Deštěné pralesy: Kdo se bude zodpovídat? - 1. část

Klima zeleného ráje

Pro deštné lesy je charakteristické vcelku ustálené klima. Průměrná teplota 26-28 stupňů Celsia vychází zejména z intenzivního slunečního záření, které je pro oblast rovníku typické. Tropický deštný prales je zalesněným biomem, který je charakteristický trvale teplým a vlhkým podnebím s velkým množstvím srážek. Takové oblasti se nacházejí zejména v rovníkových oblastech Země a nejvýznamnější z nich jsou amazonské deštné pralesy, konžské deštné pralesy a pralesy na poloostrovech Přední a Zadní Indie.

Přestože již samotné přezdívky pralesů jako "plíce planety Země" nebo "největší lékárna světa" vypovídají o jejich mimořádné důležitosti pro člověka, nemění to nic na skutečnosti, že jsou trvale káceny a jejich velikosti se každým dnem zmenšuje.

Proč se teplo hromadí

Paprsky tu dopadají téměř kolmo na povrch a teplo se tak u země hromadí. Proto bychom v této oblasti nemrzli ani v nejchladnějších měsících, kdy zde teplota klesá na 18 stupňů. K takovému ochlazení dochází nejčastěji před rozedněním, aby následně docházelo k opětovnému oteplení. To přeruší až odpolední tropické lijáky. Jakmile ustanou, začne teplota opět stoupat až do soumraku. Nutno podotknout, že tento děj probíhá výhradně v lesích v blízkosti rovníku. Čím více se od něj vzdalujeme, tím patrnější je klimatická odchylka.

Jak se "točí" voda?

Tropické deštné lesy se nacházejí v místech, kde dochází k oteplování vzduchu a jeho stoupání. Ve větších výškách se teplý a vlhký vzduch ochlazuje, vodní páry kondenzují a po poledni následují bouře doprovázené silnými lijáky, které vyprodukují srážky o ročním úhrnu 1500 až 10 000 mm! V ustáleném průběhu srážek dochází během roku ke dvěma vymykajícím se obdobím, jež jsou charakteristická nástupem masivních přívalových lijáků, známých pod pojmem zenitální deště.

Podobně jako u teploty se také u srážek mění situace spolu s narůstající vzdáleností od rovníku. U vzdálenějších oblastí se prohlubuje období sucha, které však není na škodu, právě naopak, toto období je jednou z podmínek správného fungování tropických deštných lesů. Obecně vzato totiž platí, že důležitější je rozložení a načasování srážek než jejich objem a intenzita.

Pralesní rozmanitost

Jedno z mnoha "nej", které deštné lesy specifikuje, je jejich rozmanitost. Podle všeho jde o nejbohatší suchozemský biotop na naší planetě, kterému mohou konkurovat snad jen nádherné korálové útesy hluboko pod mořskou hladinou. Pralesy jsou co do fauny i flóry natolik pestré, že se v nich vyskytuje polovina všech dosud známých druhů organismů.

Les neznámého stáří

Flóra tropických deštných pralesů je hotovým divem světa. Pestré škále tamních rostlin vévodí stromy, ze kterých stojí za zmínku kupříkladu tzv. monokaulní stromy s jednoduchým, nevětveným kmenem. To jsou například palmy. Kmen většiny stromů bývá rovný a štíhlý, nezřídka lze ovšem spatřit i kmeny s několikametrovými pilíři v dolní části, což je typické například pro čeledi dvojkřídlačovitých, luštinatých nebo kakaovníkovitých. Většina stromů v deštném pralese je chráněna tenkou hladkou kůrou světle šedé či zelené barvy, a protože se potřebné živiny nacházejí na samém povrchu zeminy, bývá kořenový systém takových stromů obvykle měkký.

Stáří tamní stromové flóry lze určovat jen stěží. Stromy totiž nemají letokruhy. Odhadovaný věk těch nejstarších je však 250-300 let.

Pestrá klenotnice lián

Pokud bychom chtěli osobně vidět všechny dosud známé popínavé rostliny světa, procházka po deštném pralese by nám značně usnadnila úkol. Nachází se zde až 90 % všech dosud známých lián, které se jako hadi derou po kmenech stromů směrem ke světlu. Nutno podotknout, že mnohdy nejde o žádná drobná lanka, ale o pořádné "macky", dosahující průměru až 30 centimetrů a délky několika set metrů! Vizuální zážitek při pohledu na liány dokresluje také jejich rozdílný způsob ukotvení ke kmení.

Liány opěrné se o kmen prostě opírají, liány ovíjivé strom obtáčejí a kořenové liány pro změnu disponují speicálními úchyty, usnadňujícími pohyb vzhůru.

Kdo se vydává za parazity?

Nelze nezmínit i epifyty a tzv. škrtiče. Epifyty jsou přisedavé  rostliny vyrůstající z kmenů, větví i listí. Přestože tyto rostliny rostou na jiných žijících rostlinách, neparazitují na nich ani jim nijak neškodí. Samostatně přijímají vodu ze srážek a vzdušné vlhkosti pomocí vzdušných kořenů nebo speciálních chlupů na povrchu rostliny. Panuje-li období sucha, rostlina se s tím účinně vypořádá jakýmsi "úsporným režimem", který spočívá například v zadržování vody v listech na horší časy.

