Chováme se divně nejen ve vztazích, proč?

Lidstvo je hodně komplikované a mnohdy nevíme, proč se zcela běžně uchylujeme k podivnému chování. Později už zbývá se jen divit, kde se to v nás vůbec bere. Vědci některé neobvyklé chování, které je vlastní snad všem smrtelníkům, umějí vysvětlit.

Já bych to mimino snědla!

Jev: touha kousnout do něčeho roztomilého

Vysvětlení: křížení neuronových částí v mozku

Úsloví "Já bych ho láskou snědla" můžeme často slyšet od žen, které se kochají nad novorozencem. Ale co je k tomu žene? Vědci mají dvě teorie. První tvrdí, že se nám v mozku nějak kříží impulsy neuronů odpovědné za pocity blaha. Když lidé, obzvlášť ženy, ucítí vůni novorozeného dítěte, vypudí se jim v mozku neuropřenašeč dopamin. To samé se děje i při vychutnávání dobrého jídla. Vědci se domnívají, že si spojujeme roztomilost s vůní, která nám zvyšuje dopamin, což nám podvědomě připomene chutné jídlo.

Podle další teorie se může jednat o takzvané hravé kousání, které má společné mnoho savců. Je to pozůstatek z pradávných dob. Mnoho zvířat se navzájem kouše jen tak naoko přátelským hravým způsobem. Není úplně jasné, zda si tím zlepšují bojové techniky, nebo to dělají jen pro zábavu. Nicméně se tak chovají jen jedinci, kteří si věří. Chce to opravdu hodně důvěry, když někomu strčíte hlavu do tlamy a očekáváte, že přátelsky stiskne čelisti.

Hravé kousání každopádně zlepšuje sociální vztahy, a to může vysvětlovat, že podvědomě toužíme kousat, když cítíme potřebu sblížit se s někým roztomilým, jako jsou novorozeňata nebo štěňata či koťata.

Jak se zbavit stresu?

Jev: nevhodný smích

Vysvětlení: uvolnění stresu

Většina z nás se cítí provinile, když vyprskneme smíchy, pokud někdo upadne a poraní se nebo při sdělování špatné zprávy. Také nejsme pyšní na to, když potlačujeme výbuchy smíchu na pohřbu vlastní babičky. Přesto si lidé nemohou pomoci a smějí se dál. A mají k tomu dobrý důvod. Pokud se smějeme ve smutné situaci, neznamená to, že jsme bezcitní nebo nemáme úctu. Ve skutečnosti je to znamení, že jsme pod velkým stresem.

Tělo se tak chce uvolnit a vypustit páru. Vědci se domnívají, že funkce smíchu je evoluční. V pradávných dobách dal smích jedinci kmenu na srozuměnou, že se není třeba znepokojovat. Ostatně smích obecně je málokdy reakcí na něco skutečně směšného. Nejčastěji je způsobem sociálního sbližování. Smíchem dáváme okolí najevo, že jsou nám lidé sympatičtí, že s nimi souhlasíme a že jsme v jedné "tlupě".

Predátoři v nás

Jev: fascinují nás psychopatičtí zabijáci

Vysvětlení: dědictví z pravěku, navíc se rádi bojíme

Velkou část populace fascinují zrůdní zabijáci. Noční televizní vysílání je jich plné, ale zdá se, že jich stále nemáme dost. Co to o nás vypovídá? Existují tři teorie. První tvrdí, že pozorování psychopatů nám na chvíli umožňuje odtrhnout se od našeho rozumného jednání v mezích zákona i starostí o druhé a vžít se do pocitů člověka, který myslí jen na sebe a nic ho neomezuje. Přitom sami nikomu neubližujeme. Naopak někteří vědci jsou přesvědčeni, že psychopatičtí zabijáci jsou vlastně typem predátora.

Pokud se vžíváme do jejich role, ozývá se v nás pravěké dědictví "zvířete", kdy člověk neustále lovil a zároveň byl loven. A nemusíme se přitom vystavovat nebezpečí přírodního světa. Podle další teorie nás přitahují psychopatičtí zabijáci stejně jako hororové filmy nebo horské dráhy na poutích. Prostě se rádi bojíme. Strach vyvolává vybuzení neuropřenašečů včetně zmíněného dopaminu, spojeného s pocitem blaha.

Odměna pro vševědy

Jev: předstíráme, že všechno víme

Vysvětlení: mozek vyšle signál dříve

Většina z nás už zažila situaci, kdy se nás někdo zeptal, zda víme o nějakém jevu nebo věci. Téměř bez rozmyšlení odpovíme "ano". Přitom vůbec nevíme, o čem je řeč. Podobně někteří lidé předstírají znalosti, i když je jim hned jasné, že nic nevědí. Většina lidí předstírá znalosti z pohodlnosti nebo aby si potvrdili svou identitu. Mnoho z nás ani přesně neví, co skutečně ví, a může znalosti předstírat podvědomě. To se děje proto, že v okamžiku, kdy se nás někdo na něco zeptá, mozek to začne analyzovat a sám hledá vysvětlení.

