Co vám brání volně dýchat?

Dýchání jako základní životní funkce vyžaduje nejen zdravé, silné plíce a kvalitní práci dýchacích svalů, ale také volné dýchací cesty. Stěžovat příchod vzduchu nosními dutinami, průdušnicí, průduškami a dále až do plicních měchýřů však může řada chorob a překážek.

Filozofové antického Řecka věřili, že člověk dýcháním reguluje svůj "vnitřní plamen" a tím se udržuje při životě. Dnes víme, že hlavní úlohou dýchání je okysličování organismu a odvod oxidu uhličitého jako odpadového produktu metabolizmu. Kyslík potřebují všechny buňky pro získávání energie z živin. Bez přívodu kyslíku při zástavě dechu (apnoe) dochází v závislosti na podmínkách už po 3-4 minutách k poškození nervových buněk v mozku, které na jeho nedostatek reagují nejcitlivěji.

Mírnou hypoxii (nedostatečný přísun kyslíku do tkání) se organismus snaží kompenzovat zvýšením dechové frekvence (norma u dospělého člověka je 12-20 dechů za minutu a průměr 16 dechů) a prohloubením dýchání. Když se však vážnější hypoxie neléčí, může nenávratně poškodit zdraví. V sychravém podzimu a zimním období zhoršují průchodnost dýchacích cest hlavně akutní zápaly jako rinitida (zápal nosové sliznice, klasická rýma), tonzilitida (zápal krčních mandlí, lidově angína), sinusitida (zápal vedlejších nosních dutin) a akutní sinusitida (zápal průdušek).

Vlivem chladného počasí, zvýšeného znečištění vzduchu (zhoršené rozptylové podmínky plus zplodiny z vytápění) a oslabení organismu akutními (virovými) infekcemi se zhoršují i příznaky chronické brochitidy, chornické obstrukční nemoci plic a astma. Nadměrná reakce imunitního systému na podněty typu prach, peří atd. stojí v pozadí alergií, provázených stejnými příznaky jako nachladnutí - tedy oteklá nosní sliznice, následné "ucpání" nosu a kýcháním. Určité anatomické poměry dýchacích cest mohou stát zase v pozadí obstrukčního typu syndromu spánkové apnoe.

Tento syndrom, stejně jako mechanické zablokování dýchacích cest zapadnutým jazykem anebo cizím tělesem ale s ročním obdobím nesouvisí.

Rinitida/rinofaryngitida

Akutní rýma v důsledku zápalu nosové sliznice, případně současně zápalu hltanu a nosohltanu postihuje všechny věkové skupiny, často v epidemických vlnách, nejvíce v podzimních a zimních měsících a na začátku jara. K přenosu dochází kapénkami hlavně v místech větší kumulace lidí. Inkubační doba je krátká - zhruba 12 hodin až dva dny. Původcem jsou většinou viry. Základem léčby jsou režimová opatření - pokoj, teplo, tekutiny). Při nedostatečné terapii může oslabený organismus překvapit komplikace v podobě nasedající bakteriální superinfekce, například streptokoky.

Důsledkem nákazy bakterií Streptococcus pneumoniae často bývá akutní sinusitida, ale stav může vyústit například až do zápalu plic anebo perikarditidy. Hemofilové nákazy postihují hlavně děti mladší 5 let, projevují se nejčastěji zápalem mozkových blan a epiglotitidou (zápal hrtanové příklopky), která může končit fatálně. Proto se všechna dvojčata povinně očkují proti hemofilové infekci nejběžnějšího typu B.

Tonzilitida (angína)

Latinské slovo "angere" znamená svírat a skutečně jedním z typických příznaků angíny je svíravá bolest a s tím související těžké polykání. Objevuje se i otok mandlí a hnisavé čepy na mandlích, chrapot, kašel, bolest hlavy a v uších, zimnice a horečka, zvracení, dávení, ucpání nosu a nosový výtok. Komplikovaná angína může vzácně vést až k dušení. Nejčastějším původcem je beta-hemolytický streptokok skupiny A, mezi méně frekventovanými virovými původci figurují adenoviry, cytomegaloviry.

