Klišé 21. století – panicem a pannou až do svatby

V sexualitou nabitém davu se skrývají jedinci, kteří chtějí počkat až do svatby. Nepatří vždy mezi věřící. Velká část těchto lidí je jednoduše znechucena společností nebo si prošla obrovským zklamáním, z něhož se nemůže vzpamatovat. Jedná se o individuální případy, kdy se bojí jakéhokoliv hlubšího a citovějšího sblížení s druhým. Když sex odstavili ze svého života, mají pocit, že konečně najdou někoho, s kým si budou rozumět. Pokud podle nich někdo doopravdy vydrží počkat na onen den, získávají jistotu, že druhému na nich opravdu záleží.

Dva extrémy generace dvacet jedna

Vynecháme-li věřící, dnešní mladá generace, která si zasloužila číselné přízvisko dvacet jedna, je plna krajních rozporů. Na jednu stranu ze všech profilů na sociálních sítích vyskakují „rajcovní“ fotografie, na tu druhou se objevuje čím dále více teenagerů, kteří se chlubí, že počkají do svatby. Jejich důvody mají hlavu a patu: bojí se pohlavních nemocí, nechtějí být pro druhého jen sexuálním objektem a chtějí se vymykat davu.

„Nechci být pro svého kluka jen kusem masa, když mě opravdu miluje, počká,“ říká sedmnáctiletá Ilona. Na opačném názorovém konci stojí Adam (19 let), který se poprvé s holkou vyspal v patnácti letech. „Člověk by měl poznat více holek, získat určité zkušenosti, aby měl jasnou představu, co chce a co od druhého očekává,“ vysvětluje.

Co když to neklapne

Na první pohled vypadá i romanticky, když oba dva vydrží až do svatby. Co se však stane, pokud si nesedí? Co když jeden druhému tzv. nevoní? I vztahoví poradci nevidí zcela šťastné řešení v otálení s prvním milováním u páru, který se chystá vstoupit do svazku manželského. Podle dostupných zjištění by pár měl vědět, zda si vzájemně vyhovuje po všech stránkách. První sex po svatbě může odhalit nepřekonatelné rozdíly, které nakonec vedou k rozvodu.

Z optimistického úhlu pohledu může vyřešení problému novomanžele ještě více sblížit a upevnit jejich vztah. Jinými slovy „babo raď“, protože na vztahy neexistují aplikovatelné matematické rovnice. V dobách kdy se dívka vdávala v šestnácti či sedmnácti, bylo pro ni mnohem snadnější zůstat pannou. Naproti tomu v dnešní době se do prvního manželství vstupuje kolem třiceti let a bylo by podivné, kdyby se muži ženili jako panici.

„Jsem věřící a s manželem jsme to nevydrželi. Dokonce jsem se vdávala těhotná, ale před větší částí rodiny jsme to tajili. Ne všichni by měli pochopení pro porušení pravidel. Pro mě je důležité, že mám krásnou rodinu, zdravého synka, který se narodil z obrovské lásky,“ vysvětluje Kateřina (23 let).

[paf]