Nenechte se dostat na kolena! I láska pomáhá...

Deprese je charakterizována nejen poruchou nálady, ale také pocity beznaděje, neschopností prožívat radost, ztrátou zájmů o koníčky i přátele, poklesem energie a zvýšenou únavou. Pravda je, že na celém světě se odhaduje počet nemocných depresí na více než 100 milionů lidí, kteří jsou nejen sklíčení, ale trpí také četnými tělesnými symptomy, jež sahají od nespavosti přes ztrátu chuti až k opravdu silným stavům bolesti.

Ne každá potlačená špatná nálada je deprese, která by vyžadovala léčbu. Každý depresivní stav musí být odlišen od přechodných špatných nálad od skutečného smutku. A protože přechody mezi sklíčeností a depresí jsou nestálé, jsou ze strany lékařů stanovena určitá kritéria k identifikaci poruch vyžadující léčbu. Znaky skutečné deprese je vysloveně silně zjevné dno nálady nebo více než dva týdny trvající sklíčenost.

Dědičné dispozice a psychické přetížení

Vaše sestřenice trpěla depresemi už od puberty a ve třiceti spáchala sebevraždu. Vaše babička sice diagnózu deprese neměla, ale pamatujete si, že velmi často polehávala v posteli bez nálady a téměř nemluvila. U vás se zase začaly špatné nálady a pocity beznaděje objevovat také, ale protože se bojíte, abyste neskončili jako vaši příbuzní, vyhledáte psychiatra, který vám potvrdí, že dispozice k depresím skutečně existují. Počáteční příznaky deprese nemusí být nijak výrazně viditelné. Někteří lidé je mohou přisuzovat stresu či problémům v rodině. Ovšem neřešená a neléčená deprese může znamenat velký problém, který může skončit i tragicky.

Počet nemocných neustále roste

Odborníci dokonce předpokládají, že do roku 2020 bude deprese jednou ze dvou nejčastějších nemocí na světě a v roce 2030 dokonce nejčastější. Na vině ale není jen stres a pracovní přetížení, svou roli hrají také dědičné dispozice. Během několika posledních desítiletí se na pohled na depresivní poruchu změnil. Dříve se věřilo, že hlavní příčinou této poruchy jsou problémová výchova a nepříjemné životní události. Dnes víme, že faktorů, které se na jejím vzniku podílejí, je daleko více.

Jistá zranitelnost je také dědičná. Může zvýšit určitými dětskými zážitky a typem výchovy, jako je předčasné oddělení dítěte od matky, nadměrný důraz na výkon, perfekcionismus, nadměrná kritika. To však neznamená, že se porucha nutně musí rozvinout. Stresové události působí jako spouštěce (životní změny, ztráta blízké osoby, stres v zaměstnání, změna životní role, tělesná nemoc, izolace). Může jít o výrazné životní události, ale i o souhru drobných stresujících vlivů, které vedou k dlouhodobé frustraci a bezmoci.

V rozvinuté depresi pak dochází ke změnám v biochemii mozku. Nejobávanější forma deprese je ta, která se vyskytuje zdánlivě bez vnějších pohnutek a rychle vede k závažnému omezení tělesné a duševní schopnosti.

Tento typ je většinou označován jako deprese endogenní, přicházející z nitra, a často se opakuje. Lépe se léčí deprese označovaná jako situační, způsobena vnějšími vlivy. To jsou ty deprese, jejichž spouštěč je psychické přetížení, například kvůli konflitkům v rodině nebo finančním potížím. Tyto depresivní stavy mají poměrně dobré šance na uzdravení.

Jak se nedostat do deprese

Nejlepší způsob, jak se necítit pod psa, je prevence. Pravda, někdy se to nepodaří, i když se člověk snaží sebevíc, ale velmi často skutečně postačí změna zažitých stereotypů. Co tedy obvykle zabírá na špatnou náladu?

Pohyb a fyzická aktivita

Pokud budete jen chodit po bytě a utvrzovat se v tom, že je vám smutno, zřejmě se ze špatné nálady nedostanete. Je dobré začít se zabývat něčím pozitivním, a hlavně být přiměřeně aktivní. Můžete jít na procházku, začít chodit tančit, zpívat. Například tanec rozvíjí energii podporující rozkvět sexuální energie. Pokud v těle nekoluje sexuální energie, nekoluje v něm ani vášeň. A pokud v nás nekoluje vášeň, vzdáváme své životy a propadáme splínu.

Odstřihnout se od minulosti

Dobrou prevencí je odstřihnout od sebe to staré, co již prožívat nechcete. Odstřihněte od sebe vše, co vám není k prospěchu. Jakmile nepřijmete, že vy sami jste pro svůj život výchozí bod, že máte právo na vše, po čem toužíte, pak si svůj život budete dobrovolně sami stlačovat do takové reality, která se vám nelíbí.

