Braňte se jedům!

Naše strava se skládá ze živočišných bílkovin, které zastupují především maso a vejce, zvláštní kapitolou je pak mléko. Dále ji tvoří rostlinné bílkoviny, živočišné a rostlinné tuky, složité a jednoduché cukry. Prakticky na kteroukoli z těchto základních živin může organismus reagovat jako na toxin. Nejběžnějším případem je nemoc zvaná diabetes mellitus neboli cukrovka, kdy jednoduchý cukr a složité cukry na něj se přeměňující dále nemetabolizují.

Pokud by člověk nebyl uměle saturován inzulinem, nezpracovaný cukr (v tomto případě jed) by vedl až k jeho záhubě. Jiným běžným příkladem je porucha metabolismu živočišných tuků. Dvě třetiny populace jsou nemocné a umírají na problémy s cévním systémem. Obvykle se na cévní stěně ukládají usazeniny způsobující nemoc zvanou skleróza tepen. Jejich podstatnou část tvoří cholesterol - tuk, který si organismus vyrábí převážně sám, ale zároveň mu ho dodáváme v bohaté míře potravou.

Musí být zpracováván, pokud se tak neděje v dostatečné míře, stoupá jeho hladina v krvi a on se stává důležitou součástí tepenných nánosů.

Mléko jako lepidlo

Společnost se důsledně vyhýbá debatě o dalším z potenciálních jedů - mléce. Mléčná bílkovina kasein je v podstatě lepidlo a v našem organismu se bohužel také tak chová. Vytváří vazký a pevný sliz, který omezuje nejen cirkulaci tekutin, ale i metabolismus buněk a působí i jako nervový jed. Neschopnost zpracovávat kasein bývá poměrně častou příčinou nervových poruch u dětí a nemocí, které s nimi souvisejí. 

Objevuje se také u astmatu, tedy onemocnění úzce spjatého s nervovým systémem. Stejně tak u části alergií a zejména psychických poruch, jakými jsou nadměrná úzkostnost, psychická labilita, agresivita a podobně. Mléko tím však ještě nevyčerpalo všechny své možnosti. Přináší do organismu i hlen neboli mucin. Ten se usazuje v dýchacích cestách, vedlejších dutinách nosních, střevech a gynekologických orgánech.

Zde pak tvoří živnou půdu pro mikroorganismy, které se odtud šíří v pravidelných intervalech a způsobují častou nemocnost dětí i dospělých v podobě chorob dýchacích cest, střevních problémů a snížené imunity.

Žehrání na lepek

Značně rozšířeným problémem je i neschopnost rozkládat některé rostlinné bílkoviny. To se projevuje nemocí zvanou celiakie, při níž se člověk musí celý život vyhýbat konzumaci obilnin obsahujících lepek. Zapomíná se však na to, že tento typ celiakie by se měl nazývat primární, tedy vrozený, protože je při něm postižený enzym, který má rozkládat obilné bílkoviny. Vedle toho typu však existuje i tzv. sekundární celiakie, znamenající neschopnost metabolizovat bílkovinu pšenice.

Ta se může objevit v dětství i v dospělosti. Představuje závažný problém a někteří odborníci uvádějí, že se týká většiny evropské populace. Organismus si při ní neví rady s pšeničnou bílkovinou glutenem, který se rozkládá ve střevní stěně pomocí enzymů. Dojde-li k problémům, gluten začne pronikat do organismu, kde působí jako vážný nervový jed. To vede ke zhoršené funkci ledvin a pokračuje jako onemocnění páteře a kloubů, což jsou orgány kontrolované právě ledvinami.

Dispozice k tomuto onemocnění bývá vrozená, ale často i zděděná. 

Maso vám zasolí

Výčet problémů, které vznikají z potravy, není ovšem zdaleka konečný. Zaměříme se na živočišnou bílkovinu obsaženou především v mase. Poruchou jejího metabolismu vznikají dvě sféry problémů. Častá je především nadměrná tvorba solí a jejich usazování v těle. Maso je kyselinotvorné, jeho rozkladem vzniká značné množství kyselin, z nichž má velký vliv zejména kyselina močová.

Reakcí se zásadami se vytvářejí soli, které se usazují v kloubech, šlachách, kolem páteře, ve vazivu a nakonec i v nervovém systému. Soli se také srážejí ve žlučových cestách a ledvinách, jejich činnost výrazně ovlivňují. Dochází pak k rozvoji dalších symptomů tohoto řetězce. Soli se ve zvýšené míře usazují v kloubech, které se nacházejí pod kontrolou ledvin, takže dochází k artróze a artritidě. 

Pokud do patologického procesu ještě vstoupí porucha imunity, rozvíjí se revmatismus nebo další artritidy. Jindy se metabolismus masa zastavuje na purinech, které poškozují kromě ledvin i tepny a nervový systém. Rozkladem živočišné bílkoviny v tlustém střevě vznikají rakovinotvorné látky, například mercaptan a mnohé další. 

Dieta nemusí stačit

Žádná z uvedených potravin není primárně jedovatá a řada jedinců je může požívat bez jakýchkoli následků. Za určitých okolností se z nich ale jedy stávají, a pokud je organismus nezvládá - což se stává ve většině případů, znamena jí rozvoj vážných nemocí. Je tedy dietologickým paradoxem, že lze tyto potraviny označit za rizikové, a zároveň se zcela po právu mohou ozvat ti, kteří dokazují jejich naprostou neškodnost.

