Kde se vzal Mikuláš?

Z historického hlediska neexistuje mnoho důkazů ani faktů o svatém Mikuláši. Ačkoli je to jeden z nejpopulárnějších světců, jeho existence není doložena žádným historickým dokumentem. Samozřejmě, že existují spousty legend o sv. Mikuláši, které ovlivňovaly lidi v celé křesťanské historii a vyprávěli něco o tomto historickém muži. Večer před svátečním dnem sv. Mikuláše obchází Mikuláš společně s čerty a anděly děti a chtějí, aby mu přednesly nějakou básničku nebo zazpívaly nějakou písničku. Za to, jak jsou šikovné a podle toho, jak moc zlobily během celého roku, dostanou buď za odměnu dobroty anebo věcné dárky a zlobivé děti naopak brambory a uhlí. 

Věděli jste, že?

• Svatý Mikuláš je ochráncem rybářů, převozníků, námořníků, ale také veškerých dětí.
• V dávné minulosti byly děti obdarovávány jenom na sv. Mikuláše. Jako dárek dostávaly figurky čerta a Mikuláše z marcipánu, jablíčka, ořechy a spostu jiných sladkostí a ovoce.
• Aby dostaly nějakou nadílku, musely se pomodlit, nerecitovaly básničku ani nezpívaly písničku jako v dnešní době.

Jaké je typické oblečení sv. Mikuláše?

Typický je pro něj obrovský bílý plnovous, dlouhá biskupská berla, červený plášť a velká čepice. 

Jaké je typické oblečení čerta?

Čert je většinou upravený tak, aby byl velmi strašidelný a v dětech vyvolal i trochu toho strachu. Čertovský kostým je doplněn pytlem a řetězem.

Jaké je typické oblečení anděla?

Anděl je naopak ten, který je éterický. Jeho kostým je celý bílý, na čele má čelenku s hvězdou, v ruce košík s dobrotami a na zádech nádherná křídla, má chránit lidi před útrapami a nebezpečím.

Historie Mikuláše

Mikuláš byl biskup, který se prý narodil už někdy kolem roku 250 v Turecku. Jeho rodiče byli bohatí a zbožní křesťané. Údajně po jejich smrti veškerý jejich a jeho majetek rozdělil mezi chudé a potřebné. Hned potom se vydal na pěší pouť do Palestiny. Díky obrovské náhodě se dostal až do jednoho města, kde po smrti jejich biskupa prohlásili, že ten, který přijde následující den do jejich chrámu, stane se biskupem. Stal se jím Mikuláš. Zemřel šestého prosince mučivou smrtí. Svatého Mikuláše si začali lidé vážit až v osmém století v Rusku a v desátém století v Německu, Anglii i Francii, následně v jedenáctém století v Itálii. Údajné pozůstatky jsou po jejich kráděži v Turecku uloženy v Itálii. Prohlédnout si je můžete ve městě Bari, na jihu Itálie v bazilice sv. Mikuláše. Nejstarší zmínka o oslavě svátku sv. Mikuláše v Česku se objevuje už ve čtrnáctém století.

Svátek sv. Mikuláše ve světě

Polsko

V Polsku se nazývá Mikolaj a obchází děti z pátého na šestého prosince. Dárky jim schovává ve velké ponožce nebo pod polštář. Nejčastější jsou sladkosti, menší hračky, knížky a další várku dárku nosí dvacátého čtvrtého prosince po ozdobený vánoční stromeček. Doprovod mu někdy dělá i Sněhová vločka.

Rakousko, Bavorsko, Chorvatsko a Maďarsko

Typické pro tyto země jsou atypické podoby čertů. Mají strašidelné masky a říká se jim Krampusové. Poslední dobou jsou tyto krampusová představení velmi oblíbená i u nás. V Rakousku je doprovází andělé jako v Česku a děti nechávají boty před dveřmi, aby jim je Mikuláš naplnil dobrotami jako jsou čokolády, ovoce, sladkosti a oříšky.

Německo

V Německu obchází zlobivé děti Ruprecht, který je vybaven metlami a řetězi.

Velká Británie

Zde se svatý Mikuláš neslaví, je zde pouze Santa Claus, který chodí až o Vánocích.

Nizozemsko

Mikulášská tradice je v Nizozemsku údajně nejsilnější. Sv. Mikuláš se zde nazývá Sinter Klass a připlouvá z moře, aby dětem předal ovoce a cukroví.

Proč chodí Mikuláš o den dřív?

Tato tradice je stará už skoro pět století. Je to prý takový vzdor už od našich předků a můžou za to i sluneční hodiny. Nový den začínal západem slunce, v tu dobu se měnilo datum. Takže díky tomu, že se čas měnil jinak, vznikl i zvyk slavit o den dřív. Až v roce 1547 Ferdinand I. Habsburský zavedl německý čas, který byl mechanický. Lidé si nejprve vůbec nemohly zvyknout a trvalo jim to celých padesát let. Postupem času si lidé zvykali snáze a to především díky vynálezu osvětlení.

Krampusové

Každá maska je svým způsobem takové umělecké dílo. Jsou většinou ručně vyrobené a vyřezané ze dřeva. Ty pravé a nejošklivější masky mají pravé rohy z muflonů, koz a kamzíků. Kožichy jsou z pravé kožešiny ovcí a koz. Každý krampus by měl mít kolem pasu připevněný kravský zvon a kravský ocas, vrbové proutky na šlehání a někdy mají u sebe i řetězy. Na zlobivé děti by měl podle pověsti nosit na zádech nůši. Zvonění kravských zvonů má zahánět zlé lidi. Krampusové průvody obcházejí v alpské vesničky a města. Čerti jsou různých druhů: lesní, skalní, z bažin, koňští, ale i lední. Součástí průvodů jsou i soutěže o nejlépe vyřezevánou masku, vyrobený kostým a i to, jak se projevuje celá skupina. Typické pro každou skupinu je: průvod lesních lidí, strašidel, rachotem, křikem, kouřem, hlasitou hudbou, dýmem a také pekelnými vozy. Krampus vzniklo z rakouského krampas, což znemaná něco neživého. Počátky těchto průvodů se datují do poloviny devatenáctého století. Některé masky krampusů jsou cennými historickými předměty.

Až vás tedy navštíví muž s bílými dlouhými vousy, oděn do biskupského oděvu, s velkou berlou, bude to Mikuláš, který nebude sám, jelikož si s sebou na nadílku vždy bere anděla a čerta. Naučte své děti nějakou básničku, říkanku nebo písničku, aby je patřičně odměnil. Může to být například básnička Čerte, my se Tě nebojíme anebo Anděl seděl na obláčku.

Čerte, my se tě nebojíme

Čerte, čerte, my se tě nebojíme,
čerte, čerte, vyženem tě ze školky ven.
Ty se budeš bát, my se budem smát,
budeme si zpívat, budem tancovat,
ty se budeš bát, my se budem smát,
budeme si užívat.

Anděl seděl na obláčku

Anděl seděl na obláčku,
čáry máry, čaroval,
vyčaroval Mikuláše,
moc se z toho radoval.
Pozor na to milé děti,
čarování není žert,
něco se mu nepovedlo
a tak přibyl čert.

Mikuláš, čert, ale i andělé chodí po celém Česku - takže vyrazte do ulic Prahy, Brna, Plzně, Ostravy, Karlových Varů nebo Českých Budějovic, třeba budete mít i to štěstí, abyste potkali průvod krampusáků.

[kač]