Nevozte si z cest nebezpečné suvenýry

Dovolená v exotických destinacích láká za hranice každoročně miliony Čechů. Většina z nich míří na jih, za teplem, sluníčkem i zmiňovanou exotikou. Podobné kraje však v sobě skrývají také mnohá rizika. Nejde jen o odlišnou civilizační úroveň, která se pak projevuje třeba horšími hygienickými podmínkami. Jiný kraj neznamená totiž jen jiný mrav, ale taky spoustu jiných nemocí, bakterií, virů a dalších parazitů. 

Některé z nich nás "dostanou" pouze proto, že s nimi nejsme zvyklí žít, přičemž místním nijak neubližují. Z toho bývá obvykle jen průjem, i když třeba pořádný. Jiní původci nemocí jsou naopak ohrožením pro jakéhokoli člověka. Přitom platí, že v teplejších končinách se nebezpečným bakteriím, virům a parazitům líbí stejně jako nám. Rizika se proto nevyplatí podceňovat především při cestách na jih a do odlehlejších a méně rozvinutých zemí.

Syfilis, HIV a další

Lékaři ovšem varují i před jinými riziky, která nás mohou potkat stejně u moře jako u jihočeského rybníka. Léto a dovolenkové dny svádějí často k uvolněnému chování a sexuálním dobrodružstvím. Ne nadarmo se jim lidově říká letní lásky - rychlé, krátké, náhodné. A sladké, chtělo by se dodat. Potíž je v tom, že málokdo přitom myslí na rizika. Září, měsíc, kdy se letní šílenství vrací do normálu a většina lidí zpět do zaměstnání nebo škol, je měsícem, kdy mívají venerologické ordinace největší nával.

Přichází k nim až o třetinu více pacientů než v jiném ročním období. Vrchol bývá právě v září, kdy se lidé z dovolených vracejí ke svým rodinám. Nejde přitom jen o nějaké banální pohlavní nemoci - lékaři už několik let pozorují soustavný nárůst případů syfilitidy a rovněž HIV. Přes léto počty nemocných narůstají raketově. Bohužel stejně stoupá i počet nakažených HIV - a to navíc lékaři očekávají výrazný nárůst případů po skončení léta.

Zatímco například v červenci a srpnu přibyde deset a devět nakažených, v září už to je například osmnáct nových případů. Nedovedeme si představit, jaké to je, když má doktor mladému klukovi nebo dívce v ordinaci oznámit, že je HIV pozitivní. Většina případů, které se odhalí, se z velké části týká mladých mužů z gay komunity. Ta přestala být ostražitá vůči tomuto nebezpečí. Příběhy z ordinací dokládají, jak lehkomyslně (nejen) homosexuální muži hazardují se zdravím.

Často nejsou schopni ani identifikovat osobu, od níž se nakazili, případně další muže, s nimiž měli v poslední době pohlavní styk. Nezřídka se sex odehrává na hromadných party v zahraničí, často se prý na ně jezdí do Berlína. To, že se velká část případů týká gay komunity, by heterosexuální většinu nemělo uklidňovat. 

Nepříjemná moucha střeček

Ne vždy však můžeme cestovatelská rizika sami podobně ovlivnit či vyloučit. Na cestách se můžeme potkat například s mouchou Dermatobia hominis, lidově zvanou střeček. Ba co víc - larvami této mouchy můžeme být napadeni, aniž ji vůbec potkáme. Střeček totiž využívá zvláštního způsobu rozmnožování. Při letu střeček nápadně hlasitě bzučí, což je u cizopasníků neobvyklé. Střeček sám však savce nenapadá.

Dospělec chytí komára, a aniž mu ublíží, naklade na něj vajíčka a nezraněného jej pustí. Když se komár usadí na svoji oběť a začne sát krev, vylíhnou se z vajíček larvy, které se zavrtají člověku pod kůži. A to dokonce i přes oděv. Teplo, které savci produkují, spustí mechanismus, který rapidně urychlí vývoj larev. Larvy se pod kůží vyvíjejí zhruba deset týdnů a pak se snaží z těla dostat pryč. 

Na kůži se objeví vřed, který později praskne, larva vypadne ven a zakuklí se. Po několika týdnech se pak z kukly vylíhne dospělý střeček. Nepříjemné je, že se larva může objevit kdekoli na těle, záleží na tom, kam usedl komár s vajíčky. Stává se dokonce i to, že larvy migrují do očí, sliznic i mozkovny. Obvykle není napadení střečkem nic příjemného, ale ani příliš nebezpečného. Internet je plný kuriózních videozáznamů s léčbou a odstraňováním larvy pod kůži. 