Dělejte si radost

Nejlepší způsob, jak začít něco dělat, je chvíli přemýšlet o tom, co vám dělá doopravdy radost. Překonejte prvotní nechuť a třeba vás začne vaše oblíbená činnost zase bavit.

Sdílejte svůj smutek

Neutápějete se ve svém smutku a nemlčte. Podělte se o své problémy s blízkými, s přáteli, s rodinou. Sdílená radost je dvakrát větší a sdílená bolest je dvakrát menší.

Zpomalte

Máte dojem, že za vaši špatnou náladu a depresivní stavy může uspěchaná doba? Naučte se říkat ne a relaxujte, choďte na masáže, napusťte si vanu horké vody, zapalte si svíčky nebo si uvařte ukliňující meduňkový čaj.

Zaměřte se na nějakou nudnou činnost

Odveďte pozornost od rozpitvávání své špatné  nálady a upněte se na něco, co vás nudí, a začněte to dělat. Například začněte čistit dlaždičky v koupelně apod. V tu chvíli se začnete soustředit na činnost, kterou se zabýváte, a zapomenete na to, že se cítíte špatně.

Zkuste kreslit

Odborníci tvrdí, že výtvarné vyjádření vlastních emocí pomáhá. Když se po nějakém traumatizujícím zážitku pokusíte namalovat to, co cítíte, zjistíte, že můžete proniknout do svých emocí. Snažte se používat všechny barvy.

Pokud se u vás záchvaty nenálady nebo deprese objevují nejčastěji koncem zimy, je možné, že trpíte takzvanou zimní depresí neboli sezonní afektivní poruchou. Příčinou tohoto onemocnění je nedostatek přirozeného světla v podzimních a zimních měsících který, způsobuje prouchy v tvorbě melatoninu, serotoninu a dalších důležitých látek. A právě z tohoto faktu vychází i nejúčinnější léčba, takzvaná světelná terapie. Spočívá v každodenním působení jasného plnospektrálního světla, je velmi účinná a navíc zcela bez negativních účinků.

Jak tedy léčit?

Depresi se dá do určité míry předejít prevencí. Důležitý je dostatek pohybu, spánku, pestrá strava i zdravé sexuální chování. Antidepresiva jsou u situačních depresí jako berlička. Léky nepomohou, když stále existuje zdroj stresů, který deprese působí. Je potřeba jej odstranit. Podle údajů Světové zdravotnické organizace se lékaři podílejí na zdraví pacienta asi 20 %, zbytek je na něm. Ale on potebuje někde začít, a tak se mu předepíšou léky, antidepresiva na zklidnění a léky na úpravu spánku. Další léčbou může být psychoterapie, relaxace. A pak by se měl pacient snažit i sám, úpravou životosprávy, pohybem a podobně.

Depresí onemocní každý desátý člověk, a pokud je choroba rozpoznaná včas, může být úspěšně vyléčeno 70-80 % nemocných. Obecně se usiluje o aktivaci pacienta. Při lehčích formách depresivní poruchy je většinou prováděna ambulatní psychoterapie. V úvahu přicházejí kognitivní terapie, terapie chování, hloubkové psychologické  metody jako psychoanalýza atd. Sama psychoterapie ale pomůže jen při lehčích formách deprese. Při těžké depresi už nestačí, v kombinaci s léky však zvyšuje jejich účinnost.

Psychoterapie pomáhá hlouběji porozumět, co se s člověkem v depresi děje, učí, jakým způsobem zacházet s příznaky a s problémy v životě a trénuje dovednosti, které mohou v budoucnosti bránit rozboji nové epizody. Při těžších formách deprese provádí téměř vždy medikamentózní terapie antidepresivy, někdy za pevných podmínek. Léčba se dělí přitom na asi šesti až osmitýdenní fáze aktuní léčby, při níž se symptomy pomocí antidepresivní léčby pomalu zmenšují. K tomu se připojuje několikaměsíční udržovací terapie, která slouží ke stabilizaci úspěchu léčby a zabránění recidivy.

Nakonec je připojena v některých případech douholetá až celoživotní prevence před opětovným onemocněním. Psychoterapie a medikamentózní léčba se tedy mohou vzájemně kombinovat.

Jestli máte tedy nějaké další dotazy anebo snad dokonce příznaky a podezření, neváhejte s návštěvou lékaře. Čím dříve se tato nemoc odhalí, tím lehčí bude její průběh a pro vás trápení se s touto nemocí snažší. Lékaře můžete navštívit v Praze, Brně, Jihlavě, Hradci Králové, Ostravě nebo v kterémkoliv městě ve kterém bydlíte a žijete.

Zdroj: https://www.psychiatry.org

[ivi]