Jak jsme na tom s přátelstvím?

Magickou sílu přátelství se lidé pokoušeli pochopit a definovat odpradávna. Antický filozof Aristoteles v jednom ze svých spisů trefně poznamenal, že "přátelství jest nejen cosi nutného, nýbrž i cosi krásného" a "někteří mají za to, že mužové dobří a přátelé totéž jest". Na jiném místě se zmiňuje o tom, že "nikdo nechce žít bez přátel, kteří jsou útočištěm v neštěstí", a zdůrazňuje, že "mladé lidi přátelství zušlechťuje, stará opatruje a lidem v plné síle umožňuje konat krásné věci".

Přátelství bylo základní lidskou ctností a "největší ze všech předností, jež nám poskytuje moudrost pro život skutečně blažený", také pro filozofy proslulé epikurejské školy. Za blaženější přitom považovali prokázat příteli dobrodiní, než je od něj přijímat. Podle vědců jsou kamarádské vztahy předpokladem štěstí a duševní pohody.

Více než rodina

Člověk je zkrátka tvor společenský a schopnost přátelit se s ostatními, povídat si s nimi, vyslechout je a povzbudit, sdílet společně radosti a strasti a v pravou chvíli pomoci je jednou ze základních podmínek štěstí a duševního zdraví. Nejnovější studie profesora Williama Chopika z Michiganské univerzity dokonce tvrdí, že s narůstajícím věkem má přátelství na náš život dokonce blahodárnější vliv než rodinné vztahy. 

Vysvětluje to tím, že přátele si (na rozdíl od příbuzných) sami vybíráme podle svého gusta a podnikáme s nimi nevšední věci, chvíle trávené s rodinou jsou pro nás po letech soužití často monotónní a nezáživné, spojené s pocitem odpovědnosti a plněním povinností. Rodinní příslušníci navíc často vynášejí hodnotící soudy, což s sebou nese stres. Celoživotní přátelství vznikají převážně v mladém věku, často už na základní nebo střední škole.

Během života postupně necháme povrchnější přátelství odpadat, takže nám ve stáří zbudou jen ta skutečně významná. Můžete si vyhledat citáty a motta o přátelství a potvrdit si jejich pravost. Zjistit, zda je přátelství nade všechno.

Jenom jako kamaráda

Vše začíná velmi záhy. Děti povědomě tuší, že ze všeho nejvíce je baví kamarádit se, a zároveň poznávají, že to není vůbec jednoduché. Učí se empatii a solidaritě, poprvé se podělí o svačinu, nechají kamaráda opsat příklad z matematiky, snaží se vcítit do pocitů ostatních, najít společnou řeč. Ženy vnímají přátelství daleko intimněji než muži. To je patrné už od školky. Zatímco kluci jsou odmalička více pragmatičtí, konflikty řeší většinou racionálně a vytvářejí party založené na hierarchii a mocenském principu, holčičky jsou proti nim daleko emotivnější, žárlí na sebe a vytvářejí koalice, kde řeší, kdo je zrazuje, a bedlivě hodnotí vlastnosti i vzhled spolužaček.

Genderové rozdíly v přístupu ke kamarádství a přátelství pak přetrvávají. Když spolu dvě kamarádky pravidelně chodí, dejme tomu, jednou za měsíc do divadla a potom poklábosit na sklenku vína, a jedna z nich najednou nemůže, tak v případě, že si za ni první kamarádka najde náhradnici, druhá to cítí jako zradu.

S tím souvisí i odvěké diskuse o tom, zdali je možné přátelství mezi mužem a ženou. Známe mnoho příkladů, které ilustrují, že to možné je, ovšem potencionální riziko, že v něm začne erotika vystrkovat růžky, nelze nikdy zcela eliminovat. Není bez zajímavosti, že samotný pojem "kamarádství" má v této souvislosti pro mnohé muže od mládí poněkud hořkou příchuť, protože se jim vybaví první nesmělé a neúspěšné pokusy o seznámení s něžným pohlavím, které spolužačky zpravidla odbývaly slovy staré sentimentální písně "budu tě mít stále ráda, ale jako kamaráda".

Co by pak kolikrát v pokročilém věku v domově důchodců za takový příslib dali...

Nezištnost se nenosí

Přáteství v původním významu znamená nezištný vztah, který se projevuje vzájemnou náklonností, upřímností, důvěrou a porozuměním. Přátelé se svým protějškům mohou svěřit se svými pocity a názory beze strachu, že by za ně byli odsuzováni, a pokud se jeden z nich ocitne v nouzi, může se spolehnout na pomoc druhého. Upřímný a věrný přítel nebo přítelkyně je větším pomocníkem pro vyrovnání se se smrtí životního partnera nebo partnerky než členové rodiny.

Je to dáno tím, že přátelství je osobní volbou, která s sebou nese silnější a efektivnější osobní kontrolu, přináší lepší psychické i fyzické zdraví. Upřímné přátelství je vzácnější. Lidé se spíše přátelí s těmi, od nichž očekávají nějakou výhodu, ať už jde o peníze, nebo kariéru. Hlubinná psychologie to vysvětluje prostřednictvím teorie sociální výměny, kdy se jedinec pomocí sociální interakce snaží zajistit si co největší osobní prospěch.

