Návrat ke kořenům

Po petrželi svěží dech a lepší trávení

Říká se, že petržel zahradní (Petroselinum cripsum) hodně používali ve starém Římě gladiátoři (na zvětšení objemu svalů). Také ale dámy toužící po jejich objetí (ženské afrodiziakum). Každopádně pověst, že bílý kořen bojuje s nepříjemným dechem, je skutečně odůvodněná. Pohlcuje totiž některé sloučeniny síry, vytvořené v ústech a ve střevech, a to především po konzumaci česneku. Žvýkání čerstvé petrželové natě podpoří trávení a pomůže harmonizovat nesoulad v trávicím traktu.

Navíc vám dodá i vitamin C na podporu silných kostí, chrupavek, zubů a dásní. Pokud si zeleninu pocházející ze Středomoří nasušíte na zimu, dostanete dobrý zdroj železa, minerálu potřebného pro přesun kyslíku, tvorbu červených krvinek, hormonů a neutrotransmiterů. S manganem si zlepšíte metabolické procesy a s vitaminem K posílíte buňkovou obnovu. Ale pozor, pokud užíváte léky na ředění krve (například s warfarinem anebo kyselinou acetylsalicylovou), rozhodně to se spotřebou petržele nepřehánějte.

Kořenovou zeleninu nakupujte nejlépe doma, na farmářských trzích. Získáte zaručeně čerstvé produkty plné vitaminů a stopových prvků.

Čistička pro ledviny

Z přibližně patnácti čerstvých petrželí sesbírejte nať. Umyjte ji, natrhejte na kousky, vložte do hrnce, zalejte litrem čisté vody a zakryjte pokličkou. Přiveďte k varu a povařte tři minuty. Potom hrnec odstraňte z plotýnky a nechte všechno ještě deset minut vylouhovat. Po vychladnutí přeceďte, nalejte do čisté lahve a schovejte do ledničky. Každý den vypijte ráno nalačno jednu skleničku tohoto elixíru. Propláchne ledviny a močové cesty od písku a škodlivých látek a stáhne přebytečné tekutiny z organismu. Když vás trápí akutní anebo chronické onemocnění ledvin, nechte tento recept ležet ladem.

Celer posilňuje organismus

O rodákovi od Středozemního moře básnil už Homér, a to i přes to, že divoce rostoucí zelenina měla hořkou chuť. Sladká forma celeru voňavého (Apium graveolens) byla na Apeninském poloostrově kultivovaná až v sedmnáctém století. Potom se k ní připojila voňavá odrůda a stonkový celer. O tom, že celer posilňuje organismus, neměli pochybnosti už staří Řekové, kteří "zeleninové víno" podávali atletům na zvýšení výkonnosti. Dvouletá rostlina nabízí slušnou porci železa pro dobrý krevní obraz, vápníku a fosforu na posilnění hustoty kostí.

Po draslíku zaplesá vaše srdce a vitamin C vyzbrojí armádu bílých krvinek na boj s nežádoucími viry a bakteriemi.

Recept od Casanovi

Celer využívají muži po staletí jako přírodní afrodiziakum. Pokud narušil stres vaši sexuální výkonnost, okořeňte svoje pokrymy celerovými semeny a jezte syrovou i vařenou bulvu.

Posilnění pro nervy

Už Hippokrates zařazoval celer do jídelních lístků pacientům, kterým "nervy vibrovaly". Zelenina nabitá vitaminy B, B₂, B₆ a horčíkem posilňuje nervovou soustavu, zmírňuje psychické napětí a úzkostné stavy. Pomůže vám i při těžkostech s nespavostí. Když se převalujete často dlouhé hodiny v posteli, připravte si uklidňující nápoj. Vylisujte šťávu z jednoho jablka a polovičky celeru a vypijte tento zdravý mok půl hodiny před spaním.

Co je zlé, musí pryč

Pokud vás trápí kožní problémy (akné, lupénka), dna, revmatismus nebo artróza, sáhněte po celerové šťávě. Jeden decilitr ráno nalačno během třech týdnů je prospěšný i pro diabetiky, kterým může pomoci zredukovat váhu. Navíc, každý, kdo chce zhubnout, by měl celerové bulvy jíst často, neboť patří k nejméně kalorickým druhům zeleniny. Ale pozor, lidé s akutními zápaly ledvin a močových cest by se měli této zelenině vyhýbat.

Bystrozraká zeleniny

Aminokyseliny a vitamin z celeru nabízejí ochranu před volnými radikály a následnými degenerativními změnami v očích. Oční tkanivo zůstane déle ve formě a služby optiky vyhledáte o něco později než vaši vrstevníci.

Karotenoidy v mrkvi

Mrkev obyčejná (Daucus carota) patří mezi pořádné památníky. Poprvé se objevila před pěti tisíci lety na území dnešního Afghánistánu a Iránu, kde ještě dnes rostou její divocí zástupci. Fialové a bílé kořeny se přes Indii vydaly na dlouhou cestu stoletími, až potom doputovaly do západní Evropy. Tu potom zasáhl lidský faktor. Holanďané, na důkaz své lojality k panovnickému rodu Oranžských, v sedmnáctém století vyšlechtili z černé odrůdy oranžovou.

Mezi hlavní karotenoidy nalezené v mrkvi (v syrové, vařené, i ve šťávě) patří betakaroten, lutein, zeaxantin. Sloučeniny s antioxidačními vlastnostmi jsou schopné, obzvláště ve spojení s vitaminy C, e a draslíkem, neutralizovat volné radikály v těle a tím zabránit vzniku rakoviny, kardiovaskulárních onemocnění, šerosleposti a šedého zákalu. Betakaroten se v těle také přeměňuje na vitamin A a částečně se ukládá kvůli nejbližší potřebě. Podporuje tělesný růst, posilňuje imunitní systém, je nevyhnutelný pro zdravou funkci sliznic a činnost smyslů - čichu, chuti, sluchu a zraku.

