Máte vysokou školu lidských vztahů?

Je to k vzteku. Člověk se snaží, jak může, ale stejně marně. Partnerství nějak drhne. Viz příběh z filmu Teorie tygra, který pojednává o superkontrolující manželce v podání Elišky Balzerové, která je přesvědčená, že dělá pro svého manžela to nejlepší, co umí. Pečuje o něj, stará se, zařizuje... Přitom on nemyslí na nic jiného, než jak z jejích přepečlivých spárů uniknout. Dokonce kvůli tomu začne předstírat duševní chorobu.

Ona vůbec netuší, že vrší jednu chybu za druhou a je nesnesitelná. K dobru se jí dá přičíst, že stejný model viděla u své matky. Hrozivé je, že stejně vychovala dceru. Ale on si to zase nechával léta líbit a nic neřekl. Tak na čí straně je chyba? Dělají boty častěji ženy, nebo muži a v čem nejvíce?

Omezování

Miroslav Plzák napsal, že "jedinou obranou proti nesvobodě je prostá lidská statečnost" - vztah by se rozhodně neměl odehrávat v rovině, kdy partner musí sebrat odvahu, aby své milé sdělil, že chce jít večer s kamarády na pivo. Zakazování kamarádů (nebo kamarádek), omezování svobodného pohybu a rozhodování o druhém nikdy žádnému vztahu neprospělo, tedy pokud nejde o vztah patologický, kde vzájemná závislost dělá oběma stranám ve skutečnosti dobře.

Pokud tráví milovaný s kamarády (nebo kamarádkami) podezřele nebo nepříjemně moc času, je třeba bdělosti a všechno je jako obvykle otázka míry, takže "nic se nemá přehánět, doma budeš" může být namístě, ale když si chce partner zajít na pokec s kamarády nebo do zhloupnutí civět na Tour de France, neměla by mu v tom protistrana bránit. Jako kompenzaci si může vydupat třeba společné sledování romantického filmu nebo návštěvu opery, síly je potřeba vyrovnávat.

Bombardování kritikou

U partnerské kritiky je třeba rozlišovat typy kritiky. Třeba druh "všechno děláš špatně" slouží k informování pranýřovaného, že je beznadějný pitomec a lepší už to nebude, zároveň často kritizující straně slouží jako ventil napětí a frustrace. Je to nekonstruktivní kritika, a ta, jakkoli je oprávněná, je-li aplikována pravidelně a nepřiměřeně, je kritikou destruktivní. Koho by bavilo dokola poslouchat kafrání partnerky, že je k ničemu a obě ruce má beztak levý, to Franta odvedle...

Proti ní stojí kritika konstruktivní, která je zaměřená na skutečný výkon a jejím cílem není kritizovaného samoúčelně zdeptat, ale situaci vyřešit a napravit. Setrvalé kritizování je strašně otravné, znemožňuje komunikaci, ničí vztah a pranýřovaný vůči němu beztak časem otupí. Každý z nás potřebuje ocenění a pocit důležitosti, a nikoli denní plošné nálety na svůj vzhled, osobnost, zručnost, výkonnost... Jak by se líbilo vám, kdyby někdo neustále na mnoho způsobů říkal, že jste děsní?

Chlapská práce

Žijeme v době, kdy může být termín "mužská práce" považován za urážlivý, diskriminující, omezující nebo tak něco. Je ovšem třeba brát v úvahu, že muže a ženy stvořila přírody fyzicky odlišné, muži jsou v globálu fyzicky silnější, odolnější a tudíž mají předpoklady skály lámat, dokázat si svoji dominanci, uspokojit ješitnost, takže když není chlap zrovna vymamánkovaná bábovka, nebude se mu líbit, když mu bude partnerka se slovy "udělám to líp" tahat sochor z rukou.

Ačkoli je často nucena s hrůzou přihlížet, jak se drahý odhodlal vyměnit žárovku, aniž by ho předtím vůbec napadlo vadné svítidlo vypnout, a její důvěru v partnerovy schopnosti nahlodávají jeho opakovaná zranění a finanční ztráty při zahradních i domácích pracích, přesto by mu měla s tichou modlitbičkou nechat možnost připadat si jako chlap. I dojem se počítá.

Ostrý jazýček

Před více než čtyřmi sty lety napsal William Shakespeare nesmrtelnou hru Zkrocení zlé ženy, ve které geniálně vystihl postavu Kateřiny: neústupná, zároveň nekonvenční, ale každý se jí obává, je těžké s ní vyjít a je vnímána jako láteřivá semetrika. Touží po opravdové lásce a je odhodlaná tuto si vydobýt, ale její ostrý jazyk a prostředky muže odrazují. Celé je to marné. Není od věci si jejím prostřednictvím uvědomit, že jakkoli má partnerka pravdu, a třeba je i právem nabroušená, neustálé odsekávání, láteření a soupeření vztahu hrubě neprospívá.

Navíc se často stává, že ve slovní přestřelce řekne ostrý jazýček věci, které ani nechtěl, a protistrana si může vzít slova, která tak nebyla míněna, ve vší tichosti velmi osobně a ze žhnoucích uhlíků, které jsou dál přikrmovány, může vzplát velký oheň. Slova dokážou velmi zranit a nejde je vzít zpět.

Hloubková analýza

Na analyzování neboli rozebírání čehokoli není nic špatného, ale rozsáhlé citové analýzy, hlavně v době poznávání a oťukávání se, nejsou tím pravým ořechovým. Bezpečně stulena v mužově náruči a s romantickými pocity může začít žena pitvat vztah: co k němu a jeho náruči cítí, dotazovat se, co skutečně cítí on k ní a kam vztah směřuje, čímž ho patrně k smrti vyděsí, protože on k ní momentálně cítí jednak silné erotično, které mu zatemňuje ostatní smysly, a pokud by měl potlačit výše uvedené chutě a analyzovat dál, tak by nepohrdnul něčím na zub a cokoli za těmito primárními potřebami dlí v temné bažině nejistoty a nechuti rozebírat cokoli.

Neuspokojené volání po projevech citu muži často vůbec nejsou schopni slyšet a už vůbec nevědí, jak na to reagovat. Bude-li partnerka takto činit opakovaně, její drahý bude nejspíš opakovaně prožívat stavy naprostého zmatku, paniky, pocitů selhání a úzkosti a může se jí začít vyhýbat, aniž by drahá chápala, proč on couvá, když ona to měla tak krásně rozjeté. Citová chvilka, kdy si plamennými slovy vyznají lásku možná nadejde, možná jen tak trochu, možná vůbec, ale rozhodně není dobré tlačit na pilu.

Pátrání v minulosti

I když žena není chorobně žárlivá, tedy nežárlí-li na mužovu minulost, přítomnost i budoucnost, má pochopitelné důvody vyzvídat, jak ono to bylo s těmi před ní? Jednak je to pro ni zdrojem cenného poučení, jednak způsobem, jak se dozvědět, co se mu na expřítelkyni nebo expartnerce líbilo, nebo naopak štvalo a těchto negativních projevů se vyvarovat, jednak může být docela obyčejně zvědavá.

Pokud je partner tak sdílný, že story i s detaily vysype, je třeba mít na paměti, že posloucháte jeho (!) verzi, kdežto bývalá odkopnutá se k realitě průběhu a konce jejich vztahu vyjádřit nemůže. A v mnoha případech bujného mužského ega nezní pravdivá verze tak, že on odkopnul ji, ale ve skutečnosti ona jeho a celé to bylo vlastně trochu jinak. Zkrátka pátrat po minulosti partnerových vztahů je ošidné, výsledky nejisté a kapitoly, které už jsou uzavřené, by měly uzavřené zůstat.

Slzičky

Nesmysl, že "muži nebrečí", je sice bohužel stále ve hře, nicméně všichni víme, že brečí, jen je to pokládáno za nevhodné, slabošské a mužům jsou podsouvány jiné způsoby, jak vyjádřit smutek, např. mužným mlčením. Ženské slzy jsou oproti tomu akceptovány, a když se žena rozpláče při dojemném filmu nebo zdůvodní plačtivý výbuch premenstruačním syndromem, je vše v pořádku a je ostatními ženami, případně muži, pochopena a utěšována.

Kdyby podobná situace nastala u muže a zdůvodnil by svůj stav hormony, byl by považován za silně labilního a stal by se pravděpodobně ze strany ostatních chlapáků terčem posměchu. Ženské slzy muže děsí, protože mají pocit, že pláč nějakým způsobem zapříčinili, cítí se provinile, nejistě a nevědí, co udělat, aby slaný příliv zastavili. Pokud je ženský pláč odůvodněný a vysvětlitelný, je to v pořádku, ale jde o frekvenci: když si žena bude vydobývat pozornost, lásku, péči, náklonnost, zkrátka to, po čem touží, pláčem, stanou se slzy nástrojem vydírání a časem může plakat už jen sama nad sebou.

Empatie

I když by to ženám moc pomohlo, drtivá většina mužů prostě není nadána věšteckými schopnostmi, neumí číst z vody a nepláče perly, pokud kdy pláče vůbec, viz výše. A nejsou také schopni číst ženskou mysl. Občas z výrazu tváře, koulení očí a zvýšeného hlasu jsou sice schopni pochopit, že je něco špatně, ale to je tak všechno. Přijít domů nabrblaná, protože se v práci něco nepovedlo nebo proto, že jste celý den kmitala a teď vás čeká domácnost, je pochopitelné a omluvitelné, ale muž jaksi neví a není schopen pochopit, proč se žena po příchodu domů tváří, že by ho nejradši přetáhla kabelkou.

Žena by mu měla svoji nabrblanost stručně a jasně vysvětlit a stejně by k tomu mělo být i naopak. Velmi napjatá a nepříjemná atmosféra se dá pár větami přeladit, stačí říct, co se stalo, proč ty chmury, a protějšek nemusí tápat v tmách, co zase udělal, nebo udělat zapomněl, dokonce se může opatrně zhostit utěšování. Prostě účinné!

Jestli tedy chcete opravdu fungující vztah, odpusťte partnerovi jeho drobné nedostatky, komunikujte spolu, mějte k sobě úctu a vybírejte si partnery, kteří se k vám hodí.

Jestli vám pravý partner do života chybí, zkuste se zadat - v Praze, Plzni, Pardubicích, Hradci Králové nebo Českých Budějovicích.

[ivi]