Sociální vztah je pak navázán a udržován pouze tehdy, když je pro oba spojen se ziskem a není perspektiva interakce s jiným partnerem, která by přinesla vyšší zisk. Ani krutě pragmatická teorie ale naštěstí neplatí vždy. Přátelství je a bude neoddělitelnou součástí našich životů, protože bez něj by se společnost proměnila v neživou existenci vzájemně izolovaných a vnitřně frustrovaných odcizených jednotlivců.

Nemáme na sebe čas

Kdo neprožije upřímné kamarádství, nemůže se sociálně rozvíjet. Trávit čas s přáteli je dnes jedním z klíčových protistresových modů. Přátelství a láska se prostě cení.

Základní rysy opravdového přátelství na život a na smrt

Přátelé jsou lidé, s nimiž je nám v první řadě dobře, což cítíme emotivně, dokážeme se jim svěřovat a své pocity s nimi sdílet a můžeme se spolehnout na jejich pomoc, když se dostaneme do potíží. Přátelství a sociální kontakty vůbec jsou základní podmínkou naplněného života. Právě skrze budování hlubokých, smysluplných vztahů můžeme dosáhnout štěstí, nikoli prostřednictvím peněz.

Kamarádství nás od malička učí rozvíjet vztahy, protože se hádáme, zkoušíme se udobřit, naslouchat si, přizpůsobit se, obětovat, hledat kompromis. Zajímavé je, že většina opravdových přátelství vzniká právě v dětství nebo v mládí, protože s sebou nesou určitou sdílenou historii a společné vzpomínky, z nichž pramení vzájemná důvěra, přátelství má prostě význam.

Proč se nám přátelství nedostává?

V této souvislosti se často diskutuje o současné krizi hodnot, krizi rodiny a krizi vztahů. Žijeme ve velmi náročné, na výkon orientované době a lidé na sebe zkrátka nemají čas. Určitě se vám také stalo, že byste se bývali rádi s někým setkali, telefonovali jste si, domlouvali se, ale znemožnila to nějaká mimořádná událost, pracovní povinnost...

Stále častěji se setkáváme s nářky lidí, že tráví stále více času s lidmi, kteří je ničím neoslovují, necítí se s nimi dobře, ale pragmaticky si uvědomují, že je potřebují, protože to může být prospěšné pro jejich byznys, kariéru a podobně. Jsme nuceni více se stýkat s lidmi, s nimiž musíme, než s těmi, s nimiž bychom chtěli. Různí politici, lobbisté a byznysmeni na síti takových užitečných kontatků staví kariéru a obchodní úspěch.

Přátelství na sociálních sítích

Tento fenomén přináší pocit prázdnoty z nenaplněných vztahů, protože nás naplňuje právě to, že s někým bezprostředně trávíme čas a sdílíme společné zážitky, které v nás vyvolávají emoce. Máme pocit, že máme kolem sebe hodně lidí, že jsme žádaní, ale přitom jsme osamoceni. Na druhou stranu je třeba říct, že sociální sítě mají i svá pozitiva: rozvíjejí existující vztahy, pomáhají nám nacházet staré, zapomenuté přátele, takže je nelze šmahem odsuzovat.

Vzácná veřejná přátelství

Jan Werich a Jiří Voskovec

Legendární zakladatelé Osvobozeného divadla se potkali na gymnáziu v Křemencově ulici v Praze, společně napsali desítky divadelních her a písní, z nichž mnohé zlidověly. Po druhé světové válce se jejich cesty rozešly, protože Jiří Voskovec se usadil ve Spojených státech. Jejich přátelství ale nezhatila ani velká vzdálenost - legendární klauni si až do smrti pravidelně přes oceán telefonovali.

Jan Hřebejk a Petr Jarchovský

Režisér Jan Hřebejk a scénárista Petr Jarchovský se poprvé potkali ve stejné třídě prvního ročníku pražského Akademického gymnázia v roce 1981. To jim bylo 15 let. Nerozlučná autorská dvojice filmů, jako Pelíšky nebo Musíme si pomáhat, se navzájem doplňuje v profesním ale i osobním životě. Povídají si ale hlavně o práci, děti a manželky nerozebírají. Mají mezi sebou silný vztah, ale na společné rodinné dovolené by spolu nevydrželi ani dva dny.

Leonardo Dicaprio a Kate Winsletová

Ryzí přátelství mezi mužem a ženou? Jde to! Důkazem jsou ústřední hrdinové legendárního snímku Titanic. I když se spekulovalo o tom, že v tom bylo i něco víc...

Matt Damon a Ben Affleck

Chodili spolu do jedné třídy na střední škole a od té doby na sebe nedají dopustit. Přátelství zpečetili společným Zlatým glóbem a Oscarem za společný scénář k dramatu Dobrý Will Hunting.

Buďte sami sebou, ale nebuďte sami, seznamujte se!

[ivi]