Co je důležité ve vašem životě?
Zůstaňte věrní sami sobě!
Nejčastějším opomenutím v životě je, že hrozně z nás "nesebrali odvahu žít tak, jak by sami chtěli". Například někdo v osmdesáti letech lituje, že setrvával v nešťastném manželství a následně je jeho závěrečná řeč na smrtelné posteli ve smyslu: "Buďte odvážnější a egoističtější, říkejte častěji ne a nežijte pro někoho jiného." Jste ve svém zaměstnání opravdu šťastní? Naplňuje vás váš vztah? Jste upřímní ke svým blízkým? Pokud jen krátce zaváháte u některé z otázek, měli byste se nad svou situací zamyslet.
Přemýšlejte o vzdálené budoucnosti, o tom, jak se chcete na konci ohlížet za svým životem a snažte se nenechat se při vytváření své vize brzdit krátkodobými nepříjemnostmi, jako je například výpověď ze zaměstnání nebo nájmu bytu. Často nám zabrání při dalekosáhlém rozhodování strach, že jiné zklameme a dočkáme se výčitek. Znáte otázku: "Když ti někdo dává dárek a rozhoduješ se, jestli ho přijmeš, komu pak tento dárek patří?" Přistupujte k výčitkám stejně jako k nechtěným dárkům. Nepřijímejte je, ale odmítejte. Tak se zbavíte pout, která si sami dáváte.
Kdo má panický strach ze změny, měl by před touto úvahou krátce meditovat, například se pět minut soustředit na svůj dech. To pomáhá k uvolnění ducha, osvobodíte se od negativních vzorů myšlení a přesvědčení, které si často celý život namlouváte.
Nevěnujte svůj život práci, ale životu!
Ano, můžete si to myslet, ale ve skutečnosti se nikdy nesetkáte se starým člověkem, který by si přál, aby v minulosti více pracoval. Naopak. Téměř všichni mají pocit, že se dřeli namísto toho, aby pořádně žili. Tak jako jistě například váš soused, který neustále oddaloval odchod do důchodu, ačkoli ho o to jeho manželka hodně prosila, aby si mohli ve dvou užívat pěkný podzim života. Až po 15 letech se k tomu odhodlal. Jenže jeho žena tři měsíce předtím, než odešel do důchodu, náhle zemřela.
Co takový člověk zažívá? Mívá panický strach ze ztráty svého postavení a někteří z nich se vám rovnou přiznají, že svou práci vůbec rádi ani neměli, důležitá pro ně byla pouze role, kterou díky tomu získali. Až na konci života, je každému jasné, že ten, kdo je dobrým člověkem, toho dokázal více než dost. Proč se ale tak rádi poměřujeme podle materiálních věcí? Naše štěstí by nemělo být závislé na věcech, o kterých doufáme, že je jednou budeme mít. Raději se soustřeďmě na chvíli v momentu a nacházejme smysl ve své práci, ať už jde o povolání zdravotní sestry nebo prodavačky.
Záleží jen na našem vnímání a pocitu zadostiučinění, který přitom máme. A dělejme konečně to, co milujeme, pak to ani nebudeme pociťovat jako práci.
Mějte odvahu vyjadřovat své pocity!
Jak byste se zachovali, když byste zjistili, že vlastně vůbec neznáte svoji vlastní rodinu? Až neuvěřitelně mnoho lidí si na tento problém stěžuje. Kdo dává své pocity najevo, je automaticky zranitelný. Proto máme strach z toho, být otevření a upřímní a budujeme si kolem sebe zeď. Když chceme být šťastní, musíme tuto zeď odstranit. Kdybychom si měli vzít příklad z malých dětí, které ještě nevědí, jak se pocity potlačují, které každému přímo řeknou, že ho mají rády, pláčou, když jsou smutné a dávají svému trápení volný průběh, aby mohly být pak zase veselé.
Snažte se od této chvíle své pocity vyjadřovat hned a ne až tehdy, když už bude příliš pozdě. Řekněte lidem, že je milujete. Řekněte jim, že je dokážete ocenit. Když se jim vaše upřímnost nebude líbit nebo zareagují jinak, než budete doufat, je to jedno. Důležité je jenom to, že jste jim to řekli. Upřímnost je osvobozující a vždycky se vyplatí, i kdyby to bylo jen ve formě respektu vůči sobě samému nebo života bez pocitu viny, představovalo by to konec škodlivých vztahů nebo byste se dozvědělli něco, o čem jste předtím neměli ani tušení.
