Máte alergii na svého mazlíčka?

Alergie je nemoc imunitního systému, který umí rozpoznat vetřelce a zahájit s nimi boj. Běžným látkám, se kterými se setkává, se zdravý organismus nebrání, ale u jedinců s alergií vyvolávají tzv. alergeny obranné reakce. Ty mohou být různé - od rýmy, kašle, otoků sliznic až po různé vyrážky na kůži. Počet alergiků narůstá a je otázkou, zda je to tím, že alergie umíme lépe rozpoznat nebo životním prostředím, ve kterém žijeme. Bohužel se objevují alergie nejen na pyly či na potraviny, ale i na zvířata, se kterými sdílíme životní prostor.

Chlupatí nosiči alergií

V domácím prostředí se nejčastěji setkáváme s alergiemi na roztoče a zvířata. Roztočům se zvlášť dobře daří v matracích a lůžkovinách, v jednom gramu prachu z matrace jich můžou být až dva tisíce! Živí se kousky kůže, lupů a vlasů, rychle se množí a alergické reakce způsobují jejich výkaly. Takže než začnete řešit, z čeho máte stále rýmu či zánět spojivek, koukněte se nejprve, v čem spíte! Pravda, roztoč je taky živočich, ale s jejich ochranou si zrovna hlavu dělat nemusíme...

Ale přesuňme se k větším tvorům. I když se má často za to, že alergii způsobuje jejich srst, tahle problematika je poněkud komplikovanější. Imunologové k tomu říkají: "Alergií na zvířata je určitě méně než alergií na rostliny, byliny, stromy a trávy, ale o to jsou nepříjemnější a fyzického, ale i psychického důvodu." Alergie na zvířata může být různá - na srst, na odlučovaný epitel nebo i na moč. Dá se říci, že se lze senzibilizovat skoro na každé zvíře. Podle imunologů jde v našich podmínkách v zájmových a hobby chovech hlavně o morčata, králíky, myši a krysy, další obligátní skupinou jsou kočky a psi.

A mezi touto skupinou a skupinou profesionálních chovatelů se pohybuje alergie na koně, koňský epitel a srst, která zasahuje i do tzv. hobby skupiny. Zajímavé je, že pokud jde o profesionální chovatele a ošetřovatele zvěře, je možné se nasenzibilovat skoro na každé zvíře, pokud k tomu má jedinec vlohy a pokud je s ním v denním kontaktu.

Těžké rozhodnutí

Stručně řečeno - mazlivé zvíře vhodné pro alergiky neexistuje. Pokud někdo tvrdí, že pes nebo kočka bez srsti jsou v pohodě, není to pravda. Sice se objevily snahy vypěstovat nealergenní kočku, ale zůstalo spíš u snahy...

Lidé se většinou domnívají, že se alergeny nacházejí přímo v srsti zvířat, ale to je omyl - v ní se alergeny pouze přenášejí. Jsou obsažené ve slinách (pes, kočka, kůň, morče, křeček), moči (kočka, pes, hlodavci), kožním mazu (na to je specialista kočka domácí, především ale kocour), kožních šupinách, úlomcích srsti (kočka, pes, kůň, hovězí dobytek), výměšcích (ptáci), peří (husa, kachna, ptáci) a v krvi (všechna zvířata!). Alergeny zvířat mají navíc dobrou přilnavost, takže se snadno uchytí na oblečení či kdekoli v interiéru, a když pak uschnou, přenášejí se vzduchem.

Tak se dostanou do dýchacích cest, kde škodí alergikům nejvíc. Některým alergikům přitom nevadí vlastní zvíře, ale pouze cizí, přestože je třeba stejné rady i pohlaví. Je to tím, že míra alergie závisí mj. na stravě zvířete, na jeho zdravotním stavu a na čistotě prostředí, ve kterém je chováno - pomůže čistička vzduchu i sprej - na odstranění alergenů, kterým je možné mazlíka ošetřovat. Pokud touží alergik po chlupáčovi v náručí, je vhodnější pes než kočka a je dobré si zjistit, jaká rasa je ještě přijatelná.

Psí alergeny jsou přítomny v kožních šupinách, méně v srsti, takže nezáleží na tom, zda pes bude krátkosrstý nebo dlouhosrstý, nebo dokonce nahatý. Existují ale rozdíly mezi rasami. Nejvíce alergenů uvolňují boxeři, knírači, jezevčíci, yorkšírové a pudlíci. Pokud má někdo mírnou alergii, může si pejska dopřát - ale je třeba důkladně uklízet! Doporučuje se důsledné umývání rukou po každém dotyku zvířete, nemazlit se, zvíře chovat raději mimo byt. A je třeba důkladně čistit prostor, ve kterém zvíře přebývá.

Ale někdy je opravdu nutná úplná eliminace od zvířete, které alergické projevy působí. Alergie je obecně celoživotní problém, ovšem pokud se vyvarujeme styku se zvířetem, které nám škodí, její příznaky mohou ustoupit. I když je rozhodnutí žít bez zvířat pro spoustu alergiků těžké, je rozhodně lepší se styku s alergeny vyvarovat, než do sebe celoživotně cpát protialergické léky.

Jsou hadi volbou?

