Co si myslíš, to dostaneš

Každý z nás pohlíží na svět jinak. Myslíme-li si, že život je nádherný, pak si zcela automaticky všímáme krásných věcí. Pokud si však myslíme, že život je příliš složitý, anebo dokonce nespravedlivý, najdeme pro svůj styl uvažování vždy správné potvrzení. Jak ale změnit vzorec uvažování a tím doslova změnit svět, ve kterém žijeme? A proč tak často máme přesně to, co nechceme?

Pakliže první etapa pro změnu je rozpoznat problém, je zřejmé, že chcete-li něco změnit, musíte začít obvykle s vlastním vnímáním života. Pro každého z nás je realita jiná. Nikdo nežije ve stejném světě jako vy a vy nežijete ve stejném světě jako kdokoli jiný. To by mohlo znít jako podivný koncept, ale přemýšlejte o tom několik minut.

Rozpoznejte svůj vzorec myšlení

Nejdříve musíte u sebe rozpoznat vzorec myšlení, který nechcete. Jak? Jednoduše - uvědomte si, jaký negativní pocit se vám z různých životních situací neustále vrací. Je velmi obtížné soustředit se na dobro, když se vám v životě dějí zdánlivě špatné věci. Zkuste si navíc uvědomit, že každý dělá to nejlepší, o čem je přesvědčen, že tím nejlepším pro jeho život je. Všichni máme k dispozici využití svých silných stránek. Tyto silné stránky osobnosti získáváme postupně v průběhu života, nenarodíme se s nimi.

Přesněji řečeno: učíme se znát sebe sama. A každý z nás k tomu používá vlastní dostupné zdroje toho, čemu věří a co se naučil. Co to znamená? Systém našich vnitřních přesvědčení vzniká od raného dětství. Utváří se podle hodnot, kterými se řídí naši blízcí - rodiče, prarodiče... Hlavní jsou rodiče, kteří nám předávají podmínky a pravidla, podle kterých se naučíme oceňovat sami sebe. Jsou to především jejich očekávání, vložená do naší výchovy. Jako děti se tak učíme, jak jsme, anebo naopak nejsme pro ostatní přijatelní a hodní lásky.

Učíme se přizpůsobovat okolnímu světu a zjišťujeme, že pokud se určitým způsobem chováme, bude to mít i určité následky, podle kterých se ve finále cítíme buď dobře, nebo špatně. Naše podvědomá mysl se při tom drží pouze jednoho jediného schématu - vždy udělá cokoli, co je zapotřebí, abychom se od emoční bolesti posunuli směrem k příjemnému potěšení. Postupně si tedy utváříme svůj charakter, začínáme se chovat podle těchto obecných pravd, jako kdyby to byly pravdy absolutní.

Je to jednoduché - když uděláme, co se od nás očekává, budujeme tím propojení s okolím a dostává se nám příjemného pocitu, že někam patříme, že nás mají rádi. Zamyslete se nyní na chvíli a napište si, co je pro vás nejdůležitější. A následně přidejte i další věci, na kterých vám záleží.

Co bude váš seznam obsahovat? A jak hodně se tím doopravdy v životě řídíte? Zajímavé je, jak američtí psychologové Martin E. P. Seligman a Christopher Peterson zpracovali přehled silných stránek charakteru, který pro bližší pochopení rozdělili do následujících šesti skupin: spiritualita (sebepřesah) - naděje - optimismus - humor a radost - smysluplné směřování k cílům - účelné jednání. Kterou z těchto šesti skupin používáte nejvíce a zcela běžně? A na kterou vám "nezbývá" čas a používáte ji jen zřídka?

Další stupně pro změnu

Druhá etapa pro změnu je být si vědomi toho, že používáte destruktivní vzor myšlení. Běžně totiž používáme různé myšlenkové vzory v závislosti na tom, co právě děláme. Například můžeme použít pozitivní vzor myšlení při práci, kdy máme důvěru ve své schopnosti, ale zároveň používat destruktivní vzor, pokud jde například o harmonii v osobních vztazích. Přejděme ke třetí etapě pro změnu - nahrazení špatného dobrým. To je etapa, kde se bohužel všichni běžně "zasekneme".

Starý vzor myšlení nám může říkat Nikdy nebudu schopen to udělat, Pro mě to stejně nemůže dopadnout ideálně, tak proč se do toho vůbec pouštět. Takže tím pádem pro nás bude i nadále vzorec myšlení Ano, chci a mohu jen vytouženým přáním. Je jasné, že změna nebude fungovat. Vlastně se k ní ani nepřiblížíme. Proč vystupovat ze své komfortní zóny, když předpokládáme jen samé těžkosti? A proč se vždy pokoušíme nahradit starý vzor myšlení stylem "pomalu a postupně"? Proč nedokážeme změnu provést hned?

Uznávaný americký kouč a mentor Anthony Robbins vysvětluje, proč je pro mnohé změna tak těžká. Jsou zde totiž pouze dva hlavní faktory, které nás k efektivní změně přimějí - faktor touhy a faktor strachu. Dobrou zprávou však je, že proces změny vůbec nemusí být tak "bolestný", jak předpokládáte. Ideální variantou je zpracovat si například s pomocí EET nechuť ke změně a znovu získat přirozenou motivaci. Motivace vždy rovná se "to, co je pro nás důležité" minus strach a obavy.

