Můj přítel hlad

Ranní kafe srkáme v metru, bagetu dokousáváme ještě ve výtahu v práci, protože s prázdným žaludkem se přece špatně pracuje, že? Na oběd je čas teprve tehdy, když uděláme alespoň polovinu plnované práce a večeře je kvůli dětem přesně v půl sedmé, to je jasné. Sem tam taky něco slupneme jen proto, aby se to nevyhodilo, nebo nás po večeři honí mlsná a naše trajektorie se od ledničky nebo špajzu nijak nevzdaluje. Teď se uklidníme, nejste v tom sami!

Možná že jste úplně zapomněli, kdy jste naposledy cítili hlad. Tolikrát za den si to či ono zobneme, že jsme pocit hladu zcela ztratili. Je ale možné, že se mu podvědomě snažíme vyhnout, protože ve vás vyvolává znepokojení. Tento pocit můžeme v dospělosti potlačovat z mnoha důvodů. Proč má ale smysl ho znovuobjevovat? Dá se s tímhle nepříjemným pocitem i spřátelit? A z jakého důvodu se o to vůbec snažit? Hlad nebo také anglicky a hunger, pojďme se na něj podívat.

Náš vztah k jídlu

Vztah k jídlu a vlastnímu hladu se odráží nejen na fyzickém zdraví, ale především na váze a psychice. Vztah k jídlu se prý nezdravě formuje už od dětství. Hned od narození člověk v tomto směru získává rozporuplné zkušenosti: nejí, když má hlad, a naopak jí, když hlad ještě nepociťuje. Když novorozence krmí v pravidelných intervalech, dostává potravu kromě jiného i v době, kdy nechce jíst, a tak se učí ignorovat signály hladu, které vysílá jeho tělíčko.

A naopak kojence, který dostane hlad a hlásí se o jídlo, uklidňují dudlíkem. Abychom pochopili, co naše tělo vlastně potřebuje, je dobré připoment zásadní experiment z 20. let minulého století: tehdy americká pediatrička Clara Maria Davis sledovala různé děti ve věku kolem jednoho roku, aby zjistila jejich stravovací chování. Výsledky experimentu, který celkově trval šest let, byly překvapující. Hlad je totiž nejlepší kuchař. 

Děti měly k dispozici potraviny jako ovoce, zelenina, obilniny či maso a nechávalo se jen na nich, kdy a kolik si čeho vezmou. Pokud se do jejich stravování nevměšovali dospělí, jedly zcela jinak, než jak doporučují nutriční specialisté, pediatři nebo lékaři. Zkrátka ostentativně ignorovaly,  co si o správném dětském stravování myslí odborníci. Během dne, týdne i měsíce konzumovaly nerovnoměrné množství kalorií. Na noc jedly například dušená játra, zapíjely je mlékem a zajídaly dvěma vejci natvrdo. 

O to větším překvapením bylo, že tyto děti podléhaly nemocem jen velmi vzácně, a pokud se tak stalo, jejich návrat do normálu byl otázkou jen pár dní. A co z tohoto ojedinělého experimentu vyplývá? Že tělo má od narození tzv. intuitivní nastavení, napovídající, jaký druh potravy v danou chvíli organismus nejvíc potřebuje. Jestliže se člověk dokáže naučit rozeznat vlastní pocit hladu, správně ho odstupňovat, jíst přesně to, co jeho tělo v danou chvíli vyžaduje, a přestat se cpát v okamžiku nasycení, výsledkem bude fyzická a psychická spokojenost, ukončení cyklů dieta-přejídání a hlavně nastolení normálního vztahu k jídlu. Dejte si ale pozor, hlad má velké oči!

Hlad není nepřítel

To, jak v dospělém věku přistupujeme k jídlu a vlastnímu stravování či hladu, nepřímo zformovaly rodinné tradice, vnímání krásy a štíhlosti v rodině či okruhu blízkých přátel nebo vztah rodinných příslušníků k jídlu. I když budete přesvědčeni, že to není váš případ, je ještě dalších pár věcí, které v dospělosti regulují příjem potravy. Tak třeba emoční stav. Ten je v naší společnosti nejčastější. Signálem k jídlu není kručení v břiše, ale emoce, a to jak pozitivní (jíme k umocnění pohody), tak negativní (jíme ze stresu).

A tak v druhém případě do sebe soukáme cokoliv, jen abychom zahnali vlastní nespokojenost. Ostatně kam byste si položili ruku, kdybyste právě teď pocítili neskutečný hlad? Pokud do oblasti zhruba půl dlaně nad břichem, pak je to v pořádku. Pokud třeba blíže k hrudi, příčinou je spíše neklidné rozpoložení. Je to pocit, který lidé s poruchou stavovacího chování nejčastěji interpretují jako hlad. 

Hlad je fyziologická událost organismu, která je regulována hypotalamem, hluboko uloženou maličkou částí mozku podílející se na signalizaci hladu. Ovšem v současné době, pocity v žaludku překrýváme jinými potřebami. Často jste celý den zahlceni vnějšími podněty, musíte něco řešit a zapomenete se věnovat fyziologickým potřebám. Hektický život vás odpoutá od tělesných pocitů. Jste příliš zaneprázdněni, abyste si všimli, že jste hladoví a vyčerpaní nebo smutní. A tak najednou oscilujete mezi totálním hladem, po kterém pak většinou následuje totální přejedení a když je nejhůře, tak ještě k tomu v noci.

