Bokovka
Obdiv, posedlost a skvělý sex. To jsou důvody, proč zůstáváme ve vztazích, které naše okolí považuje často za nedůstojné. Ať to budeme probírat, z které strany chceme, tak obětí se tu stávají častěji ženy než muži, i když výjimka potvrzuje pravidlo.
Co je to za situaci?
Z jaké strany se nejlépe na toto téma podívat? Možná z nastínění nějaké konkrétní situace. Můžete si třeba představit a nebo možná i přímo vzpomenout na pěkné chvíle, kdy jste tomu vysněnému partnerovi umývali záda ve vaně napuštěné horkou vodou, s velkým množstvím pěny, jak jste se spolu při tom nasmáli, užívali jste si pěkný večer. A pak jste se zeptali na úplně jednoduchou otázku. Třeba? "Ještě pořád bydlíš v centru města?" A tu ránu jste dostali přes obličej odpovědí, že už ne, že už se se svou přítelkyní nebo přítelem přestěhoval na trochu jiné místo.
- Nikoho by prý doma nesnesl a pak se najednou jednoduše oženil.
Cože? Prostě vám úplně normálně sdělí, že už nějakou dobu randí s někým jiným, někoho už má a abyste podali houbu a umyli mu/jí záda. Vidíte se, jak v takové situaci reagujete? Jak zíráte? Musí to být pro každého minimálně šok.
Zůstanete s takovým člověkem dál v kontaktu? Bohužel nejspíše ano, až se to jednomu nebo druhému bude hodit, sejdete se, dáte si večeři, skleničku, popovídáte si, pak na to vlítnete a takhle to povedete jako milenci pár let. Ale jinak "nikoho mít nebudete". Co jste? BOKOVKA!
Ano, to slovo padlo, vztahy závislosti, nevěry, žárlivosti a nevyváženosti, kdy jeden tahá vždycky za kratší konec, mívají nespočet podob. Skoro vždy se v takových situacích vyskytujeme dobrovolně, ubližují nám a ukončit je je ve skutečnosti stejně bolestivé jako v takových vztazích zůstávat. Proč v nich ale setrváváme? V roli bokovek? Vždyť jde v podstatě o ponižování a utlačování našeho já. Dost často také přichází doufání v milencovu změnu, že nakonec dojde k velkému a hrozně nečekanému zlomu.
Pár hodin týdně stačí?
Je vůbec možné, aby existoval takový vztah, aby nebyl zároveň ponižující, zesměšňující, kde by se žena nebo popřípadě i muž, navzdory tomu, že je až na druhém místě, cítil/a v pohodě, v klidu a nedocházelo tam v hlavě k touze po něčem úplně jiném? Jde to, aniž byste chtěli postupem času něco trvalejšího a založeného na citu, o který byste se nemuseli dělit? Někdo tvrdí, že ano. I ten, kdo neuznává zrovna monogamní vztahy, může prožít silnou životní lásku s někým, kdo je již zadaný.
Nakonec se z takového člověka může stát i nejlepší kamarád, ale musíte být toho opravdu schopni, umět vypnout city, hlavu, stavy paniky a tak podobně. A to nedokáže každý. Takový člověk navíc bude bojovat s okolím a neustále od přátel poslouchat věty typu: "Je to divné a nezdravé. Představ si, jak by bylo tobě. Najdi si někoho natrvalo.". Takové moralizující řeči se budou nejspíš střídat s radami, aby se dotyčný vdal nebo oženil a měl děti nebo mu ujede vlak.
Jenže nejspíše i přes varování ostatních vám to bude jedno, protože ten druhý vám může dávat pocit, že jste milovaní a budete varování házet rovnou za hlavu. Navíc se také může stát že do takového vztahu spadnete v době, kdy vás samotného opustí vaše velká láska, takže vám to bude v podstatě tak nějak jedno a klidně do toho půjdete s vědomím, že vlastně nic víc ani nechcete.
Takový vztah ale nemusíte být také schopni ukončit díky nesmírné až živočišné přitažlivosti, ale nejenom díky tomu, ale také třeba díky souznění, splynutí a tak podobně. Takového člověka možná nebudete chtít po svém boku, ale nedokážete žít ani bez něho, budete ho potřebovat. Pak se spokojíte s pár hodinami týdně, i když budete vědět, že jeho/její životní láska na něj/ní čeká doma. I přesto to tak budete cítit a možná takovému člověku dokážete i od srdce říkat, že ho milujete.
Pokud se v tom vidíte, tak pak je vše v pořádku a na řeči a rady kamarádek-romantiček o bezvýhradné odevzdanosti v monogamním páru se můžete smát.
Máte sílu sbalit si kufry?
V takovém "bokovkovém" vztahu můžete zažít i celou řadu rozchodů a návratů. Jenže se může stát, že dojde k opravdu velkému kroku nebo změně, ať v životě jednoho nebo druhého. Takovou situací může být například těhotenství. Představte si, že jste taková jeho bokovka, ale jeho životní láska, jeho manželka jednoho dne otěhotní. V tu chvíli je dost možné, že začnete pociťovat, že se blíží chvíle, kdy to bude třeba úplně ukončit, nebude už vám to připadat správné, alespoň ne po té fyzické stránce.
V mnoha případech přijdete také o pár svých kamarádů, kteří s vaším jednáním nebudou souhlasit, nebude to pro ně morálně únosné, ale to nic nemění na tom, že je to jen vaše věc a takového vztahu nemusíte nikdy začít litovat.
Na druhých kolejích zůstáváme ze záhadných a často nesmyslných důvodů. Můžete žít například i v patologickém vztahu, kde vaší konkurentkou se může stát mrtvá manželka vašeho partnera, samozejmě i obráceně se to může stát mužům. Zcela logicky totiž nedokážete nikdy dosáhnout jejich dokonalosti.
Většinou ale nestačí udělat jenom jeden krok k tomu, abyste si přestali sami vědomě v takovém vztahu ubližovat, budete jich muset udělat mnohem více, celou řadu. Ono spojení "sbalit si kufry" neznamená jen naházet si oblečení do tašky. Důležité je umět si s sebou přibalit i hrdost a odvahu. A nechat na místě lítost a samotu. Anebo ze vztahu, který je jen tak napůl, dostat to, co se z něj dostat dá a nic jiného už prostě neočekávat. Ale kdo to dokáže? Moc takových nebude.
Tři roky a konečná
Psychologové se shodují, že dynamika mileneckého vztahu se od toho partnerského příliš neliší, zamilovanost trvá tři roky.
Helena Máslová (terapeutka): "Pak milenka cítí, že její atraktivita v mužových očích klesá. Pokud se jí nepodaří muže k sobě více připoutat (třeba dítětem), patrně ho ztratí. Muži, kteří ve skutečnosti nechtějí rodinu opustit, obvykle říkají, že milenka začíná kyselit - je nespokojená, začíná prudit podobně jako manželka. Vrátí se k rodině, nebo si najdou novou milenku."
Jeroným Klimeš (psycholog): "Dokud muž milenku zapírá, je ve výhodě manželka. Ona je řádná a milenka jako by neexistovala. Jakmile se milenka přizná, víceméně začíná bigamie. Je to trochu jako hamburger: jeden nespokojený muž mezi dvěma nespokojenými ženami. V horších případech s dovětkem: muž, který má pocit, že by mu bylo lépe s nějakou třetí ženou."
Nechcete si také náhodou v blízké době balit kufry? Pak není vhodnější chvíle si začít hledat partnera svých snů na internetové seznamce.
Zdroj: http://www.klimes.us
[ivi]