Galerie pod hladinou

The Silent Evolution

Pro někoho sochy nahánějící hrůzu, pro druhého dokonalé umělecké dílo. Takové sousoší Jason Taylor vytvořil na mořském dně u pobřeží Lanzarote, což je nejseverněji položený ostrov z těch Kanárských. Rozprostřel tam zvláštní samostatný svět, který čeká na své návštěvníky v neoprenech, zvědavé turisty ze všech konců světa. Čeká na ně první podmořské muzeum na světě, které čítá desítky lidských figur různých tváří a postojů čekající na obdivovatele mlčky, obklopeni vodou.

Na sousoší pracoval Jason dva roky a až po této době dostal vůbec povolení umístit sochy pod hladinu Atlantského oceánu. Toto podmořské muzeum bylo otevřeno na konci měsíce února roku 2016. Sochy se nacházejí v hloubce 12 až 15 metrů. Nejprve bylo spuštěno prvních 60 soch a do roka bylo v plánu jich doplnit dalších 300.

Ochránci přírody si na nich nesmlsnou, protože jsou vyrobeny z porézního a ekologicky šetrného betonu, který je určen k trvalému pobytu na mořském dně. Jsou dokonce určeny i k regeneraci podmořského světa. Taylor vždy zaměřuje a spojuje svá díla s přírodou.

Pokud vám při návštěvě přijde některá ze soch povědomá, je malou částí možné, že dotyčného znáte. Sochy totiž vytváří Taylor na základě odlitků skutečných lidí. Mně osobně trochu znepokojují výrazy se zavřenýma očima. Jednotlivé sochy zachycují momenty z každodeního lidského života a poukazují na dnešní dobu.

Sousoší a veškeré betonové exempláře mohou návštěvníci zahlédnout z lodě s proskleným dnem. Pokud by to někomu nestačilo, může si sám navléknout neopren s potapěčskou výbavou a vydat se na osobní návštěvu podmořského muzea.

Instruktoři, kteří se se zájemci vydávají na prohlídku, byli umělecky vyškoleni, aby dokázali podat příběh ke každému ze sousoší. Nestojí tam totiž jen tak pro nic za nic. Uvidíte pár pořizující si fotografii pomocí selfie tyče, ale i těžší tématiku.

Vor z Lampedusy

Toto sousoší například poukazuje na uprchlickou krizi v Evropě, což je dnes hodně diskutované téma. Nyní ho můžete probrat i v muzeu pod vodou.

Rubikon

35 jednotlivých postav, které dle autorových slov kráčejí k bráně, k bodu, odkud není návratu, nebo procházejí portálem do jiného světa. Chtěli byste se vyrazit s nimi na cestu za záhadami?

Sochy pod vodou postupem času obrůstají podmořskými rostlinami a stávají se útočištěm dalších členů jejich podvodní rodiny, jako jsou samozřejmě v první řadě ryby, chaluhy i korýšové. Díky tomu se ze sousoších stanou jedinečné uměle vytvořené útesy a do té doby vydělají také někomu značné množství peněz. Zatím se ale můžete zajet na sochy podívat, nebudete litovat, díky kouzlům přírody se totiž podoba soch neustále mění.

Tichá evoluce

Sochař a amatérský potápěč Jason deCaires Taylor má svých podmořských galerií více. Podmořská galerie u pobřeží Lanzarote nebyla jeho prvotinou. Jeho další tvorbu byste nalezli i v zátoce Molinero na nevelkém karibském ostrově Granada a nebo také v Mexiku na dně Karibiku u pobřeží města Cancún.

A právě toto dílo bylo pojmenováno jako "Tichá evoluce". Toto podmořské muzeum bylo lidem zpřístupněno koncem roku 2010. Prvotním cílem bylo přilákat 750 000 turistů, kteří se tu pravidelně na dovolených potápějí a korály jejich návštěvami trpí, nejsou totiž chráněné. Návštěvníci nejsou o křehkosti jejich ekosystému dostatečně informováni.

Sochy byly instalovány pomocí jeřábů a jejich styl je velmi realistický. Najdete zde nahou ženu, těhotnou ženu, šklebícího se starce nebo třeba vzhlížející dítě k hladině.

Jason deCaires Taylor (1): "V roce 2009 jsem v Mexiku na dně Karibiku začal ztvárňovat místní rybáře. Nejprve vznikla malá skupinka soch a pak téměř celý dav lidí chránící moře. A nakonec muzeum pod vodou s 500 živoucími sochami. Aby byl člověk zahradník, nemusí mít zrovna skleník."

Jason deCaires Taylor (2): "Napsal jsem seznam lidí, které hledám, např. mladou dívku, starou ženu, asi dvacetiletého muže mayského typu."

Autor poté natřel lidské modely vazelínou a pak je obalil sádrou, která je určena k otisku před realizací sochy. Ta je zase tvořena zvláštním cementem nebo skleněnými vlákny.

Roberto Díaz (1) (předseda Podmořského muzea): "Cílem tvůrců podmořského parku je začlenit muzeum do mořského prostředí. Muzea se pozvolna budou zmocňovat korály, houby, sasanky a další organismy a jeho kontury se tak budou vyvíjet podobně jako přírodní útvary."

Roberto Díaz (2): "Když jsem poprvé spatřil Jasonovu práci na internetu, byl jsem nadšen. Má magickou tvůrčí sílu sochaře inspirovaného duchem zachování přírody."

Čtyři jezdci apokalypsy

Taylorova díla není možné zahlédnout pouze pod vodou, ale i ve vodě. Jeho další tvorbou, jeho chloubou, se v roce 2015 stalo sousoší Čtyř jezdců apokalypsy, které bylo umístěno v řečišti londýnské Temže.

Všechny kolemjdoucí a celkově "všechny" z nás mělo toto dílo umělce upozornit na nebezpečné změny klimatu, které probíhají, především ale toto sousoší poukazovalo na problém v důsledku spalování fosilních paliv - uhlí, ropy a zemního plynu. Podobně jako bibličtí jezdci, i ti Taylorovi zvěstují blížící se konec světa a nadcházející poslední bitvu mezi dobrem a zlem.

Celé dílo bylo zasazeno do prostředí tak, že ho obdivovatelé a diváci mohli spatřit v celé své kráse pouze 2x za den, a to během odlivu, kdy vystoupali z vody. Při přílivu samozřejmě naopak mizeli pod stoupající hladinou Temže.

Než bylo sousoší odstraněno, což bylo v září roku 2015, Taylor se k němu vyjádřil a popsal jeho poselství.

Jason deCaires Taylor: "Jsou uprostřed Londýna, přímo naproti parlamentu, jako memento klimatických změn. Teď je mají na očích lidé, kteří mohou něco změnit."

Jak je všem asi jasné, u nás v českých vodách nic takového ani v malém měřítku vzniknout vhledem ke kvalitě vody nemůže. Ale i tak se můžete zkusit vydat do skleněného tunelu pod vodou v Modré u Velehradu. Nejen, že uvidíte život v řece, ale třeba se i seznámíte.

Zdroj: https://www.shutterstock.com

http://www.underwatersculpture.com/

[ivi]