Například bromélie je schopna uchovat ve svých listech až litr vody a kromě toho též organický odpad, jenž poskytuje ideální útočiště malým obojživelníkům. Druhou skupinou jsou tzv. škrtiči, kteří vyrůstají stejně jako epifyty a postupně, tak jak jim mohutní kořeny, svírají hostitelský strom stále pevněji, až mu nakonec zabrání v dalším růstu do šířky a v přístupu kyslíku. Oproti epifytům jsou tedy podstatně méně tolerantní k "napadené" rostlině. Většina škrtičů náleží k rodu fíkovníků či klusií.

Obyvatelé zeleného ráje

Tropické deštné lesy nabízejí rozmanitost jinde nevídaných rozměrů. Flóra, která je sama o sobě obdivuhodná, je domovem pro neméně zajímavou faunu, zahrnující většinu známých druhů. Otázkou však zůstává, jak je možné, že dokáže taková pestrá směsice žít pospolu. Možné vysvětlení spočívá v rozmanitém prostoru a bohatém množství potravy všeho druhu, která se mezi žijící živočichy rozprostře. Kromě toho se tvorové liší v mnoha aspektech, zahrnujících zejména rozdílnou dobu jejich aktivity.

Někteří jsou aktivní ve dne, jiní v noci, a tak si bohatá pralesní fauna udržuje vcelku fungující, i když nemilosrdný systém vzájemného soužití.

Nenápadnost, či extravagance?

Život v deštném pralese není žádný med a stát se kořistí je v takovém prostředí až děsivě snadné. Příroda za tímto účelem uzpůsobila vzhled některých zvířat barvami, které jim mohou nezřídka zachránit život. Mají živočicha zneviditelnit, nebo naopak zviditelnit natolik, že to případného predátora odradí. Příkladem prvního způsobu mohou být stromové ještěrky, které díky preciznímu zabarvení a pomalému pohybu dosahují dokonalého splynutí s okolním listím a větvemi.

Dalším typickém příkladem jsou chameleoni, kteří mají výhodu ve schopnosti barevně se přizpůsobovat svému okolí (množství barev je však navzdory mýtům omezeno). Trochu jiným případem jsou zvířata, která chrání výrazná barva, působící v zeleno-hnědém prostředí nepatřičně. Taková zvířata jako by už z dálky varovala, že jsou prudce jedovatá. Nejtypičtějším příkladem jsou žabky rodu Dendrobates, mezi které spadá i pralesnička batiková, která je sice roztomilá a vesele barevná, ale také prudce jedovatá.

Úchvatná Amazonie

Amazonie je největším tropickým deštným pralesem světa s rozlohou přes 5 000 000 km² . Zasahuje do několika států v Jižní Americe - Bolívie, Peru, Ekvádoru, Kolumbie, Venezuely, Guyany, Surinamu a Francouzské Guyany.

Kromě bohaté fauny a flóry tu lze narazit i na kmeny původních domorodých obyvatel, které neustálým odlesňováním rovněž trpí, protože pro ně prales představuje domov poskytující přístřeší, potravu i zdroj tradiční medicíny. Současný stav Amazonie není neutěšený výhradně vinou zahraničných těžařů, z velké části je způsoben aktivitou místních rolníků, kteří za dotační podpory od vlády tuto oblast osídlili a nyní se spolu s měnícím se stavem úrodnosti půdy pravidelně přesouvají jinam.

Peníze až na prvním místě

Původní rozloha pralesů činila asi 18 milionů km², což je zhruba rozloha Bangladéše. 

Mohou za to jenom těžaři?

Mezi ekology a odpůrci odlesňování převládá názor, že největší podíl na bezohledné destrukci deštných pralesů mají velké těžařské společnosti, které se ženou za ziskem a vyhledávají zejména zdroje tvrdého dřeva, například mahagonu nebo cedru, které jsou vhodné k výrobě nábytku. Tyto společnosti však nejsou jedinými "škůdci" v oblasti. Velký problém představuje také působení tamních nemajetkových rolníků, kteří kácejí a vypalují oblasti deštného pralesa, aby tak získali prostor pro pole či pastviny.

V těchto zemích bohužel nezabraňuje podobnému jednání zákon, protože tu vlastnická práva fungují buď velice špatně, anebo vůbec. Většina rozvojovžch zemí spatřuje v rozprodávání území deštných pralesů snadný zisk, který v jejich očích zastíní skutečnost, o jak velkou oběť se jedná. Posledních pár let ke stávajícím problémům  přibyla ještě další kontroverzní záležitost - výstavba hydroelektráren, které kupříkladu v Amazonii zaplavily velkou plochu pralesa a připravily tak o domov mnoho živočichů.

Brazilská vláda dala před lety zelenou výstavbě dalších takových hydroelektráren a předem tím odsoudila k smrti nebo minimálně k přesunu řadu dalších živočichů.

Jak se bránit?

Otázkou, jak neustávajícímu odlesňování zabránit, či jej alespoň zpomalit, se zabývá celá řada organizací. Způsoby jsou různé, od bojkotu až po hledání cestiček v politice. Vyspělé státy by například mohly snížit míru destrukce tím, že by rozvojovým zemím platily za ochranu lesů, což je ovšem spíše vroucné přání než možný scénář brzké budoucnosti. Běžní lidé mohou být nápomocni alespoň tak, že bojkotují nákup postradatelných výrobků s obsahem pocházejícím právě z deštných pralesů. Ať už je řeč o palmovém oleji ve výrobcích všeho druhu, nebo třeba o toaletním papíru.

Většina obsahuje jen minimum recyklovaných surovin. Kvůli tomu se denně využije papír z asi 270 000 stromů, přestože by v ideálním případě mohlo jít o podstatně nižší číslo.

Pozvěte partnera na rande do zoologické zahrady v České republice. Co takhle vyrazit do té v Praze nebo v Plzni?

[ivi].