Přináší jmelí štěstí a lásku?

V dobách velmi dávných, kdy křesťanství bylo ještě v plenkách, rostl na Zemi mohutný strom, ve kterém by dnes asi nikdo nepoznal jmelí. Z jedné jeho větve prý Josef vyřezal kolébku pro Ježíška, takže to musel být strom skutečně statný. Později ho ale porazili Římané a z jeho kmene vznikl kříž, na němž byl Ježíš ukřižovaný. "Potomci" tohoto neblaze proslulého stromu se údajně tak strašně styděli za to, co se stalo na Golgotě a že v tom sehrál, i když nevinně, značnou roli jejich předek, že seschli do drobných keříků. I přesto se jmelí stalo symbolem štěstí a Vánoc.

Jmelí musí být darované

A proč se právě jmelí stalo celosvětovým symbolem vánočních svátků? Například proto, že symbolizuje obřad přijímání Kristova těla a krve. Ale existuje i další velice známá štědrovečerní zvyklost, podle níž rostlina zajistí domu štěstí a požehnání, pokud hlava rodiny už za kuropění zavěsí nad štědrovečerní stůl snítku zelených, zlatých nebo stříbrných větviček jmelí. Každému stolovníkovi se pak vyplní přání, pokud je zašeptá do ohně první zapálené svíčky na vánočním stromku.

Pokud tedy používáte svíčky elektrické, zamyslete se, zda by nestálo za to umístit na stromek alespoň jednu svíčku "pravou", nechat si splnit přání za to stojí. A aby magický účinek rostliny byl co největší, měl by vám ji někdo darovat, protože jmelí, které si koupíte sami, je sice hezké, ale ztrácí na magické účinnosti. Pro štěstí je také důležitý počet bílých bobulek, čím víc jich větvička obsahuje, tím více štěstí bude obdarovaná osoba mít.

Jmelí není jen pro okrasu

Jmelí bílé je opředeno řadou mýtů o svých ochranných schopnostech. Ale jsou to skutečně pouze mýty? Některé ano, jiné mají reálné opodstatnění, pokud budeme vycházet z předpokladu, že ochrannými schopnostmi měli naši předkové na mysli ochranu zdraví. O léčebných účincích jmelí věděli už ve starověku, například Hippokrates předepisoval jmelí na podrážděnou slezinu. Tentýž orgán léčil v 17. století jmelím anglický botanik Nicholas Culpeper, který rostlinu používal i k léčbě oparů a současně jej radil užívat při epilepsii a mrtvici. Léčebných účinků jmelí využívá jak dnešní farmaceutický průmysl, tak průmysl kosmetický.

Klasická medicína i lidové léčitelství využívají jmelí ke snižování krevního tlaku, k léčbě revmatismu a artritidy. Jmelí bílé dokáže snižovat riziko vzniku arteriosklerózy, má blahodárný účinek při nadměrné činnosti štítné žlázy, ovlivňuje vylučování žluči a zmírňuje menstruační potíže.

Je, nebo není jmelí jedovaté?

Názory na jedovatost či nejedovatost jmelí bílého se liší, takže se můžeme dozvědět, že dodnes není jeho jedovatost jednoznačně prokázaná. Zkonzumování několika bobulí, před nimiž jsme všichni už v dětství byli varováni, údajně nemá na lidský organismus žádný vliv. Ale vyšší dávka už může být nebezpečná nebo může mít přinejmenším nepříjemné následky. Bobule, a nejen ony, ale i extrakt ze jmelí, ve větším množství mohou podráždit střeva, způsobit bolesti břicha a silný průjem, který je spojený s krví ve stolici. Extrakt ze jmelí by neměli dostávat kojenci a těhotné ženy, protože tyramin, který obsahuje, je schopný vyvolat děložní stahy a tím pádem potrat nebo předčasný porod.

Na druhé straně stojí názor, že jmelí je sice všestranná léčivka, avšak poměrně silně jedovatá. Ať už se přikloníte k jednomu či druhému názoru na jmelí, vždy je nezbytně nutné konzultovat vhodnost léčby touto rostlinou s lékařem.

Aby jmelí léčilo a neškodilo

K léčbě se nejvíce hodí jmelí z jabloní, hlohů nebo borovic. Naprosto nevhodné je jmelí, které roste na topolech, protože je značně toxické, a z toho důvodu se také ve farmacii a léčítelství vůbec nepoužívá. Odborníci doporučují k léčebným účelům užívat dva až tři šálky nálevu ze sušených listů nebo z jemně umletého extraktu denně. Užívat se může i lihový výtažek. Maximální dávka na každý den, z níž si lze nápoj připravit je pět gramů listů, ale mnohem jistější je snížit dávku pouze na jeden gram. Jedná se totiž o vysoce účinný extrakt a předávkování může mít na organismus opačný účinek, než jaký očekáváme, a dokonce může způsobit otravu.

