Cholesterol a panika kolem něj

Už od šedesátých let vede část potravinářského průmyslu a mnozí vědci cílený boj proti cholesterolu. Lékaři ho pokládají za démona, kterého viní z aterosklerózy, zvýšeného rizika infarktu myokardu či mozkových mrtvic. Skutečnost však není zdaleka tak černobílá, jak by se z jednostranně zaměřených článků a kampaní mohlo zdát.

Doporučení omezovat cholesterol v potravinách vedla k propagaci umělých škodlivých tuků v margarínech. Tyto bezcholesterolové potraviny titíž odborníci, dříve horliví zastánci margarínů v 70. a 80. letech, dnes doporučují vyloučit z potravy, protože transmastné kyseliny (částečně ztužené tuky) považují za nejškodlivější látku ve stravě. Jejich následné doporučení konzumovat hojně rostlinné oleje (například slunečnicový, řepkový, sójový) zdraví lidí ještě zhoršilo, neboť tuky v nich obsažené ve větším množství zvyšují krevní srážlivost, zužují krevní cévy a podporují rozvoj zánětu.

Cholesterol je voskovitá látka, která se řadí k tukům, ačkoli náleží chemicky do skupiny alkoholů. Je potřebnou součástí všech buněk, v nejvyšší koncentraci se nachází v mozku, v játrech a krvi. Jako stavební látka je obsažený v pohlavních hormonech (testosteron a estrogeny), je nutný při tvorbě vitaminu D a žlučových kyselin potřebných pro trávení tuků. Cholesterol je obsažený v podstatě jen v živočišných potravinách - v mase, vaječných žloutcích, ve vnitřnostech, tučných mléčných produktech.

Výjimečně ve stravě rostlinné (palmovém a kokosovém oleji). Za určení jeho chemické struktury obdržel německý chemik Adolf Windhaus Nobelovu cenu.

Zlý ani hodný neexistuje

Běžně se rozlišuje cholesterol na LDL ("škodlivý") a HDL ("hodný"). LDL cholesterol, který přenáší tuk z jater do tkání, bývá označován za viníka kornatění tepen (aterosklerózy) a následně nemoci srdce a cév. HDL cholesterol, považovaný za prospěšný, přenáší tuk z buněk jater, kde se vylučuje žlučí z těla nebo metabolizuje. Vyplynulo, že někteří lidé mají více velkých částic označovaných jako A, které nejsou nebezpečné, jiní mnoho malých částic (a současně vysoké triglyceridy), označovaných jako typ B, s vysokým rizikem srdečního onemocnění.

Podle největších studií provedených za účelem zjištění, zda "prospěšný" HDL cholesterol znamená rizikový faktor, došli vědci k závěru, že hladina HDL cholesterolu je pouze okrajovým faktorem, který nevypovídá mnoho o riziku srdečně-cévních nemocí. Nové studie s léky zaměřené na zvýšení tzv. hodného HDL cholesterolu skončily katastrofou a závažnými nežádoucími účinky. Teorie o riziku vyšší celkové hodnoty LDL cholesterolu je nesmyslná, pokud nemáme podrobnější analýzu cholesterolu.

Snižování hladiny cholesterolu léky s některými nežádoucími účinky zvyšuje riziko poškození svalů, srdečního selhání, cukrovky, demence či infarktu. Například hubnutí, které snižuje riziko srdečně-cévních nemocí a cukrovky, se sice zároveň snižuje "špatný" LDL cholesterol a zvyšuje "prospěšný" HDL, ale vyvstává otázka: Sníží se riziko nemocí nebo úmrtí při snížení nadváhy na základě snížení cholesterolu, nebo zlepšeným metabolismem inzulinu?

Stejně tak u kouření nebo vysokého krevního tlaku: je větším rizikem zúžení cév (vysoký krevní tlak je ovlivňován nervovým systémem), či karcinogenní látky (v cigaretovém kouři), nebo vysoký cholesterol? Neexistuje hodný a zlý cholesterol, ale existují některé škodlivé frakce a částice cholesterolu, které se v běžných krevních testech nehodnotí. Samotný cholesterol je jen jedním z mnoha rizikových faktorů nemocí, nikoli příčinou, a navíc pouze některé jeho frakce, které z běžného krevního testu nezjistíme.