Významnou roli hrají i při vnitřní péči o pokožku. Zpomaluje její stárnutí, udržuje opálení a krásnou barvu pleti. Abyste z mrkve získali co nejvíc karotenu, tepelně ji upravte (stačí krátce), získáte tím dvakrát až pětkrát víc karotenu než v syrovém stavu. Pro lepší absorpci karoteinodů ale konzumaci mrkve doplňte zdravými tuky, například olivovým olejem, vlašskými ořechy anebo tvrdým sýrem.

Oranžová infúze

Když chcete upevnit svoji imunitu v chladnějších dnech, pijte mrkvovou šťávu. Její účinnost posilníte přidáním pár kapek šťávy z citronu nebo pomeranče. Posilňující nápoj s "partou béček" a železem zapracuje proti únavě a splínu. Obsah vlákniny zjemní i natráveniny ve střevech, budou tedy lépe procházet břišním labyrintem. A pokud jste se rozhodli zatočit s nadbytečnými kily, rozhodně zařaďte mrkvový drink do svého hubnoucího programu.

Dánský mrkvový salát

Potřebujeme

1kg vařené mrkve, 400 ml řeckého jogurtu, 1 polévkovou lžíci dižonské hořčice, sůl a podle chuti, 1 lžičku cukru, 40 g jemně nakrájené cibule, 25 g jemně nakrájené pažitky

Postup

Mrkev nakrájíme na kousky, přidáme cibuli a pažitku. Z ostatních ingrediencí připravíme dresing a dobře ho promícháme se zeleninou. Před konzumací dáme salát na hodinu vychladit a podáváme ho samotný s chlebem anebo ke grilovanému masu.

Červená řepa

Červená řepa je tradiční zimní zeleniny, ale dostupná je po celý rok . Zatímco předtím jsme ji měli spojenou hlavně se vzpomínkou na sterilizovaný salát ve školní jídelně, který nebyl zrovna moc oblíbený, dnes je její využití v kuchyni mnohem rafinovanější. O řepě se říká, že prodlužuje život.

Potravinářské okénko

Pigmenty v červené řepě se nazývají bataminová červeň. Betanin je absolutně bezpečný, má dokonce antioxidační účinky, a může se využívat jako barvivo v potravinářství - pro jeho nízkou stabilitu se jím však barví hlavně potraviny s kratší trvanlivostí, nejčastěji mléčné a masové výrobky. Může být i součástí nealkoholických nápojů anebo některých cukrovinek. Italové používají betanin na obarvování těstovin.

V kuchyni

Tepelná úprava červené řepy je trochu náročnější, ale není náročná. Důležité je ji pořádně omýt, aby před vařením nedošlo k poškození povrchu slupky. Jinak by řepa během hodinového vaření ztratila barvu. V porovnání se syrovou řepou se ta vařená lépe loupe. Uvařené a oloupané řepy mají všestranné použití. V Rusku, na Ukrajině a v Polsku je červená řepa neodmyslitelnou součástí slavného boršče. Salát z červené řepy anebo řepa s cibulí, ochucená červeným vínem, solí a cukrem se výborně hodí k minutkám.

Řepa se ale nemusí jen vařit, skvěle chutná i pečená, použít se dá i jako syrová - v tu chvíli ji můžete přidat například do salátů a stále oblibenější jsou husté mixované nápoje smoothies, do kterých je červená řepa vděčnou surovinou. Populární jsou i malé bulvičky řepy (baby beets), které mají průměr maximálně 4 cm a jsou efektní například jako zeleninová obloha. Na našich talířích má však stále místo i řepa nakládaná v sladkokyselém nálevu.

Pokud máte po ruce jednorázové rukavice, nebojte se je použít při loupání vařené nebo pečené řepy. Nebudete potom muset tolik drhnout ruce – ačkoli ono to zas tak strašné není.

Zajímavosti o řepě

• V Evropě se červená řepa začala pěstovat v 17. století, ale ve starověké Persii ji používali už před 400 000 lety. V současné době se nejvíc pěstuje ve východní Evropě a v USA a divoce roste na celém severním pobřeží Středozemního moře, v Malé a Střední Asii, Iránu, Indii a Číně.
• Červená řepa obsahuje všechny hlavní živiny - bílkoviny, tuky i sacharidy. Najdeme v ní rozpustnou a nerozpustnou vlákninu.
• Z minerálních látek v řepě dominují zásadité prvky, hlavně hořčík a zinek, ze stopových prvků selen a měď. Z vitaminů je to hlavně C a další vitaminy skupiny B a vitamin E. Kromě toho červená řepa obsahuje ještě celou řadu dalších bioaktivních látek.
• Konzumace červené řepy stimuluje činnost žaludku, řepa působí i mírně projímavě. Doporučuje se na zpevnění stěn nejmenších cévek a obnovení jejich pružnosti.
• V složení červené řepy je třeba vzpomenout i na vyšší obsah sodíku, purinových látek anebo kyselinu šťavelovou.
• Upravená červená řepa jako součást boršče se servírovala v tubě, když se vesmírná loď Apollo 18 střetla se Sojuzem 19.

Máte na něco dobrého chuť? Tak se seznamte a pozvěte dotyčného na něco dobrého do cukrárny, jistě si vyberete a bude to příjemné rande.

[ivi]