Pro užívání jmelí bílého při léčbě zdravotních problémů platí známé rčení, že někdy méně znamená více, nezapomínejte, že konzultace s lékařem je zásadní a nezbytná. Naopak při vánoční výzdobě příbytků jmelím šetřit nemusíte a také se nemusíte radit s lékařem.

Ochmet není jmelí

Pokud při výletu do přírody, stačí však procházka městským parkem, zvednete hlavu a zahledíte se do korun některých jehličnatých či listnatých stromů, uvidíte jmelí bílé na vlastní oči a v jeho přirozené podobě. Větévky jmelí bílého tvoří husté polokulovité trsy, které mohou mít v průměru až jeden metr. Než keřík doroste do takových rozměrů, trvá to dlouho, protože první dvojice vstřícných listů vyroste až ve druhém roce, v tom prvním se semeno uchycené na hostiteli snaží vyklíčit, aby pak mohlo zapustit kořínky do stromu, na který bylo dopraveno nějakým ptákem.

A pak rostlina každým rokem narůstá o jeden článek, takže lze celkem snadno spočítat, jak je stará. Jmelí, pokud se neobjeví jako vánoční výzdoba, se může dožít i 40 let, ale svému živiteli moc neprospívá. Po celý život je jmelí zelené, v zimě s bílými kuličkami a nikdy neopadává. Blízký příbuzný ochmet evropský, s nímž by bylo možné si jmelí splést, může dorůst až do dvoumetrového průměru, ale také k vánoční atmosféře nepřispěje, na zimu totiž opadává.

Ochmet na rozdíl od jmelí roste především na dubech a nevyužívá se ani k léčebným účelům. S největší pravděpodobností není ani nositelem štěstí.

Mýty a pověry

Jmelí prý dokáže udržet svazek mezi mužem a ženou, a to díky svým lepivým složkám, které obsahují bílé bobulky. Zkrátka takový vztah slepí a nepustí. Kdyby to byla pravda, ubylo by rozvodů. Ve středověku rozšířili angličtí žoldnéři v Německu a Švýcarsku zvyk, odkud pak doputoval do dalších zemí včetně té naší, podle nějž může pán políbit každou dívku, kterou zastihne pod zavěšeným jmelím. Po každém polibku však musí společně utrhnout jednu bobulku, jen ta poslední musí zůstat, aby z domu neodešla láska.

Po pravdě řečeno, tato tradice příliš nenahrává udržování pevného svazku mezi jedním mužem a jednou ženou. Navíc si tento zvyk kdysi přivlastnili i majitelé nevěstinců, kteří snítku jmelí zavěšovali vedle červené lucerny jako příslib prodejné lásky. Kromě magických schopností, které přejí lásce, dokáže jmelí ochránit příbytek před ohněm a také před čarodějnicemi. Pokud vás právě napadlo, že by jmelí mohlo zabránit vánoční návštěvě některé z neoblíbených příbuzných či známých, tak na to rychle zapomeňte a uvědomte si, že například v Norsku jmelí sloužilo jako ratolest míru.

A v Irsku zaručovala snítka jmelí zavěšená nad vchodem venkovského domu pohostinství a pozvání k jídlu.

Léčivý extrakt

Pokud si budete chtít extrakt připravit doma, použijte mladé zelené větvičky s listy stabšími než pět milimetrů. Tyto větvičky jmelí bílého se sbírají především v prosinci, lednu a únoru a suší se buď rozložené ve slabých vrstvách, nebo ve svazečcích zavěšených na šňůrkách při teplotě do 40 stupňů Celsia. Připravte se na to, že bylina schne poměrně pomalu a tím pádem dlouho. Po usušení je žlutavě zelená, chutná slizovitě hořce a nažlukle páchne, takže rozhodně nepatří k těm, jejichž účinky byste si neodkladně chtěli vyzkoušet, ale musíte sami sebe přesvědčit, že extrakt poslouží vašemu zdraví.

Usušenou nať vcelku nebo nařezanou uložte do dobře uzavíratelné a tmavé nádoby, aby byla chráněná před světlem a vlhkem. Mějte na paměti, že i když sběr a sušení vám dá dost práce, extrakt nevydrží donekonečna, po třech letech neobsahuje téměř žádný viskotoxin. V lidovém léčitelství se extrakt ze jmelí bílého používá buď ve formě prášku nebo jako nálev, připravovat odvar se nedoporučuje, protože varem přichází o účinné látky. Pokud se rozhodneme užívat jmelí k léčbě některé z nemocí, na které je doporučováno, bezpodmínečně se poraďte s lékařem.

A co jmelí a první rande? Možná by to šlo k sobě, najděte si druhou polovičku, pozvěte ji na rande a přineste jí jmelí.

Zdroj: https://en.wikipedia.org

[ivi]