Někteří alergici jsou ovšem takovými milovníky zvířat, že stejně urputně hledají, jaké si pořídit zvíře, aniž by byli vystaveni alergenům. Doporučit alergikovi chov nějakého zvířete je velmi problematické. Kromě výše uvedených alergenů je každé zvíře ve svém životním cyklu doprovázeno parazity, roztoči či jinou havětí, která je ale také alergizující.

Takže rybičky asi nealergizují, ale akvárium jako takové může. Ale je to velmi individuální. I když si tedy pořídíte nějaké potvůrky za sklem, nemáte jistotu, že problém nenastane. Akvária se mohou stát zdrojem plísní, a protože se krmivo pro rybičky vyrábí z různých červů a jiných vodních potvor, může se objevit alergie i na ně. Co se plazů týče, lékaři tvrdí, že alergická reakce na hady chované v domácnosti jsou velmi vzácné a že pokud lze označit nějaké zvíře za ideální pro alergiky, tak právě je.

Příčinou alergie sice mohou být drobné šupinky kůže, které se snadno dostávají do vzduchu a zavíří pokaždé, když otevřete terárium, ovšem pokud se alergický člověk o zvíře nemusí starat a pokud nestrká hlavu do terária, měl by být v pohodě. Podobně je to i se želvami a jinými plazy chovanými v teráriích. Pokud nastanou nějaké problémy, způsobují je spíš roztoči, kteří sdílejí s plazy jejich životní prostor, a nosiči alergenů mohou být i různí brouci či hlodavci (myši), kterými jsou někteří hadi krmeni.

Také se mohou objevit alergie na substance, které na hadích šupinách ulpívají, ať jsou to chemikálie, nebo cizorodé látky, například prostředky k čištění terária. Alergické reakce mohou vyvolávat také hadí extrementy, pokud jsou v teráriu ponechány. Takže závěrem je možné říct: Hadi, želvy, šneci ano, ale čistota především!

Alerige trápí i domácí mazlíčky

Alergie u zvířat jsou dané už tím, že žijí ve stejném životním prostředí jako my. Navíc strava zvířat obsahuje suroviny, které se objevují i na lidském jídelníčku. Stále více zvířecích i lidských pacientů má také kombinované alergie. Naštěstí se ale díky moderní medicíně neustále zlepšují nejen diagnostické, ale i léčebné možnosti.

Kočky více trpí potravinovou alergií

Podobně jako u lidí i u psů hraje svoji roli při vzniku alergie i genetika. Více předpokladů na toto onemocnění mívají například teriéři, buldočkové anebo šarpejové. Nejčastěji se u nich objevují geneticky podmíněné alergie převážně na vzdušné alergeny. Na jaře a v létě to bývají hlavně alergie na pyly, celoročně potom na roztoče a blechy. Kočky jsou na alergická onemocnění všeobecně méně náchylné než psi. Častěji než psí pacienty je trápí alergie na některé potraviny anebo na bleší kousnutí.

U zvířat bývají nejtypičtější různé kožní reakce, někdy se objevuje i slzení očí a trávicí problémy. Obzvlášť nebezpečné je potom celkové postižení organismu, takzvaná anafylaxie, ke které dochází obvykle po štípnutí hmyzem anebo po vakcinaci. Mívá akutní nástup, projevuje se otokem hlavy nebo víček, objevit se mohou i boule v okolí uší. Pokud chovatel situaci podcení, může dojít až k anafylaktickému šoku, který zvíře ohrožuje na životě.

Zachytit včas riziko

Zjistit, zda je zvíře alergické, často připomíná doslova detektivní pátrání. Na začátku je třeba vyloučit, že kožní problémy nemají nějakou jinou příčinu.

Aby léčba byla úspěšná, je třeba včas zachytit první signály nemoci. V opačném případě si zvířecí pacient, kterého vyrážka svědí, dokáže kůži citelně poškodit. Zpočátku mohou mít lidé dojem, že si zvíře jen srst ošetřuje. Obzvlášť kočky jsou přitom schopné si strupy rychle rozškrábat a rány se potom lehce zapálí. U psů obvykle alergické reakce nemívají takový dramatický průběh, ale ani jejich majitelé by neměli dlouho váhat s návštěvou lékaře. Podobně jako u lidí se i u zvířat při léčbě alerigí využívají antihistaminika, která ale nezabírají úplně u všech pacientů.

Při závažnějších onemocněních proto veterináři předepisují steroidy, které ale na rozdíl od předcházejících léků mívají vedlejší účinky. Podobný problém může nastat i u přípravků na bázi cyklosporinu. Proto je třeba velmi uvážlivě volit vhodné dávkování a aspoň dvakrát do roka zvíře preventivně vyšetřit. Poměrně častou metodou je tzv. desenzilibizace, kdy se na základě testů psímu pacientovi namíchá speciální vakcína, kterou dostává v pravidelných intervalech. Nadějnou zahraniční novinkou, která ale u nás ještě není zaregistrovaná, je lék pro atopiky s obsahem účinné látky oclacitinib, který dokáže přímo v kůži přerušit alergickou reakci.

Ani nejmodernější medicína ale zatím nedokáže úplně vyléčit alergické onemocnění. Dokáže ale už omezit jeho příznaky na minimum.

Zaregistrujte se a vyzkoušejte náš vědecký dotazník, který vám usnadní hledání nového protějšku.

[ivi]