Nebojte se bojovat se svou vinou

S emocemi to není tak jednoduché. Ne každý se je odváží vůbec pozorovat a ještě k tomu navíc řešit. Hůře se definují, lokalizují a popisují. Mají velmi mnoho podob a odstínů. Zamilovanost, bolest, ba i radost proživá každý z nás po svém. Projev emoce se dokonce liší od národu k národu. Ale přece jen je tady pár faktů, o které se můžeme opřít.

Očekávání a výchova

Obyčejně je úplně nejlehčí začít pátrat ve svém vlastním obrazu. Zamyslete se, proč a kdy pociťujete vinu? Příčin může být nekonečně mnoho. Od úplně banálních případů, kdy jsme nevynesli smetí, i když nás o to naše polovička požádala, přes nevěru až pocity viny, které pramení z toho, že jsme nesplnili svá očekávání nebo očekávání někoho jiného. Protože ty se na nás hrnou ze všech stran. Už od malička se s nimi setkáváme a musíme se s nimi vyrovnávat. V první řadě, nejvíce od nás samozřejmě očekávají rodiče.

Často jsou tato očekávání nesplnitelná, poněvadž jsou kompenzací jejich vlastních nesplněných snů a cílů. Potom se od nás cosi očekává ve škole, v práci, očekávání mají naši přátelé, muži, ženy a potom i naše děti. A nejen to. Co když největší tlak vyvíjíme sami na sebe? Problémem není tak ani samotné očekávání, ale naše snaha mu vyhovět. To nás často nutí se přetvařovat, klamat okolí a ukazovat se před ním jiní, než ve skutečnosti jsme. Můžeme to ilustrovat na jednoduchém, i když trochu obehraném příkladě.

Všechna media ukazují jako předlohu krásy dokonalá, vyretušovaná těla a líčidly vymodelované tváře. Jak se s takovými umělostmi a předlohami dnešního standardu máme všichni vyrovnat? Polovina z nás to zvládne levou zadní a jednoduše se tím nezaobírá. Ale mnoho z nás se s tím nevyrovná a nedá jim to spát. Každodenně svoji tvář ženy přemalovávají na takovou, která se alespoň trochu podobá na té z titulní stránky. Místo toho, abychom žili přirozeně, bez mase a nekompromisně dávali okolí najevo své skutečné potřeby a touhy, žijeme falešným životem.

A to plněním očekávání někoho, kdo pro náš život není až tak důležitý. Protože nejdůležitější osobou ve vašem životě jste vy samotní. A i když si to pravděpodobně neuvědomujete, váš život je plný výčitek, pramenících z této přetvářky.

Vinu cítíte nejen vůči druhým, jejichž očekávání (ne)plníte, ale i vůči sobě. Kdybychom chtěli zajít do podrobností, musíme vzpomenout na rodinné vzorce nebo i náboženskou stránku, které jsou pro každého z nás mantinelem a do velké míry ovlivňují naše chování. Existoval by pocit viny, kdybychom nebyli napadáni pravidly a řídili bychom se pouze pocity? Kdo a proč určuje, co je správné, co se hodí? Nemate nás tento svět pravidel v už i tak dost složitém vnitřním světě pocitů?

To ty jsi vinný!

Jeden z případů, kdy má člověk potřebu někoho vinit, je náročné období po diagnostikování vážného onemocnění. Je to zvláštní, ale hledáním viníka a kladením si otázky, proč právě já, se naše psychika brání. Brání se převzetí zodpovědnosti. Je to jeden z obranných mechanismů, kterými si pomáháme. I když to nemusí být logické anebo správné, je to způsob, jak jsme možná někdy v minulosti dokázali přežít. Tento proces probíhá automaticky, intuitivně a někdy dokáže udržet v člověku stav aktivace a vnitřního "nabuzení", a tím následně vést ke konstruktivnímu hledání dalších cest pomoci.

Stát z očí do očí nebezpečí vlastního života je pro každého pacienta nová situace, s kterou se potřebuje vyrovnat a přijmout ji. Ale jak na to? Jednoduše, krůček po krůčku. Přijmout úděl a akceptovat situaci znamená zvážit všechny okolnosti na straně mé, na straně jiných lidí, na straně faktů a hledat řešení, které umožní minimalizovat negativní dopady. Proto jsou třeba krátkodobé, ale i dlouhodobé vize a kroky. Pokud se k budoucnosti dopracujeme na základě dneška, je potřeba si každý den zbilancovat.

Při bilanci je nejlepší být na sebe laskavý a ocenit sebe samotného, jiné nebo okolnosti za to, čím přispěli k tomu, že dnešní den byl co nejpříznějvější i v tom všem těžkém, co se děje. Je přirozené, že člověk má po zjištění nepříjemné a těžké informace potřebu obviňovat konkrétní i nekonkrétní osoby či situace. Možná se budete sami sebe ptát, proč jste více nesportovali a nedbali o zdravou výživu. Možná budete obviňovat systém, který zrušil funkci rodinného lékaře, který má genézu vaší rodiny v malíčku a mohl vás dříve varovat anebo odhalit blížící se nebezpečí.