Základem léčby angíny bakteriálního původu jsou antibiotika, bolest se tlumí analgetikama a horečka snižuje antipyretiky. Přípravky s paracetamolem působí jak proti horečce, tak proti bolesti, podobně jako nesteroidní antiflogistika, které navíc mají protizánětlivé účinky.

Sinusitida

Jde o zápal jedné nebo více vedlejších nosních dutin. Běžně se rozvíjí na základě virusové infekce horních cest dýchacích. Pro diagnostiku sinusitidy stačí dva z třech základních příznaků, kterými jsou zvýšená, hnisavá nosní sekrece, ucpaný nos a bolest v lícové části.

Epiglotitida

Silná ostrá bolest v krku, těžkosti s dýcháním především při lehu na zádech, které nutí člověku vrátit se do sedu - tak vypadá začátek zápalu hrtanové příklopky. Nastupuje vysoká horečka, nemocný je bledý, výrazný otok postiženého místa na na přechodu horních cest v dolní hrozí obstrukcí dýchacích cest a následnou smrtí udušením. Na nic nečekejte a utíkejte k lékaři, akutní epiglotitidu v domácích podmínkách nezvládnete. Nemoc se týká hlavně dětí.

Bronchitida a CHOCHP

Zápal průdušek má dvě formy - akutní a chronickou. Akutní bronchitidu většinou zapříčiní nákaza viry z venkovního prostředí, "pachatelem" ale mohou být i bakterie. Tato forma nemoci často vzniká jako komplikace zápalu horních dýchacích cest, ale může vzniknout i samostatně. Nemocný se většinou plně uzdraví a nemoc nezanechá na průduškách žádné následky. Naproti tomu chronická bronchitida se rozvíjí postupně na základě dlouhodobého dráždění dýchacích cest například prachem, tabákovým dýmem anebo nečistotami z ovzduší, případně může jít o následek opakujících se infekčních zápalů.

Má kolísavý průběh, příznaky se zhoršují anebo zlepšují v závislosti od venkovních faktorů (počasí, čistota ovzduší) a celkového zdravotního stavu pacienta (oslabení nachladnutím anebo jinou nemocí, fyzickou námahou, psychickým stresem..).

Trvalé podráždění průdušek vyvolává chronický neinfekční zápal, jehož důsledkem je zvýšená produkce hlenu v pohárkových buňkách sliznice a kašel. Nemoc někdy vyústí až do chronické obstrukční nemoci plic (CHOCHP), která vede k poškození průdušek, omezení průtoku vzduchu v průduškách a k poškození plic, což může při nejhorších formách nemoci dokonce narušit životně důležitou výměnu dýchaccích plynů - kyslíku a oxidu uhličitého.

Astma

Na světě trpí astmatem více než 300 milionů lidí. Toto chronické onemocnění dýchacích cest omezuje dýchání a může vést až k dechové nedostatečnosti. Často se projevuje záchvaty suchého dráždivého kašle a slyšitelnými změnami v dýchání. Astmatický záchvat může bez včasné lékařské pomoci skončit až smrtí. Nemoc se obvykle vyskytuje u lidí trpících na alergie, její vznik ale může souviset i s genetikou, faktory životního prostředí anebo životosprávou (je třeba se vyvarovat kouření).

Alergie

Při alergické reakci tělo uvolní řadu tkanivových hormonů (například histamin), podobně jako při nachladnutí. Toto způsobí otok nosní sliznice, následné ucpání nosu a kýchání. V léčbě je důležité vyhnout se expozici alergenu, který těžkosti spouští. Nežádoucí reakce se tlumí například antihistaminikami, některé druhy alergií se mohou řešit vakcínami.

Zástava dechu v bezvědomí

Zúžení anebo zablokování dýchacích cest může nastat při upadnutí do bezvědomí. Příčinou je svalové ochabnutí, v důsledku kterého zapdne jazyk a uzavře dýchací cesty. První pomoc při tomto akutním ohrožení života spočívá ve zvednutí brady a záklonu hlavy postiženého - tím se kořen jazyku uvolní ze vstupu do průdušnice a člověk může opět dýchat.