V tu chvíli odpovíme, že ano, protože mozek už vyslal signál, že bychom o tom něco vědět měli. Další důvod je nasnadě: rádi se považujeme za vševědy. Naše společnost znalosti obdivuje a oslavuje. Navíc pokud skutečně známe správnou odpověď, rozsvítí se v mozku stejná oblast a dopaminy putují stejnou cestou "odměny", jako když bereme drogy nebo hrajeme hazard. Na předstírání, že všechno víme, se klidně můžeme stát závislými, stejně jako na drogách.

Slzy jako varování

Jev: pláč

Vysvětlení: je to pradávný symbol nebezpečí a obrana

Na první pohled je pláč zcela normální. Ale když se zamyslíme nad tím, že z našich očí během emocionálních chvilek teče slaná voda, je to trochu zvláštní. Co mají vůbec slzy, oči a emoce společného? Pláč je z větší míry společenský a má své evoluční kořeny v signálech o stavu ohrožení. Většina zvířecích mláďat vydává v nebezpečí nějaký druh zvuku, aby dala ostatním najevo, že potřebují pomoc. Podle něj lidé začali plakat, aby mlčky vyjádřili stres místo křiku, při kterém by na sebe upozornili predátory.

Ačkoliv lidská mláďata většinou pláčou nahlas, dospělým tečou jen tiše slzy. A to je pravděpodobně evoluční výzva k pomoci. Kdysi stačil členovi kmene pohled na slzy a už věděl, že jeho druh má problém.

Je zajímavé, že lidé jsou jediný živočišný druh, který vylučuje emocionální slzy. Většina ostatních zvířat přestane v dospělosti vydávat zvuky vyjadřující, že jsou v nebezpečí. Dalším důkazem, že pláč vznikl jako odpověď na stres, je fakt, že nám kromě slz začne bít srdce, víc se potíme a dech se nám zpomalí. Slzy dokonce obsahují leu-enkefalin, což je přírodní lék proti bolesti. To částečně vysvětluje, že se někdy po velkém pláči cítíme opravdu lépe.

Muži drbou víc!

Jev: pomluvy ostatních

Vysvětlení: lidé se cítí hned lépe

Podle mínění většiny drbou hlavně ženy, ale nenechte se mýlit. Jedna psychologická studie dokonce tvrdí, že muži přes den pomlouvají druhé o 32 % víc než ženy. Jedovaté pomluvy se nám mohou vrátit a poškodit i nás, přesto se nemůžeme ubránit házet na své okolí alespoň trochu špíny. Záliba v pomluvách má hned několik příčin. Většina z nás se chce s okolím přirozeně družit, nenudíme se, můžeme se jim zasmát a hned se cítíme lépe.

A to už jsou pádné důvody pro lehké morální poklesky vůči nepřítomným. Podle psychologů je dokonce 60 % konverzace dospělých o lidech, kteří tam zrovna nejsou. Má to logiku, drby nejsou většinou o úspěchu ostatních, ale o jejich selhání. A to nás s ostatními sbližuje, jako bychom měli nějaké společné tajemství. Podle psychologů konverzace o úspěchu druhých zdaleka nemá tak kýžený efekt ve formě sblížení. Takže nemusíte být hned paranoidní a obávat se, že vás vaše okolí pomlouvá, pokud tam zrovna nejste. Je totiž víc než pravděpodobné, že tomu tak skutečně je.

Obliba tragédií

Někteří lidé si vyloženě libují ve filmových dramatech a tragédiích nebo čtou romány s tragickým dějem. I když mají svých smutků dost, paradoxně se jim uleví. Po zhlédnutí smutných lidských příběhů je přirozené, že lidé začnou přemýšlet nad vlastními vztahy a osudy. Cítí se pak lépe, protože se jich cizí tragédie netýkají.

Deset věcí, ...

... které znají jen extrovertní ženy

• Lidé, kteří se nechápavě ohlížejí, protože se příliš nahlas smějete.
• Úsměv jiných řidičů, když s divokým gestikulováním hulákáte písničku, která právě hraje v rádiu.
• Přezdívka "naše hvězda".
• Ráno bez make-upu, s rozcuchanými vlasy a v teplákách jít k pekaři? Žádný problém.
• Vyhazovač? Tam nějaký byl?
• Jaké to je ptát se někoho na cestu. Místo hledání na smartphonu.
• Karaoke večery, které vás opravdu baví.
• V klubu si hrát na kuplířku: "Chodíš sem často? A pověz mi, znáš už mojí kamarádku?"
• Jak to, že tady nikdo netančí? Aspoň mám víc místa pro sebe.
• Pravidelně slýchat: "Mohu také něco říct?"

Jste také "divní"? Nevadí, směle do seznamování u nás na internetové seznamce!

Zdroj: https://www.nature.com/

[ivi]