Hledejte význam hladu

Neočekávejte, že se zničehonic přeorientujete do režimu, ve kterém s jistotou odhadnete potřeby těla, tedy žaludku a jeho signály, zda je čas na další jídlo, nebo kdy už naopak přestat jíst. Pár dní to potrvá. Vezměte si list papíru, posaďte se a popište, jaké příznaky hladu pociťujete a co jste schopni ještě tolerovat. Třeba: Kručí vám v žaludku, máte pocit prázdného žaludku, máte závratě, třes v končetinách, přichází bolest hlavy nebo podrážděnost? Je vám špatně z hladu.

Pokud zaznamenáte vysloveně tělesné pocity jako třes nebo slabost, jde o příznaky krajně intenzivního hladu, což znamená, že nerozeznáváte jeho lehčí formy a nasloucháte tělu pouze tehdy, stává-li se hlad nesmírně intenzivním. Jak to vyřešit? Několik dní vnímejte své tělo a snažte se rozpoznat, kdy se v v žaludku vytvoří pocit prázdnoty nebo kdy vám v žaludku začne kručet - to jsou víceméně přesné příznaky, že máte hlad. Nevzpomenete si na takové příznaky třeba při sledování filmu?

Přitom na emoční úrovni - a to je důležité si uvědomit - se s vámi může dít cokoliv. Máme hlad nezávisle na tom, co se právě děje. Nehubujte si za to, že sníte něco, po čem třeba zase přiberete. Zaměňte takové formulace za následující slova: Chtěl bych něco sníst, ačkoli nemám hlad. Z něčeho jsem zřejmě nervózní a prozatím je to pro mě nejlepší způsob jak se uklidnit. Tak si totiž vytvoříte dobrý základ pro lepší vztah s vaším hladem. 

Nejez, když nechceš

"Pořádně se najez, ať pak nemáš hlad." Tahle forma "prevence" před hladem je určitým odmítnutím potřeb vlastního těla. Pocit hladu by vám měl dávat právo jíst přesně to, na co máte chuť. A navíc v dobu, kdy tu chuť cítíte. Není třeba čekat na konkrétní hodinu podle denního rozvrhu, nemusíte trpět a vnitřně se užírat tím, že máte chuť na biftek, a ne na celer. Tohle je jediný způsob, jak převzít odpovědnost za fungování svého těla. Všechno ostatní je kontrola.

Co to v praxi znamená? Udělejte si, kdekoliv to jen jde, zásoby jídla. Pomůžou vám důstojně zahnat první pocity hladu, které byste jinak z bůhvíjakých důvodů odsouvali. Společné večeře jsou rozhodně fajn a přispívají ke vzájemné rodinné sounáležitosti, ale když vám nekručí v břiše, budete i přesto do sebe něco cpát? Nesmysl! "Jez, když už to máš na talíři! Dokud to nesníš, nevstaneš od stolu! Za maminku, za tatínka, za tetičku...". 

Bohužel už v dětství se "učíme" nevnímat, co naše tělo opravdu potřebuje. Podobné nepříjemné zkušenosti nám už od dětství blokují právě pocity hladu. Proto se pak pohybujeme ve stavu, který důvěrně dobře známe: Rozkmotřili jsme se s tělem a z jídla jsme si udělali prostředek k dosažení spokojenosti a energie. Zapomeňmě na koncepci stravování třikrát denně. Snažte se dodržovat hlavní přikázání - začít jíst ve stavu citelného, nikoli však extrémního hladu a zastavit se ve stavu "trochu jsem se najedl, nicméně ještě by se tam něco vešlo".

Strategie jak respektovat hlad

Příprava dělá mistra

Nečekejte, až vás přepadne hlad. Do práce si noste malé svačinky, které jsou zdravé a chutné. Postavte si krabičku se svačinou na pracovní stůl, abyste ji měli na očích. V pravou chvíli si tak můžete udělat malou pauzu, zahnat mírný hlad.

Výpomoc technologií

V mobilu nebo počítači si nastavte na nějakou hodinu upomínku. Tak si uvědomíte stav žaludku, i když jste sebevíc zabráni do práce, a včas můžete zakročit, než vás stihne hlad, kvůli kterému slupnete, co vám přijde pod ruku. Můžete se udržovat online.

Co na to ostatní?

Nedokážete spořádat nic před zraky kolegů nebo v přeplněné retauraci? Přijměte vlastní zodpovědnost a právo utišit svůj hlad, když ho pociťujete. Je mnohem důležitější cítit se zase dobře než dumat nad tím, co by na to řekli ostatní. Variantou je vyjít si alespoň do nejbližšího parku nebo místa, kde se cítíte příjemně, a spořádáte oběd třeba tam.

Ve světě je mnoho výborných restaurací, kde zahnat hlad, ale u nás je také naleznete, mrkněte se do Prahy, do Plzně nebo třeba do Brna.

Zdroj: https://www.healthline.com

[ivi]