Jakou si udržet hladinu

Hladina cholesterolu není příčinou nemocí, je spíš příznakem patologických procesů (například stresu, kdy se hodnoty cholesterolu můžou zvýšit až o 40 % během 30 minut), které v organismu probíhají. V analýze čtyřiceti studií se prokázalo, že snižování cholesterolu nezabrání infarktu myokardu, neboť v léčené (s nižším cholesterolem) i neléčené skupině se vyskytovalo srovnatelné množství infarktů i úmrtí. Přes 70 % lidí hospitalizovaných s infarktem má normální nebo nízký cholesterol.

Na zvýšeném riziku nemocí srdce se podílí mnoho faktorů, zejména vysoký krevní tlak, zánět, nepravidelná srdeční akce (arytmie), snížená citlivost na inzulin a vysoká hladina homocysteinu. Riziko infarktu, aterosklerózy a dalších nemocí závisí na mnoha (a některých dosud neznámých) faktorech, a je tedy zjednodušenou a nesprávnou představou, že hlavním faktorem je hladina cholesterolu. Jinými slovy: náš zdravotní stav a riziko nemocí ovlivňuje mnoho známých i ještě nepoznaných faktorů a cholesterol je jen jedním z nich.

Podle třicet let trvající Framinghamské studie se v případě nízkého, nikoli vysokého cholesterolu, zvýšilo riziko infarktu, úmrtí celkově i na srdeční onemocnění. Autoři této nejdéle trvající studie uvádějí, že nad padesát let věku se nemá snižovat cholesterol jen na základě hladiny celkového cholesterolu. Navíc podle dostupných poznatků podporuje cholesterol imunitu. Starší osoby s nízkou hladinou cholesterolu jsou vystaveny riziku život ohrožujících infekcí plic a zažívacího ústrojí, horší regenerace tkání, předčasného úmrtí.

Souvislost mezi vysokým cholesterolem a srdečně-cévními nemocemi a úmrtím nebyla prokázána u žádné skupiny. Ani u diabetiků, žen, ruských mužů (tam pokles hladiny cholesetrolu ve studii 6000 osob zvýšil riziko úmrtí na srdeční choroby) nebo těch kanadských, a zejména u starší populace s nejvyšším rizikem, kde vyšší cholesterol naopak prodlužuje věk.

Minimální vliv stravy

V roce 1961 se dostal americký vědec Ancel Keys na titulní stránku časopisu Time jako pan Cholesterol, varující před živočisnými tuky a cholesterolem. Jenže Keys v závěrech své Studie sedmi zemí vynechával země jako Německo a Francie, kde přijímali více nasycených tuků, a přesto tam byl výskyt nemocí srdce nižší. Teorii Ancela Keyse, který mimo jiné zpopularizoval již v padesátých letech středomořskou stravu, o vztahu mezi cholesterolem v krvi a rizikem srdečního onemocnění popírají již delší dobu mnozí odborníci.

Sám Keys uváděl, že množství cholesterolu ve stravě nemá vliv na výsledky krevních testů. Hladina cholesterolu v krvi není prakticky ovlivněna tím, co jíme, neboť organismus reguluje tvorbu cholesterolu v játrech. To znamená, že když přijímáte víc cholesterolu, jeho tvorba v játrech se úměrně sníží, a naopak.

Studie vnášejí světlo

Podle studie Nurse´s Health Study, sledující 80 000 žen po dobu čtvrnáct let, nesouvisel cholesterol v potravě (včetně konzumace jednoho vejce denně) s výskytem mozkových mrtvic ani srdečně-cévních nemocí. V roce 1964 publikoval Američan George Mann v časopise Journal of Atherosclerosis Research fakta o tom, že domorodci z kmene Samburu v severní Keni pravidelně konzumují mléko a maso, ale jejich váha je celkem stálá, mají dostatek pohybu. Krevní tlak málokdy stoupne a spodní i klesá.

