Hurá na sluníčko

Vědecké debaty a výzkumy na téma škodlivosti či prospěšnosti slunečních paprsků se jistě povedou ještě mnoho let. Svou pravdu mají obě strany. Rozhodně bychom se měli se řídit radami odborníků a neriskovat, ale ani se nemusíme přehnaně bát na sluníčko vystrčit nos.

Opalovat se či neopalovat?

Tato hamletovská otázka mi vytane na mysli na začátku každé letní sezóny. Dermatologové varují před nebezpečím rakoviny, ale naopak v případě plicních nemocí je již dlouhou dobu znám příznivý účinek vitamínu D například na astma a TBC.

Opatrnost při pobytu na slunci je rozhodně na místě. Měli bychom si uvědomit, že spektrum pronikajícího slunečního záření se proměňuje v závislosti na ozónové vrstvě. Paprskům mířícím na Zemi již nebrání tak silný ozón jako za mládí našich babiček.

Typy UV záření dle vlnové délky

UVA má rozsah od 315 do 400 nm. Tvoří až 99 % ultrafialového záření pronikajícím na naši planetu. Ze všech druhů záření je sice nejméně škodlivé, ale to neznamená, že při nadměrném vystavování se slunci nemá negativní účinky na organizmus. Dalším druhem je UVB záření, jehož délka se pohybuje od 280 do 315 nm. Pokud není narušena ozónová vrstva, téměř se nedostane na Zem. Nejnebezpečnějším zářením je UVC o vlnové délce kratší než 280 nm a stejně jako u obou předešlých závisí na ozonu, kolik ho k nám pronikne. UVC má největší energii a užívá se například k desinfekci místností, rozhodně je nebezpečným typem ohrožujícím zdraví člověka. Pro snadné vysvětlení lze jednoduše použít nepřímou úměru: čím je vlnová délka kratší, tím hlouběji UV záření proniká do našeho těla a je pro nás nebezpečnější.

Začněme vyznávat francouzskou krásu bílé pleti

Do módy se opálení dostalo až v průběhu 20. století, do té doby bylo spojováno hlavně s chudinou, která musela makat na poli. I patriciové ve starém Řecku se chránili před sluncem. Bílá pleť byla znakem nebo výsadou vysoce postavených společenských vrstev a vyznávaným vrcholem krásy, například bohyně Hera byla popisována jako nádherná žena se světlými pažemi.

Opálení vzniká jednoduše pronikáním UV záření o minimální délce 350 nm pod kůži, kde stimuluje melanocyty, jež vytvářejí melanin. Způsobuje pigmentaci tedy opálení pokožky. Zároveň je to přirozená ochrana organizmu proti slunečním paprskům. Pokud se snažíme opálit navzdory varovným signálům našeho těla a zčervenáme, celá naše kůže se dostane do zánětu a neměli bychom vycházet ven.

Svůj vliv na naši barvu má i podnebí, v němž žijeme. My v České republice se po většinu roku zahalujeme a pokožka je chráněná před slunečním světlem. Z toho vyplývá, že nelze pleť osmahnutou do bronzova usilovným opékáním považovat za něco zcela zdravého. Navíc většina obyvatel střední Evropy patří spíše k severskému světlému typu s bílou pletí, která není geneticky vybavená na vystavování se slunci.

Kdy vycházet na sluníčko?

Lékaři doporučují pobyt na slunci ráno maximálně do 10 hodin a pak bychom měli vylézt až kolem třetí odpoledne. Vůbec nejnebezpečnější je vystavovat se poledním paprskům, vždyť i K. J. Erben varoval před pobytem na slunci v době oběda, stačí jen vzpomenout si na jeho baladu Polednice.

Sluníčku by vůbec neměla být vystavována nemluvňata do 6 měsíců i starší děti by měly být výrazně chráněny před přímým slunečním světlem. Nenechme se zmást stínem, i tam paprsky opalují. Pokud nás nechává v klidu, když je pod mrakem, měli bychom si uvědomit, že i přes zamračené počasí k nám pronikne až 80 % záření. To rozhodně stojí za namazání sebe i dětí.

Než začneme s opalováním a nakupováním krémů a jiných ochranných prostředků, měli bychom zvážit a prokonzultovat s lékařem či lékárníkem jejich složení. Některé z nich obsahují látky pronikající až do našeho krevního oběhu a mohou způsobit pěknou pastoušku v našem organizmu.

[paf]

Zdroje: http://www.jakbytfit.cz/krasa/skodlivost-opalovacich-kremu

            http://naturista.cz/drupal/opalovani