Co vám dává smysl

Hledejte co vám dává smysl, a tím žijte. Staňte se sami sobě nejlepším přítelem. Přítelem, který vás opravdu zná a umí jak podpořit, tak i odpouštět a nekritizovat. Vždy to budete vy, kdo musí udělat pomyslný krok a rozhodnout se vykročit ze své bezpečné zóny. Každý z nás má vnitřní hranice, v jejichž rámci se cítí příjemně, pohodlně a bezpečně. A právě tento vnitrní rámec způsobuje, že lpíme na vztazích, které jsou přežité, nebo zůstáváme v zaměstnání, v němž nejsme spokojeni.

Jednoduše se nám nechce měnit zaběhlý způsob myšlení. A také se nám nechce za hrancie, do zóny neznámého, tedy do možného rizika. Vykročení ze zóny "komfortu" do zóny rozumného rizika je však nezbytnou podmínkou rozvoje osobnosti. Život přece není stagnace - neustále plyne, žádá si čerstvé emoce, nové události, krásné výzvy a pozitivní změny, kterými ho máme možnost zhodnocovat.

Volte změnu a jděte

Díky metodě EFT (techniky emoční svobody) můžete snadno zacílit a změnit například vžitá přesvědčení o sobě. Metoda EFT je výborný nástroj pro změnu i díky tomu, že obsahuje prvky z NLP (neurolingvistické programování). Vyhovuje tím pádem i lidem, kteří raději než přes emoční sféru řeší proces změny na kognitivní (racionální) úrovni. Za použití metody EFT dochází k rychlé přeměně i těch původně zdánlivě neřešitelných situací. I přestože naše vnitřní přesvědčení často fungují jako "sebenaplňující se proroctví" (ve smyslu že dostaneme přesně takový výsledek, který očekáváme nebo si "dovolíme" mít), je změna vždy možná.

Naše přesvědčení pouze fungují v námi stanoveném režimu - během života opakovaně potřebujeme jejich posílení. V momentě kdy dané přesvědčení pro nás přestane být pravdou, otevřeme se i dalším kladným možnostem pro život.

Seberealizace je umění být šťastný

Negativní přesvědčení nám nic pozitivního nedávají. Pouze vytvářejí začarovaný kruh, který je dobré rozetnout. Když například máte přesvědčení Lidé mě nemají rádi vždy, když přijdete do společnosti, budete předem očekávat negativní reakci ostatních. Pro jistotu se tedy stáhnete do sebe, budete málo komunikovat a druzí si vaše chování vysvětlí jako namyšlenost. To, jakou zpětnou vazbu na podkladech této situace dostanete, pouze vaše přesvědčení Nemají mě rádi potvrdí. Paradoxní je, že celý váš vzorec chování, utvořený na podkladech negativního přesvědčení, vznikl pravděpodobně kvůli jedné události z dětství.

Tato událost pro vás mohla být natolik nepříjemná, že ji vaše podvědomá mysl okamžitě uložila do pomyslné přihrádky s názvem Už nikdy znovu. Podvědomá mysl k tomu použila v podstatě stejný princip jako u informací ve stylu Na  rozpálený sporák se nesahá.

Věděli jste, že neustálé nenaplňování vlastních přání a tužeb vytváří prázdné prožitky bez jakéhokoli významu, které způsobí, že je váš život nešťastný? Je to sebezničující vzor. Uvíznutí v komfortní zóně, kde se sice cítíme pohodlně, ale zároveň neuspokojeně. Jak to můžeme změnit? Jak se můžeme dostat zpět k upřímné radosti a štěstí, které jsme zažívali jako malé děti? Odpověď leží uvnitř nás.

Mozek vám pomůže

Američtí výzkumníci vyvinuli čelenku, která má vyřešit problémy s mezilidskou komunikací. Čelenka, která měří mozkovou aktivitu, totiž udává, nakolik jsou mozky naladěny na stejnou vlnu. V momentě, kdy si lidé vyměňují informace, jejich mozky se propojují a pracují v určité harmonii. Čelenka měří lidem aktivitu, jestli se tak skutečně děje či nikoliv. Jev, při kterém se mozkové aktivity dvou jedinců synchronizují, nazývají psychologové "mozkové propojení". Takové propojení nastává například , když učitel vysvětluje Einsteinovu teorii relativity a jeho studenti ji chápou.

Úkol

Zkuste si teď na chvíli představit to, po čem toužíte. Ponořte se do výsledného obrazu své mysli. Jaký pocit tento obraz obsahuje? Jaké obavy vás automaticky napadnou k danému procesu získání toho, co chcete? A jakou svoji vlastní pravdu či přesvědčení tím u sebe zaktivujeete? Jak víte, že to pro vás není možné? Jaké "jen kdyby", "ano, ale" vás automaticky napadají? I pouhé pochopení stylu vlastního uvažování je kladnou změnou. Poznat, že jste uvízli v komfortní zóně, můžete podle reakce, kterou ve vás vyvolá jakákoli nová situace nebo i její pouhá představa.

To nám také dává odpověď na to, proč běžně spíše máme to, co nechceme, než to, po čem toužíme. Reakce na vykročení z komfrotní zóny může být různá, pocity, jako vzrušení, zvědavost, zájem či neklid, jsou kladné. Avšak obavy, strach a podhodnocování jsou nejnázornějším důkazem, že opustit komfortní zónu se vám vůbec nechce.

Jestli chcete nějaké odborné rady, nebraňte se ani odborníkům, v každém větším městě - v Praze, Plzni, Pardubicích, vám pomohou s výchovou vašich dětí, ale i odstraněním vašich zažitých dogmatických hlášek.

[ivi]