Nadávejte francouzsky a budete sexy

Říká se, že francouzština je jazykem lásky. Dokonce, i když láteříte a mluvíte sprostě francouzsky, hlásky pronášené vašimi ústy zní, jako byste přenášeli básně Jacquese Préverta. Dobré je umět se francouzsky nejen představit, objednat si „le café au lait“ ale i si zanadávat. Za zamyšlení stojí i některé české jadrné výrazy.

Aby se člověk naučil základy tohoto poetického jazyka, nemusí být polyglot. Ačkoliv francouzština jako taková je velmi složitá, existuje jedno slovo, kterým můžete vyjádřit naprosto vše. V českém překladu zní velmi vulgárně, a protože nepatřím k příznivcům sprostoslovné mluvy, nechám na každém čtenáři a čtenářce zvlášť, zda se rozhodne hledat význam slova . . . . chvíle napětí . . .

„PUTAIN!“

Jediné slovo, nadávka, která vám pomůže za všech situací vyjádřit cokoliv. Když se ztratíte, když připálíte večeři, spadnete z kola, opustí vás přítelkyně. Nespočet událostí v životě člověka vyžaduje ostřejší výrazy, avšak jejich vyslovení na veřejnosti může vzbudit pohoršení. „Putain“ vyvolá spíše zájem.

Češi patří mezi největší frankofily

Češi měli vždy blízko k francouzské kultuře, kuchyni i módě. Na čas staré prvorepublikové Československo dokonce hrálo prim v módním průmyslu. Znalost francouzštiny patřila k základnímu vzdělání střední třídy. Ve Francii se v době první světové války skrývali otcové zakladatelé Československé republiky a všeobecně Češi velmi navštěvovali Francii.

I dnes patří k jakési módě umět základy francouzštiny, vařit francouzská jídla a sledovat francouzské filmy. V České republice je všeobecně velmi vřele vítáno cokoliv francouzské a to navzdory zradě Édouarda Daladiera na konferenci v Mnichově v roce 1938.

„Zbožňuji, jak zní francouzština, sladká, tajemná a zrádná. Líbí se mi jejich národní hrdost,“ říká Alžběta, studentka francouzštiny pro komerční praxi. Zdůrazňuje, že Francie není Paříž. „Paříž je metropole, je velice kosmopolitní. Necharakterizuje Francii, ta se odlišuje, podle toho v jakém jste právě departmentu."

Jak si ulevit česky a neztratit dekórum

Samozřejmě ne každému slovo putain přinese kýžený výsledek a celkovou úlevu. Česká sprostá slova mají velmi silný účinek, jelikož obsahují ono kouzelné písmenko R, které tak krásně rozdrncá jazyk. Vibracemi vypustíme veškeré negativní emoce a problém se mnohem lépe snáší. Ne však pokaždé jsme v situaci, kdy bychom mohli nějaké peprné slůvko použít a oddechnout si aspoň v emocionální rovině.

V práci někdo situaci řeší odchodem na toaletu. Na první pohled poměrně rozumný nápad, ale nevíte, kdo právě trůní v obsazené kabince. Zde je několik mých osobních doporučení. Radím vám, abyste je používali i v běžném civilním životě. Vryjí se vám pod kůži a nenapadne vás mluvit o zadní části těla, která naplnila text v písni Jiřího Schmitzera.

Říkejte do hořčice a klidně Ř protáhněte: „Do hořřřřřřřčice!“ Další variantou je známé „do prrrrkýnka“ nebo „do Prrrrčic“. Buďme kreativní, můžeme vykřiknout: „Je to všechno na hrrrrroouudu!“

Dále naprosto nesouhlasím se zneužíváním zvířat k nadávání zlým a hloupým lidem. Kráva je podle mě velice inteligentní, milá a užitečná (mléko, maso, kůže). Podle dětí ve školce Milka dokonce dojí i čokoládu! Nechápu tedy, proč bychom měli jejím jménem častovat osobu ženského pohlaví, která celému širokému okolí akorát ztrpčuje den. Považuji za nutné se zamyslet nad podobnými nestoudnostmi nás lidí vůči zvířatům a volit vytříbenější slovník.

[paf]