Ač se budete snažit najít někoho, na koho byste vinu svalili, je velmi důležité přinést i odpuštění. Odpuštění pomáhá tomu, kdo odpouští, odpouštění přináší úlevu a uvolňuje z křeče a především z boje. Někdy jen vnitřního - proti sobě či druhému. Odpuštění přináší mír a přenáší důraz z minulosti na současnost a budoucnost. Tím posouvá člověka ze zacyklení se k uvolnění, a tím i k mobilizaci psychických a fyzických uzdravovacích mechanizmů.

Jaké jsou příčiny?

Když přijde řeč na vinu, nemůžeme zapomenout na Sigmunda Freuda. K jeho názorům patří i ten, že vina je umístěná pod povrchem chování. Jeho psychodynamická teorie na toto téma je trochu skličující. Freud se domníval, že u člověka pocit viny funguje jako záchranný mechanizmus před skutečnými touhami a skutky, které jsme schopni vykonávat. Jiný než psychodynamický přístup k pocitu viny je kognitivní. Z tohoto pohledu se vina chápe jako emoce, která vzniká v momentu, kdy máme pocit, že jsme udělali něco nepovoleného, něco, čím jsme mohli někoho poškodit.

Z tohoto úhlu pohledu jsou emoce výsledkem uvažování a myšlenkových pochodů. Vina vyplývá přímo z myšlenky, že jsme zodpovědní za neštěstí někoho jiného. Známe to přece všichni - může jít o banálnost, například neuděláme všechno podle plánu a výčitky svědomí se dostaví okamžitě. Existuje několik důvodů, proč pociťujeme pocit viny:

Něco jsme udělali

Jde o zřejmý a poměrně častý důvod, proč se nám začne do žil vlévat pocit viny. Patří tam všechny klasické příčiny jako například, když naše konání má za následek poškození někoho - či už na majetku, na psychice nebo fyzicky. Stejně ho pociťujeme, pokud jsme naším chováním narušili náš subjektivní etický anebo morální kodex, při podvádění, lhaní anebo krádeži. Ale vina nás trápí i v případě, pokud jsme slíbili, že něco už nikdy neuděláme a přece jenom jsme to udělali. Jednoduše si  po měsíčním odříkání opět zapálíte, po týdenní dietě dostanete opět chuť na dort a neodoláte. Výčitky na nás číhají doslova na každém kroku, a to jsme ještě jen na začátku.

Chcete něco udělat

Uvažujete nad spácháním činu, o kterém na 100 % víte, že je špatný, nemorální, ale i přesto vás to dráždí. Je to velmi časté například při nevěře. Víte, že kolega vás nesmírně přitahuje a víte, že to nedopadne dobře. Víte, že na konci tohoto dobrodružství ublížíte svému partnerovi. Ale i přesto s dotyčným jdete na kávu. Víte, že byste mu neměli dávat telefonní číslo, ale dáte mu ho. Musíte vědomě eliminovat tyto myšlenky. Nejlépe ještě v zárodku. Protože potom se může stát, že touha zvítězí nad vinou.

Myslíte si, že jste udělali něco špatně

Mnoho nepříjemných pocitů zažíváme kvůli našim iracionálním myšlenkám. Tedy, když si jen myslíme, že jsme udělali něco špatného. Často pod vlivem silných emocí vykonáváme něco, co naše mysl vyhodnotí jako špatné anebo nevhodné, ale to ještě nemusí být pravda. Při emočně vytvořených situacích můžeme často situaci vyhodnotit chybně a považovat ji za špatnou nebo neetickou. Když začnete obviňovat sami sebe, s chladnou hlavou si zrekapitulujte průběh událostí a ujistěte se, zda jste opravdu udělali něco, za co byste se měli bičovat výčitkami svědomí.

Nepomohli jste

Příčina viny pramenící ze snahy někomu pomoci, může být velmi nepříjemným zážitkem a často se nás drží poměrně dlouho. Výčitky nás mohou trápit například tehdy, když ztratíme někoho blízkého a máme pocit, že jsme neudělali všechno pro jeho záchranu. Často nejde o objektivní pocity. Mnozí lidé, kterým vážně onemocní blízký člen rodiny, ženou svoji snahu o pomoc do takových krajností, až jim hrozí emoční vyhoření. Vina, že stále děláme málo, překrývá pocit únavy a nedovolí nám reálně zhodnotit situaci. Jde o velmi nebezpečné situace, kdy je člověk schopný se výčitkami doslovně umučit.

Jste úspěšní

Tento pocit viny se velmi často vyskytuje u válečních veteránů, kteří přežili své kamarády. Vina přežití se často objevuje i u lidí, kteří přežili přírodní katastrofu, v které ztratili své blízké. Obměna tohoto typu viny se objevuje u výborných studentů, úspěšnýc lidí, kteří se na rozdíl od rodičů anebo sourozenců dostali do vyšších společenských vrstev.

Nenechte vaše vztahy rozpadat zbytečně. A jestli se vám pořád nedaří najít toho pravého nebo tu pravou, seznamte se online, skvělou volbou je i vědecký seznamovací dotazník.

[ivi]