Pokud totiž člověk dobře metabolizuje určité potraviny - a to se týká právě dlouhověkých lidí, nedochází k jejich přeměně na jedy. Na druhé straně je řada lidí, kteří trpí poruchou metabolismu už od dětství. Na základě toho se u nich vyvíjí celá řada vážných nemocí, které jednoznačně souvisejí se stylem stravování. Jednoduchá změna jídelníčku přitom obvykle nestačí. Vynechání rizikových potravin ze stravy totiž většinou neovlivní to, co jsme stihli zkonzumovat během uplynulých let. 

Nezměníme tedy minulost, můžeme ovlivnit pouze svoji budoucnost. To ovšem mnohdy k uzdravení nestačí, protože jed v tkáních působí dál. Nezbývá nic jiného než tyto potraviny vyloučit a naučit se stravovat tak, aby jejich vliv byl co nejmenší.

Jedy a protijedy

Příroda je moudrá, každý jed má proto i svůj protijed. Lidé o nich jen často nevědí. Například protijedem proti mléčnému hlenu i mléčné bílkovině jsou syrovátka a podmáslí, tekutina vznikající při výrobě másla. V současné době se ovšem většina lidí brání tím, že nepije mléko a jí pouze sýry, jogurty a jiné mléčné výrobky. Neuvědomují si, že jogurtovou konzistenci vytváří především hlen provázený již zmíněným lepidlem - kaseinem.

Mléčné výrobky zbavené syrovátky jsou proto mnohonásobně nebezpečnější než mléko samotné. Pšenice, která se velmi často vyskytuje například v italské kuchyni, by musela u Italů vést k vážným zdravotním potížím. Příroda však je k tomuto jižnímu národu milosrdná a připravila mu jídelníček, v němž se vyskytují i protijedy. K běžné evropské pšenici je to tvrdá pšenice, semola dura nebo semolina, z níž se vyrábějí kvalitní italské těstoviny. 

Sníme-li pšeničnou pizzu a po ní si dáme oblíbené špagety z tvrdé pšenice, tyto dvě potraviny se vykompenzují tak, že nejsou v konečném důsledku jedovaté. Také bazalka - typické italské národní koření vhodné k těstovinám - je protijed proti pšeničné bílkovině. Na tomto příkladu vidíme, jak některé kuchyně byly kýmsi moudrým v minulosti dokonale koncipovány, jenom jsme na to během staletí zapomněli.

Očista je důležitá

Protijedem k purinům je sója, proto nás střídání masa a sójových jídel ochrání před následky konzumace masa. Odvod solí z lidského organismu je už záležitost složitější. Celkově vzato, je třeba promýšlet nejen skladbu jídelníčku, omezovat potenciálně škodlivé potraviny, eventuálně se podrobit diagnostice upozorňující na toto nebezpečí, ale i pravidelně čistit tělo od metabolitů.

To ovšem většina lidé nedělá. Klasická medicína přitom obvykle léčí jen důsledky poruch, které si sami způsobujeme. A dieta sama o sobě stačí na vyléčení málokdy. Je třeba využít znalostí, jak vzniklé toxiny odstranit z lidského organismu a jak poškozené tkáně regenerovat. V detoxikační medicíně existuje mnoho důkazů svědčících o tom, že toxiny zhoršují trávicí procesy, vstřebávání i metabolismus různých potravin, což je problém závažný a stále častější.

Neexistuje prakticky žádný zdravotní problém, u něhož bychom nenašli poruchu metabolismu některé ze základních potravin. 

Samo se to nespraví

Organismus je zařízen na automatickou a nepřetržitou detoxikaci. Játra systematicky odstraňují jedovaté látky, které přijímáme s potravou a které se v těle vytvářejí. Rozložené jedovaté látky odcházejí z těla močovým a dýchacím systémem, kůži a střevem. Přesto dochází ke kumulaci některých toxinů v různých tkáních. Hlavními příčinami je stresující způsob života, znečištění životního prostředí nebo kontaminace potravin způsobená jejich konzervací a zpracováním.

Lepší imunita

Pokud ve hře získáte kartu imunity, jste chráněni a nepřátelé vás nemohou zasáhnout. Když je naše skutečná imunita v pořádku, tělo má dost síly bránit se nemoci.

Vyhněte se stresu

Dlouhodobý stres je tichý a velmi zákeřný nepřítel.

Udržujte si pohodu

Jednou z nejdůležitějších věcí, kterou pro sebe můžete udělat, je udržovat své tělo v psychické pohodě.

Zaměřte se na adaptogeny

Adaptogeny jsou látky přírodního původu. Díky svému složení jsou schopné vyvažovat náš imunitní systém a tím nás chrání před vznikem onemocnění. Nejstarším a nejúčinějším adaptogenem na světě je ženšen pravý a je dobré zařadit jej do svého jídelníčku. 

Dopřejte si dostatek spánku

V registrech, kde se evidují pacienti s onkologickou diagnózou, se vlastně náhodou zjistilo, že u pracovníků v profesích, které se často vykonávají v noci, nebo jsou spojeny s cestami do zahraničí, během nichž bývá narušen rytmus dne a noci, je větší riziko výskytu některých typů rakoviny. A proto pořádně a pravidelně spěte.

A kdybyste přece jen potřebovali odbornou pomoc, neváhejte se obrátit na specialisty - v Hradci Králové, Českých Budějovicích, Ostravě a kdekoli jinde.

[ivi]