Udržujte kontakt se svými přáteli!
Na konci svého života byste také mohli zjistit, že lidé, kteří vás akceptují takové, jací jste a velmi dobře vás znají, jsou na konci cennější než všechno ostatní. Dávejte svým přátelům co nejčastěji najevo, jak si jich vážíte a ceníte, nemějte strach, že budete zranitelní. Někdy se stane, že člověk ztratí přátele i svou rodinu jen díky alkoholu a nakonec i své zdraví. Většinou se stane, že na takového člověka jednou za čas padne splín a má chuť jít za všemi, kteří pro něho byli důležití a poprosit za odpuštění. Uzavřít s nimi mír a od srdce říci, jakou cenu pro něho měli.
Takovým gestem si do svého života zase pouštíme lásku. Dobré přátelství se pozná podle toho, že vás lidé berou takové, jací jste a naopak ani vy nechcete toho druhého změnit. Mluvte hned od začátku o případných problémech a nic svým přátelům nevyčítejte. Měli byste jim vždy jen vylíčit, jak se cítíte. Když budou uraženi nebo se budou cítit ublíženě, je možná načase nechat je jít. Nebudujte vztahy s lidmi, kteří vás v životě nedostanou dál. A nečekejte od přátel, že vám dají všechno.
Každé přátelství má v sobě něco pozitivního, ale také něco negativního. Radujte se z toho, že si s jedním kamarádem užijete spoustu zábavy a chodíte s ním na večírky, u jiných se zase můžete vypovídat a s dalšími můžete sdílet své koníčky. Přistupujte ke svým nejbližším přátelům s bezpodmínečnou láskou a věřte tomu, že se vám vše dobré vrátí zpět. Zjistěte, s kým je vám dobře, a občas také překročte svůj stín, odpouštění je klíčem ke spokojenosti.
Dopřejte si více radosti!
Mnoho lidí zjistí moc pozdě, že se člověk může vědomě rozhodnout pro štěstí. Říkejte si půl hodiny, že jste štastní. Neříkejte si nic negativního, nedívejte se rozzlobeně, ale usmívejte se, to samo změní vaše pocity. Někdy se člověk prostě musí ke štěstí nutit. Ten, kdo sám sebe považuje za dítě štěstěny, žije také automaticky na slunečné strašně života. Musíte si to jen povolit. Je to prostě tak, že vždycky chceme od života ještě víc, ale protože nikdy všechno nedostaneme, je důležité, abychom dokázali ocenit to, co máme.
Uvědomte si, jaké dary jste v životě dostali. Každý večer před zrcadlem poděkujte za to, co dobrého se vám dnes přihodilo. Štěstí je založené na osobním rozhodnutí a ne na vnějších okolnostech. Nelámejte si hlavu malichernostmi. Myslete na to, že láska je stále přítomná. Člověk bude mít natolik šťastný život, jak si ho on sám šťastný mít přeje. Není zapotřebí žádná drastická změna, jen musíte změnit svůj přístup a mít odvahu realizovat svá přání.
Nakonec nebude nikdy záležet na tom, co si o vás lidé myslí a čeho jste materiálně dosáhli. Důležité je jenom to, kolik štěstí jste dopřáli lidem, kteří vás milují, a kolik času jste strávili věcmi, které vám ležely na srdci.
Zajímejte se více!
Takovýmto tématům se věnovala osm let také Australanka Bronnie Ware, na jejíž knihu jsem narazila a nelituji. Bronnie se osm let věnovala péči o umírající. O jejich zpětném pohledu na život napsala knihu, která se celosvětově stala bestsellerem. V mnoha případech zažila, že u lidí na konci života už náhle neexistovalo žádné "kdyby" a "ale" a že najednou poznali, na čem opravdu záleží. Můžete si její poutavou knihu přečíst, naleznete ji pod názvem "Čeho před smrtí nejvíce litujeme."
"Nejvíc budeme litovat toho, co jsme nikdy neudělali a slov, která jsme nikdy nevyřkli."
A tak nedopusťte, abyste něčeho litovali. Poznejte nejjednodušším způsobem na internetové seznamce svoji spřízněnou duši, pozvěte ji na rande po krásách českého kraje a na nic nečekejte.
Zdroj: https://www.databazeknih.cz
[ivi]