Cizí těleso v dýchacích cestách

Zablokovat dýchací cesty může i vdechnutí cizího tělesa (tuhé jídlo, vyražený zub, zubní protéza..) anebo zateklé či vdechnuté tekutiny (krev, zvratky, sliny). Pokud je postižený stále při vědomí a dýchá, ale je zřejmá neprůchodnost dýchacích cest, která se projevuje těžkým nádechem a výdechem, vtahováním kůže do mezižebrového prostoru, nastupující cyanózou (modrání kůže a sliznic), vyzvěte pacienta ke kašlání, nic jiného nedělejte.

Když je neprůchodnost dýchacích cest úplná, pacient je už vyčerpaný anebo cyanotický, předkloníme ho anebo položíme na bok, uděláme až 5 úderů hranou dlaně mezi lopatky a následně zkontrolujeme dutinu ústní, zda nedošlo k uvolnění tělesa. Pokud ne, uděláme až 5x Heimlichův manévr. Při vdechnutí tekutiny nejdříve vyčistíme postiženému ústní dutinu a hltanový prostor. Když se obnoví spontánní dýchání, udržujeme průchodnost dýchacích cest předsunutím dolní čelisti.

Pokud pacient stále nedýchá, aplikujeme umělé dýchání.

Heimlichův manévr

Postiženého udržujeme v předklonu, postavíme se za něho a obejmeme ho v oblasti břicha. Jednu ruku umístíme mezi pupek a hrudní kost, zavřeme ji do pěsti a druhou rukou ji uchopíme. Prudce zatlačíme rukama šikmo nahoru. Tento manévr je možné uskutečnit i na ležícím pacientovi: zachránce klečí obkročmo nad pacientem a stlačení udělá na tom samém místě a stejným směrem oběma rumakam složenýma na sebe. Heimlichův manévr se nepoužívá u malých dětí do 1 roka, u obézních lidí a u těhotných žen.

Dechová rehabilitace

Každá nemoc nebo zdravotní stav, který je provázený obstrukcí dýchacích cest, vyžaduje léčbu podle příčiny a pacientovo individuality. Dechová rehabilitace může zlepšit stav každého nemocného, Jde o nácvik správného (bránicového) dýchání, účinného kašle apod. s cílem zlepšit ventilaci, snížit dýchavičnost, únavu a svalové vyčerpání, zmírnit úzkost vyvolanou pocitem nedostatku vzduchu a tím zvýšit kvalitu života. Špatně dýchá 75 % lidí a ani to nevědí. Opět si osvojit přirozené bránicové dýchání kojenců, které jsme v průběhu života pod vlivem společenských předsudků (zatáhni to břicho!) nahradili dýchacími zlozvyky, není jednoduché. Poradit by vám však měli na každém rehabilitačním pracovišti.

Pomoc, dusím se

S dýcháním jsou těsně spojené emoce, proto se člověk ve stresu anebo panice jakoby dusí, a naopak - při nedostatku vzduchu propadá strachu, úzkosti a beznaději. Nedostatečná průchodnost dýchacích cest tedy může mít kořeny v psychice, může jít "jen" o pocit, který zmizí s odezněním stresové situace. Dýchavičnost bez psychické příčiny (anebo zjevé fyzické námahy) je však vždy důvodem na konzultaci s lékařem, zvlášť když se přidá chronický kašel, otoky končetin, bušení srdce, kolísání krevního tlaku anebo dokonce namodralý nádech kůže.

Všechno vzpomenuté totiž poukazuje na nemoci plic, případně srdce anebo jiných orgánků, bez jejichž léčby by váš "vnitřní plamen" mohl i zhasnout.

Jestli na vás tedy tzv. leze jaro, vykašlete se na deprese. Začněte se seznamovat a nebojte se vyzkoušet i vědecký seznamovací dotazník nebo partnerskou shodu podle zvěrokruhu.

[ivi]