvíc.

Základní věc, kterou potomci potřebují, je totiž klid a pohoda. A také pravda. Je jasné, že rozchod děti poznamená. Mnohdy je však opravdu lepší ze vztahu odejít. Děti mohou i po rozchodu vyrůstat v milujícím prostředí. Přesvědčit o tom nesouhlasícího partnera je ovšem někdy složité. Nejdůležitější je přistupovat k věci s rozvahou a občas i až s úmornou trpělivostí. Někdy to chce prostě čas. Ale pokud vyslovíme důrazné NE - NE, které je založeno na vlastním přesvědčení, ne, které nepřipouští debatu, partner to brzy pochopí.

Problém je, pokud o tomto NE stále sami pochybujete. Přejete si, aby vaše dítě žilo ve stejném vztahu, v jakém žijete vy? Pokud jednoznačně odpovíte, že ano, je možnost vztah zachraňovat. Ale ještě se to asi nestalo. Obvykle si totiž rodiče přejí pro své děti něco lepšího. Jaký však dáváme dětem vzor, když zůstáváme ve vztazích, které jsou nefunkční? A věřte tomu, že ať se budete chovat jakkoli, právě vzorem pro ně budete - tím dobrým, ale bohužel také tím špatným. 

Partneři se hádají a děti to většinou odnášejí

Žádné pochybnosti

Když jste opravdu rozhodnutí jít dál a partner vám neustále předhazuje, jak to bez vás on a děti nezvládnou a budou věčně nešťastní, chudí a nemohoucí, obraťte se na psychologa. Těžko se takováto situace zvládá samostatně. Jen málokdo z vnuceného strachu ze strádání vlastních robátek rozkryje, jak strašně velká lež taková slova jsou. Jde jen o partnerův úspěšný pokus vámi manipulovat. Psycholog je ovšem nestranný, uvidí věci ze všech úhlů a dokáže vás v klidu a bez zbytečného vnitřního trýznění dovést k vytouženému cíli. Nebude to ovšem hned a na to musíte být připraveni.

Jisté je, že jedinou reakcí na vydírání jakéhokoli typu, a to, v němž jsou zapleteny děti, je snad ještě sprostší než ostatní, je přechod do útoku. Pokud on používá podprahové metody a ničí vás tím, musíte na to jít podobně. Nahlodat ho a pak rezolutně říct, co vy chcete a jak to bude. Položte na stůl žádost o rozvod a trvejte na něm. Hned se také i s dětmi odstěhujte a informujte ho, kde vás najde. Nikdy mu nebraňte ve styku s nimi. To by byla osudová chyba, za niž byste zaplatili u soudu.

Snažte se situaci dětem vysvětlit, aby věděly, že ony nejsou v rodině problémem. Ujistěte je, že problémy, které teď s jejich tatínkem nebo maminkou máte, nic nezmění na faktu, že je oba dva milujete. A tak to zůstane i v případě, že budete žít každý jinde. Základem úspěšného rozchodu ale je o svém rozhodnutí nepochybovat. Jakmile si budete jistí, že vám bez partnera bude lépe, ani vydírání skrze děti nebude fungovat.

Vy totiž víte, jak chcete žít, a naopak to, jak žít nechcete. Nejistotu partner okamžitě využije. Mějte na paměti, že jen šťastná máma a šťastný táta vychovává šťastné děti, a pokud zůstanete ve vztahu, který už nikomu nic nedává, jen bere, tak jím nebudete.

Vynechte z partnerských hádek děti

Jak se zbavit výčitek, že vlastně dělám něco špatně?

Pocit viny je přirozenou součástí rozchodů. Budeme-li se ho snažit potlačit, dělat, že není, bude spíš naopak růst. Lepší je ho přijmout. A možná si i říct: "Ano, mám na tom svůj podíl viny." Je důležité však své rozhodnutí i před sebou ustát. Vědět, proč už nechci, aby vztah pokračoval. Pokud už jste ve fázi rozchodu, tak asi dobře víte, proč z daného vztahu odcházíte a co naopak rozchodem získáte. A pak na svém rozhodnutí dál trvat.

Je pravdou, že často právě pocity viny nás do vztahu vrhají znovu. Zejména pokud jsou v něm děti. Je těžké před dětmi ustát, proč nemůžou být s tatínkem nebo maminkou. Musíte mít pro ně připravenou pravdivou a laskavou odpověď. Tak, aby pochopily, že je milujete stále stejně. Nechcete však už žít s jejich druhým rodičem. Je skvělé, pokud se nakonec partneři domluví a před dětmi komunikují jednotně.

Před rozhodováním se vyspěte do růžova

Zklidněte mysl

Vyzkoušejte si techniku, naladění mozku do hladiny alfa, to je stav, ve kterém jsme těsně před usnutím, při probouzení, meditaci nebo zírání do prázdna. Uvolní se tělo i mysl, paměť má zvýšenou schopnost ukládat a vybavovat si, hlava rychle regeneruje, celý organismus odpočívá a posiluje životní funkce, přirozeně se tvoří endorfiny. Zkuste to, bude to pro vás velmi neobyčejný zážitek. Před spaním je také skvělá i hatha jóga zaměřená na správný dech.

Spěte zdravě

Že by se mělo v ložnici po ránu a před spaním vyvětrat, víme, ale ne za každou cenu. Pokud váš dům obklopuje silně znečištěný vzduch, větrejte jen krátce a dočistěte místnost zdravějším způsobem. Zkuste to třeba pomocí eukalyptu, ať už v podobě esenciálního oleje, nebo živého eukalyptu v květináči. Jeho listy uvolňují do prostoru vonné silice, které čistí vzduch a působí antibakteriálně.

Odpočiňte si

Dát si večer vanu je vyloženě za odměnu. Přidáte si do ní koupelovou sůl nebo olej, do koupelny si dáte zapálené svíčky, pustíte si audioknihu nebo si jen vychutnáte klid a ticho a přepnete na relaxační režim. Jestli nejste vanový typ nebo vanu nemáte, nevadí, stejně příjemně si můžete užít i sprchu. Prostě si tu každodenní večerní očistu udělejte pro sebe co nejpříjemnější, věnujte čas chvíli jen sobě, zpomalte a odpočívejte. Bez výčitek!

Poslouchejte svoje tělo

Teorie rozdělující lidi na skřivany a sovy je z posledních let překonaná. Nejsme noční druh, proto je nám přirozené jít po západu slunce spát. Ideální čas spánku je od 22 hodin, kdy nejvíce regenerují nadledvinky, tedy orgán, který je zodpovědný za tvorbu stresových hormonů a vůbec se významně podílí na regulaci hormonálního systému. Dostatečný spánek v tuto dobu zvyšuje odolnost vůči stresu a snižuje jeho vliv na organismus.

Toho pravého partnera se kterým se budete tolerovat a milovat, najdete v Praze, Pardubicích, LiberciHradci Králové, Příbrami nebo třeba Českých Budějovicích.

[ivi]

Sdílejte tento článek na: