Máte doma sólistu nebo partičku?

Každé dítě má určité vlastnosti dané pořadím, v jakém přibylo do rodiny. Podle Alfreda Adlera, který s touto teorií sourozeneckých konstelací na začátku 20. století přišel, jsou jiní jedináčci, prvorození, prostřední i nejmladší caparti. I když se výchova nedá vtěsnat do kaslíčků a schémat, na některé z těchto charakteristik by pozorný rodič měl být připraven, aby věděl, v čem svého potomka podpořit a kde ho naopak trošku přibrzdit.

Jedinečná perla

Zlí jazykové o jedináčcích tvrdí, že jsou sebestřední a rozmazlení. Neumějí se dělit, komunikovat s vrstevníky a jsou hýčkané individuality. Nepotřebují se moc snažit, jsou milováni prostě proto, že jsou. Rodiče jim věnují maximum pozornosti a oni se o jejich lásku nemusejí s nikým dělit. Sečteno a podtrženo, jedináček rovná se sobec. Výše zmíněné charakteristiy platí jen v případě, že rodiče své jediné skvosty nekriticky obdivují, zahrnují je hyperpéčí, a tak jim dodávají aureolu výjimečnosti.

Jedináčky nelze házet do jednoho pytle. Umějí být též sebevědomí, zodpovědní a vždy se snaží odvést co nejlepší výkon. Těží z finančního zabezpečení, které jim rodiče poskytují. Rodiče svému jedinému dítěti mohou dopřát i víc kroužků a možností vzdělání. Veškerý rodičovský čas patří jen jemu, a proto jedináčci mívají velkou slovní zásobu a vykazují ve škole lepší výsledky než jejich vrstevníci z početnějších rodin. Jistý norský výzkum tvrdí, že mají hodnotu IQ průměrně o 2,3 bodu vyšší než děti se sourozenci.

Možná proto tolik "sólistů" figuruje ve vedoucích funkcích. Třeba polovina mužů z Bílého domu patřila do skupiny "těch prvních" (jedináčků či dočasných jedináčků, tedy prvorozených, kteří s nimi mají mnoho společného). Musejí-li ale jedináčci vyhovět přemíře nároků, sužují je obavy ze selhání a ocitají se ve stresu. Proto by máma s tátou měli dávkovat svá očekávání s rozumem, aby jejich zlatíčka nepadla pod tlakem povinností.

Jedináčci v číslech

• 1/5 rodin má jen jedno dítě (často proto, že rodičovství odkládají a druhé už nestihnou)
• 5 % párů se dobrovolně rozhodne pro jednoho potomka
• 1x ročně průměrně musí jedináčci k lékaři kvůli nemoci, sourozenci 3x

Bylo nás víc

Vyrůstat v lidské smečce dětem přináší mnohé přednosti, ale i zápory. Záleží jen na dospělých, zda dokážou nastavit v rodině pohodovou atmosféru a uspořádání, v němž každé dítě najde svoje místo pod sluncem. Jistá dávka soutěživosti k sourozeneckému vztahu určitě patří, ale lehko se pak může stát, že jedno, druhé či třetí dítko víc splňuje naše představy o potomkovi snů, vidíme se v něm a máme tendenci ho protěžovat. Za jednu z největších chyb považují odborníci na dětskou duši srovnávání sourozenců - tím, že Pepíčka budete dávat za vzor píle, zatímco ostatním budete spílat do lemplů, jejich bratrsko-sesterskou lásku moc nepodpoříte.

Sourozenci by se měli těšit rovnoměrné pozornosti a péči, nikdo se nesmí ocitnout na vedlejší koleji. Upozaděný by mohl začít vyvádět psí kusy, aby se zase dostal na hlavní tah. Přičemž předvádění se a zlobení jsou tou nejmírnější variantou, k níž se odstrkánci mohou uchýlit. Nejsou výjimkou ani děti, které předstírají nemoc či ubližují samy sobě. Zkuste si aspoň jednou týdně najít chvilku a věnovat ji pouze jednomu potomkovi. Stačí posedět a popovídat si, přečíst si nový časopis, jít si zakopat, upéct společně bábovku, aby věděl, že tu pro něj jste, pokud bude potřebovat.

Při plánování dalších dětí pamatujte, že větší věkový odstup může fungovat jako přirozená prevence proti sourozenecké žárlivosti a rivalitě. Čím je pauza mezi dětmi větší, tím je nižší riziko, že si budou vzájemně vjíždět do vlasů. Jakmile si ratolesti pořídíte s rozdílem větším než deset let, hovoří psychologové o generační obměně. V tu chvíli vychováváte dva jedináčky s odlišnými potřebami, které musíte zohlednit. Ovšem neznamená to, že by si věkově výrazně rozdílní sourozenci nelezli na nervy.

Šestiletý brácha může být pro patnáctiletého puberťáka opravdu náročná disciplína, v níž jste vy v roli objektivního rozhodčího a určitě byste neměli vytahovat hlášky o starším sourozenci, který přece musí mít rozum. Nepříklánějte se ani k mladší, ani ke starší straně. Vztah se sourozencem se promítne i do výběru partnera. Prvorození si prý lépe rozumějí s druhorozenými, prostřední se přizpůsobí a benjamínci potřebují vedení.

