Fobie nového tisíciletí: sociální fobie

Sociální fobie není žádnou novinkou, nemusíme ani zacházet daleko do historie, abychom našli pojmenování pro strach z mezilidského kontaktu. Je až neuvěřitelné, že ve světě rozvinutých komunikačních technologií, online sociálních sítí, kde jedinec ztrácí šanci být úplně přirozeně sám, jsou lidé sužováni iracionálním strachem z lidí. Možná právě tyto online komunikační kanály nás zbavují nutnosti osobního kontaktu a naopak napomáhají k rozvoji sociální fobie? Vždyť díky internetu v podstatě nemusíme vystrčit nos na ulici, dáme si home office a můžeme omezit okruh lidí, s nimiž se dostaneme do styku, na donáškovou službu.

Jak poznat fobii?

Sociální i jinou fobii poznáme podle silného pocitu strachu, nezvladatelné úzkosti, pocení, návaly horka nebo naopak návaly zimy, zčervenáním nebo úplným zblednutím. V knize Sociální fobie a její léčba autoři v čele s Jánem Praškem popisují základní znaky následovně:

• „strach ze zkoumavých pohledů jiných osob v sociálních situacích
• výrazný a přetrvávající strach ze situací, ve kterých se mohou objevit rozpaky nebo ponížení
• vyhýbání se obávaným situacím
• strach, jenž je ochromující a vyvolává výrazný distres“

Lidé trpící sociální fobií mají potíže s telefonováním i představováním. Děsí je setkání s větší skupinou neznámých lidí. Tato porucha  u některých pacientů může trvat pouze přechodné období, během života postihne až 15 % populace a 2 % se s ní potýká celý život. Nejvíce náchylní k této "nemoci" jsou teenageři od 13 do 20 let. (Někdy až do 23).

Projevy fobie dle výše uvedené publikace:

• strach být středem pozornosti • strach mluvit před autoritou, před skupinou, na večírku • strach jíst před lidmi • strach říci ne nebo požádat o to, co potřebujeme a máme na to právo • strach z použití veřejných toalet • strach, že se druzí na nás dívají • strach, že se znemožníme • strach, že se budeme nepřirozeně chovat • strach psát na veřejnosti (podepsat se na poště, vyplňovat formuláře) • strach telefonovat • strach navázat konverzaci a udržovat ji • vyhýbání se sociálním situacím • nepříjemné tělesné příznaky při expozici (červenání, třes, sevřené hrdlo, pocity na zvracení, bušení srdce, pocení, potíže s dechem, nutkání na močení nebo stolici apod.)

Kořeny sociální fobie

Prapůvod této poruchy bychom museli hledat až v době pravěké, kdy nepřijetí vlastním kmenem znamenalo jistou záhubu, jelikož zostuzování a výsměch byl určen nepřátelům. Jedinec odsunutý na okraj společenství nebo vyobcovaný, se de facto stal nepřítelem, ale zůstal protivníkem i těm přecházejícím. Z tohoto důvodu je strach pramenící ze sociální fobie tolik silný a úzkost může být až paralyzující, je to ve svém základu strach o život.

Příčiny sociální fobie

Vznik úzkosti může být u každého jiný, nezáleží na pohlaví, věku nebo inteligenčním kvocientu. Sociální fobie se objevuje z různých příčin. Původem může být špatný přenos neurotransmiterů, jako jsou serotonin, dopamin a noradrenalin. Kořeny mohou tkvít i v naučených vzorcích chování, které jednotlivci okoukali u rodičů. Další příčina se může skrývat v nějakém traumatickém zážitku, který si v sobě podvědomě nosíme.

Jak se bránit sociální fobii

Řešení se nabízí hned několik, není nutné se ihned obracet na medikamenty. Pokud je sociální fobie lehká a není ještě zcela paralyzující, stačí odborné konzultace. Terapeut naučí jedince se strachem pracovat a zbavit se úzkosti. Lidé si vytvářejí nové rámování automatických negativních myšlenek, které mohou zhatit celou společenskou situaci. Dalším způsobem je například krátká relaxace, která uvolní psychiku a pomůže navrátit do normálu. Technik je mnoho a pomoci může nejen psycholog, ale na začátek může postačit i kniha Sociální fobie a její léčba, která je volně dostupná na internetu.

V dalším díle seriálu Fobie nového tisíciletí se dočtete o vztahové fobii, jak je těžké s ní žít a o co těžší je stát se partnerem takového člověka.

[paf]

Zdroj: Praško Ján a kol. Sociální fobie a její léčba, dostupné na: https://www.lundbeck.com/upload/cz/files/pdf/Brozury/Socialni_fobie_a_jeji_lecba.pdf, 18.3.2015.