Hladina krevních tuků je v normálních mezích a nemoci srdce se vyskytují zřídka. Afričtí Masajové konzumují denně dva litry tučného mléka a někteří muži tři kilogramy (!) masa. Hladinu cholesterolu musí mít neuvěřitelně vysokou, říkáte si. Opak je pravdou. Hladina cholesterolu u Masajů je o padesát procent nižší než naše. Somálští pastevci pijí denně dva litry velbloudího mléka, které obsahuje více tuku než kravské, a hladinu cholesterolu mají na normálních hodnotách. Neobstojí ani argument, že se jejich organismus přizpůsobil vysokému příjmu tuků.

V pokusech u domorodců, kteří se přestěhovali do velkého města, se totiž hladina cholesterolu v krvi navzdory sníženému příjmu tuků opět naopak zvýšila. Podle posledních analýz nesouvisí množství tuků ve stravě ani s nadváhou. Nízkotučné, chuťově nepřijatelné diety vedou ke zvýšení hmotnosti, naopak strava s přijatelným množstvím zdravých tuků v rybách, ořeších, semenech a olivovém oleji redukci váhy podpoří.

Metabolický syndrom

V současné době trpí tímto syndromem okolo 30 % světové populace, což je obrovské číslo, srovnatelné jen s onkologickými chorobami. Metabolický syndrom totiž vede ke kardiovaskulárním onemocněním, která jsou pak hlavní příčinou smrti. Současná medicína řeší pomocí léků diabetes prvního nebo druhého typu a zvýšený krevní tlak, ovšem podstatu těchto onemocnění nedokáže postihnout, a tak není schopna epidemii zmíněného syndromu zastavit.

Civilizační problém

Medicína se soustředí na výzkum obezity, tedy na hromadění podkožního a nitrobřišního tuku, jehož následkem je snížení účinnosti inzulinu a následný vzestup krevního cukru. Při metabolickém syndromu, ve světě označovaném také jako syndrom X, se vyskytuje diabetes druhého typu s rezistencí na inzulin, což vede k vysokým hladinám inzulinu v krvi a zároveň k vysokým hladinám krevního cukru. Dále se objevují vyšší hodnoty krevních tuků a zvyšuje se krevní tlak.

Někdy se metabolickému syndromu také říká syndrom civilizační. To proto, že se v takto masové míře vyskytuje až v posledních desetiletích a předpokládá se, že v jeho výskytu hrají roli civilizační faktory. To už naznačuje, že medicína vlastně příčinu tohoto syndromu nezná. Uvádějí se takové věci jako genetické předpoklady, vliv prostředí nebo špatná životospráva.

Detoxikace zná řešení

Prevence i léčba metabolického syndromu jsou na celém světě shodné: fyzická námaha a dieta. Jinak je možné hasit jen lokální požáry, tedy snižovat hladinu cholesterolu a krevní tlak léky. Detoxikační medicína má ale k metabolickému syndromu rovněž co říct. Nelze zpochybňovat, že zásadní úlohu bude hrát změna stravování a pochopitelně i fyzická aktivita. Neméně důležitým faktorem jsou ale také toxické zátěže. Radioaktvní látky, kovy, ale i antibiotika a jiné chemikálie se podepisují na kvalitě genového programu.

Jeho poruchy pak vedou k chybné syntéze enzymů a k poruše metabolismu. Vše navíc umocňuje stres, který vede ke vzniku ložisek. Důležité je vyčištění epigenetického prostředí a lymfatického systému, stejně jako vlastní zásah do metabolismu a úprava využití vitaminů a minerálů, ale také emocionálních preparátů.

Ve světě je mnoho výborných restaurací, kde zahnat hlad, ale u nás je také naleznete, mrkněte se do Prahy, do Plzně nebo třeba do Brna.

[ivi]