Sourozenci v číslech

• 2/3 párů by volily klasický model rodiny 2+2
• 3 roky je ideální rozdíl, aby se děti jako sourozenci ovlivňovaly
• 50 % nejmladších dětí dokáže rozesmát ostatní lidi. Totéž by dokázalo jen 11 % jedináčků

Sourozenecké vizitky

Prvorození

Jsou cílevědomí, nároční na sebe i okolí, chladní, až racionální. Dokážou se prosadit jako vůdci. Rodiče o ně pečují a hýčkají je, na druhou stranu je popohánějí k vyšším výkonům, proto korunní princátka bývají vystavena většímu stresu.

• Zkuste je nechat vydechnout, ať mohou být zase dětmi.

Prostřední

Jejich pozici psychologové označují jako "běžec uprostřed pelotonu". Na jedné straně se snaží dohnat toho před sebou a zároveň jim dýchají na záda ti za nimi. Mají v rodině nejtěžší úlohu. Mezi sourozenci fungují jako vyjednavači a urovnávači sporů. Jsou společenští, komunikativní, baví je práce s lidmi a většinou první vylétají z hnízda.

• Vyčleňte si pro prostředníčky pár minut, abyste se dozvěděli o jejich bolístkách i radostech.

Benjamínci

Jsou rodinní kašpárci a roli toho roztomilého umějí dokonale využít. Rodiče je tolik neúkolují, jsou přece ještě malí. Svým způsobem jim tak nedovolí dospět. Nejmladší děti jsou beztarostné, uvolněné, snadno se nadchnou pro věc, ale chybí jim vytrvalost a mívají potíž dotáhnout úkoly k cíli.

• Nepodceňujte schopnosti benjamínků, možná vás překvapí.

Dva jedináčci

6 let a více - věkový rozdíl mezi sourozenci, který psychologové považují za generační obměnu. Děti mají odlišné zájmy a potřeby a vyrůstají vlastně jako dva jedináčci. Rodiče mají o chlup složitější situaci, protože musejí vyhovět dvěma světům a přitom oběma poskytnout adekvátní pozornost.

Sourozenecké konstelace berte jako vodítko, jež napoví leccos o pocitech a potřebách vašich dětí. Neméně důležitá je atmosféra v rodině, výchova a čas, který máma s tátou dítěti věnují. A ten potřebují jedináčci, prvorození i benjamínci.

Tenkrát poprvé našich sólistů a parťáčků

Děti nám stárnou. Rodiče s radostí i obavami sledují, jak se jejich mláďátko staví na vlastní nožky a zvládá jeden životní předěl za druhým. Přirozený vývoj nelze pochopitelně zastavit ani se mu vyhnout - a to je dobře. Děti se přece nemůžou donekonečna držet máminy sukně a spoléhat na tátovu ochranu.

Krok za krokem

Každý životní zlom pro mrňouska i jeho okolí představuje krok k samostatnosti. Rodičům jsou na této cestě přisouzeny role bodyguarda, zpovědní vrby, opatrovatele, pozorovatele. V prvé řadě jsou pro děti jistotou, přístavem v rozbouřeném světě. Přestože byste vývojové tabulky měli brát jako orientační vodítko, protože každé dítě je individualita, existují hranice, které dříve či později všichni překročí. A máma s tátou by měli vědět, že pokud jejich drahoušek něco zvládne, znamená to velkou událost i pro ně.

První slovo

Nedávno jsme si přinesli broukající uzlíček a už očekáváme první slůvka. Kolem 9. měsíce si vystačí s opakováním slabik - děti nejčastěji poprvé pronesou ta-ta. V roce přicházejí slova, ve dvou věty a čtyřletý capart zvládá 2500 výrazů. Některé děti si dávají s řečí načas. Neodhalí-li však pediatr při prohlídkách třeba vadu sluchu či opoždění psychického vývoje, není třeba se znepokojovat.

První vzdor

Říká se mu první puberta. Z roztomilého andílka se stává neústupný beran, který si tvrdošíjně trvá na svém. Rychle se v jeho slovníku zabydlí výraz "ne", "nechci" a "já sám". První vzdor je ale přirozené vývojové období. Dítě si poprvé uvědomuje svoji osobnost a snaží se prosadit svou vůli.

První láska

Pocity náklonosti mohou děti prožívat už v mateřské škole, ale lásky školkou či školou povinné nejsou o nic méně intenzivní než ty dospělácké. Provází je radost a bolest z případného zklamání. V pubertě dokonce nevyslyšená láska patří k nejčastějším důvodům sebevražd. Na srdeční záležitosti nemohou být naše zlatíčka sama.

První třída

Nástup do školy je pro prvňáčka a jeho okolí velkým skokem, ale s malou přípravou není důvod se ho obávat. Snažte se dítěti dodat pocit důležitosti. Musí se samo těšit, co pěkného ho ve velké škole čeká. Podporujte jeho samostatnost, vyrazte na společný nákup aktovky, přezůvek a školních potřeb. Během školního roku mluvte s ratolestí o všem, co za den zažije. Nezapomeňte chválit za sebemenší úspěch.

První tábor

Neexistuje přesná hranice, kdy se děti mohou vydat za táborovým dobrodružstvím. Přemiéru si většinou odbývají mezi sedmým a desátým rokem, kdy nejvíc touží poznávat nové kamarády. Nelze ale tábor vyslat dítko, jež nikdy nepobývalo přes noc mimo domov. Pro začátek stačí, aby přespalo párkrát u babičky, abyste zjistili, zda se bez vás obejde. Nastal čas pro zkoušku samostatnosti, aby se otrkal. 

Že ještě děti nemáte, protože jste si nenašli toho správného partnera? Tak to není na co dále čekat. Zaregistrujte se na internetové seznamce a vyrazte na rande.

[ivi]