Pacienti jsou při vědomí a často výkon sami se smíchem nebo zhnusením komentují. Nejde o nich náročného a v nouzi si může vypomoci každý sám. Vyvíjející se larva potřebuje dýchat, a proto v kůži vyrobí malý otvor. Ten stačí ucpat krémem a po několika hodinách se larva udusí. Druhý den ji lze v podobě velkého a hnusného bílého červa snadno vytáhnout pinzetou.

Malárie - zhouba třetího světa

Komáři stojí i za šířením další metly lidstva, malárie. Jde o vážné a široce rozšířené onemocnění v tropických a subtropických oblastech. Způsobuje ho jeden ze čtyř druhů prvoků rodu Plasmodium, kterým pomáhá v šíření komár rodu Anopheles. Jen v Evropě je malárie ročně diagnistikována u více než deseti tisíc cestovatelů, přičemž jedno procento postižených obvykle umírá. Hlavním příznakem malárie je horečka.

Onemocnění může vypadat také jako chřipka s bolestmi hlavy, končetin a zvracením. Typický záchvat trvá několik hodin a má tři fáze: třesavku, horečku a pokles horečky s pocením. Podle druhu parazita, který člověka infikoval, rozeznáváme čtyři druhy malárie, z nichž nejzávažnější je tzv. tropická malárie. Pokud není léčena, je často smrtelná. Proti malárii bohužel zatím neexistuje žádné účinné očkování.

Příšerný červ vlasovec

Znáte tu hůl obtočenou hadem, kterou mají ve znaku lékaři? Říká se jí Aeskulapova hůl a má svůj počátek již ve starověkém Řecku. A ten had není had. Podle některých teorií jde namísto hada o vlasovce medinského, až metr dlouhého červa parazitujícího v lidském těle. Odjakživa se k jeho odstraňování používalo opatrné namotávání červa trčícího z kůže na malá dřívka, cž pak prý vedlo k tomu, že si tuto proceduru lékaři dali i do svého profesního znaku.

Larvy této hlístice žijí v planktonu ve sladké vodě. Člověk, který se takové vody třeba při koupání napije, spolkne spolu s planktonem i larvy vlasovce. Ty potom v lidském těle putují do tenkého střeva, kde se červi rozmnožují. Samec, který má velikost jen kolem tří centimetrů záhy po oplodnění samice umírá a mrtvý opouští lidské tělo. Samice si v nás však žije vesele dál, dokud nedoroste velikosti mezi šedesáti centimetry až jedním metrem. 

V té době je už plná malých vlasovců, které potřebuje z těla vypustit zpět do vody, aby se znovu stali součástí planktonu a celý cyklus se mohl opakovat. V drtivé většině případů se proto samice začně stěhovat do níže položených partií, především do nohou. Na nich se vytvoří malý bolák, puchýř, který později praskne. Je to prý velmi bolestivé, palčivé a nepříjemné, takže se pacienti v mnoha případech snaží nohu zchladit ve vodě.

Jakmile to udělají, samice se z rány kousek vysune a začne do vody vypouštět tisíce malých červů, které plankton pozře a stanou se jeho součástí. Vlasovec způsobuje postiženým velké potíže, záněty, bolesti, únavu a infekce. Velký problém s vlasovcem spočívá v tom, že dosud neexistuje lék, který by ho z těla vypudil. Červ tak může být vyjmut pouze chirurgicky nebo postaru, jak se to ještě dnes v mnoha afrických zemích praktikuje.

Na rozdíl od střečka nejde o snadnou ani nijak příjemnou léčbu. Jakmile se samice vysune z kůže, její konec se opatrně přichytí na špejli či dřívko a pak se otáčením každý den o kousek povytáhne. Jde to však jen po dvou až třech centimetrech denně. Červ se přitom nesmí přetrhnout, jinak by hrozilo, že v těle zahyne a začne se rozkládat. 

Elafantiáza

Pokud vám nestačila představa, že ve vašich útrobách žije metr dlouhý červ, pak vězte, že existuje dokonce i vlasovec mízní. Jeho larvy nepřenáší plankton, ale komáři. Larvy pak žijí v mízním systému, především v nohou, u mužů i v genitáliích a u žen také v prsou. Přítomnost červa způsobuje hromadění lymfy pod kůží a strašidelné otoky, které zcela deformují části těl pacientů. Typickým úkazem bývá například tzv. sloní noha nebo u mužů šourek zvětšený i na neskutečný metr velikosti. 

Elefantiázou je přímo ohrožená zhruba pětina planety, tedy více než miliarda lidí. Před třemi lety genetici rozluštili genom vlasovce, což dává naději na vývoj účinné vakcíny a léků. Tato nemoc je rozšířena v 83 zemích světa, především v Africe. 

Nemáte s kým na dovolenou vyrazit? Seznamte se online a zkuste třeba fotoseznamku.

[ivi]