Asertivita není jen prosazování se
Klíčové na asertivitě je, že by neměla ubližovat ani jednomu z účastníků komunikace. Nikdo by se neměl cítit jejím výsledkem zraněný nebo upozaděný, a zároveň by všichni měli cítit, že jejich názor byl brán v potaz. Asertivita je komunikační styl, v němž díky uvažování a způsobu vyjadřování respektuje člověk sám sebe i toho, s kým se chce domluvit. Prioritou tohoto přístupu je zachování emoční svobody naší i partnera v dialogu.
Důraznější přístupy pak dávají manipulátorům najevo, že se zkrátka nedáte, a přitom nejste agresivní ani se k agresi nenecháte vyprovokovat. Pro některé lidi má slovo asertivita negativní podtón, jako by šlo o projev bezohlednosti nebo nepřiměřeného sebevědomí, takový pohled je ale škodlivý. Přiměřené nebo někdy se říká zdravé sebevědomí spojené s občasným pochybováním o sobě samém je to nejlepší, co nás může potkat. Přiměřeně sebevědomý člověk se pozná mimo jiné i podle toho, že je asertivní, tedy že se umí přiměřeně sebeprosazovat a zároveň bere ohledy na práva, potřeby a emoce druhých.
Asertivita proti agresivitě
Asertivní způsob sebeprosazení se často staví do protikladu s dalšími typy komunikace: agresivním, pasivním nebo manipulativním. Například při reakci na kritiku je pasivní reakcí omlouvání, vysvětlování, sypání si popela na hlavu. Agresivní reakce je charakterizována odvetnou kritikou typu: To je tvoje vina, ne moje... Pro manipulativní reakce je typické dosahování vlastních cílů oklikou, apelováním na morálku, vyvoláváním pocitů viny nebo důležitosti.
Asertivní reakcí na kritiku může být klidná odpoveď typu: "Překvapilo mě, co říkáš, možná máš pravdu, zamyslím se nad tím." Názor na to, zda je někdo agresivní nebo manipulativní typ, bychom si přitom neměli dělat příliš rychle. Doporučuje se sledování jeho chování a to, jak řeší každodenní situace. Pak máme možnost u pasivního člověka spatřovat častěji jeho ustupování nežli vyjádření vlastních postojů, bývá nejistý, bojí se udělat chybu, bojí se i kritiky ze svého okolí, je hodně zaměřen na to, co si o něm druzí pomyslí.
Agresivní člověk se snaží o dominanci, těžko snáší, když není po jeho, vyhrožuje, vyčítá, shazuje druhé. Skrytý agresor se často dopouští ironie, intrik a podrazů, byť navenek se prezentuje jako člověk hodný, milý a ten, který to s vámi myslí přece dobře. Naopak člověk asertivní dokáže respektovat odlišnost druhých, a zároveň si umí stát za svým názorem i v případě, že s ním je osamocen. Současně se umí chránit, hlídá si, aby si v sobě nepěstoval a nehromadil nepříjemné pocity, své pocity a myšlenky umí otevřeně vyjádřit, pokud je to potřebné.
Jak být asertivnější
Po přečtení předchozích řádků jste si možná uvědomili, že být asertivní by bylo pěkné, ale že v této dovednosti máte jisté mezery. Šéfovi, který vašemu oddělení doslova velí, ustupujete, aniž byste mu řekli, že nemá pravdu, a při jednání s neoblíbeným kolegou zase občas neváháte hodit na něj část svojí práce, aniž by se zvládl bránit. Nebylo by vhodným řešením zapsat se do kurzu asertivity? Zájemci přicházejí většinou s tím, že chtějí zdokonalit svou komunikaci, zbavit se svých nejistot a naučit se, jak zacházet se svými emocemi v situacích, které vnímají jako konfliktní.
Většinou vědí, že něco nefunguje, ale nevědí přesně, jak na to a právě tohle mají šanci se naučit při tréninku. Nejčastěji můžeme potkávat lidi, kteří se neumějí prosadit v práci nebo kteří trpí tím, že pracují za ostatní, protože neumějí odmítnout jejich žádosti o "pomoc".
Dobrá a špatná zpráva
Pokud byste se i vy rozhodli nějaký kurz absolvovat, jsou tady dvě zprávy. Ano, jde to, asertivitě se můžete naučit a hodně vám to může pomoci. Ne, nestačí jen si osvojit několik komunikačních fint, abyste měli vystaráno, pokud chcete být opravdu asertivní, je třeba změnit způsob přemýšlení. Asertivní přístup není jen o technikách, ale je o vytrvalosti, o způsobu uvažování, schopnosti nadhledu, a zejména o práci s emocemi.
Účastníci se tedy učí zejména pojmenovávat své emoce a jejich příčiny, vymezovat si své hranice ve vztazích vůči druhým lidem, od naprosto cizích až po ty nejbližší lidi v našem životě. Existuje mnoho různorodých asertivních dovedností a nejdůležitější je jejich trénování a upevňování v běžném životě klientů mezi jednotlivými sezeními.
Desatero asertivních práv
- Máte právo sám posuzovat své chování, myšlenky a emoce a nést za ně i jejich důsledky.
- Máte právo nenabízet žádné výmluvy či omluvy ospravedlňující vaše chování.
- Máte právo sám posoudit, zda a nakolik jste zodpovědný za problémy druhých lidí.
- Máte právo změnit svůj názor.
- Máte právo dělat chyby a být za ně zodpovědný.
- Máte právo říct "já nevím".
- Máte právo být nezávislý na dobré vůli ostatních.
- Máte právo dělat nelogická rozhodnutí.
- Máte právo říci "já ti nerozumím".
- Máte právo říci "je mi to jedno".
Možná by se hodilo přidat i trochu "povinností" jako jsou takt, diskrétnost, tolerance, respektování svobody ostatních. Řídit se jimi je nutné, pokud chcete nejen prosadit sebe, ale také si udržet příjemné a fungující vztahy s lidmi, na kterých vám záleží.
Co trénovat, abyste byli asertivní
Všichni jsme jenom lidé a občas jednáme a budeme jednat pasivně, agresivně nebo manipulativně. Cílem nácviku asertivity je spíše naučit se a fixovat si čtvrtý způsob jednání a v některých situacích ho alespoň někdy používat. V první řadě je třeba, aby si člověk uvědomil svá myšlenková přesvědčení, která mu v asertivním jednání brání, a ta si přerámoval do vyváženější podoby. Například, "když někoho odmítnu, nebude mě mít rád" do podoby "odmítnutím dávám druhému najevo své přiměřené sebevědomí, a on si mě pro to může začít víc vážit, také mu mohu nabídnout nějakou kompromisní variantu, když budu chtít...".
V druhé fázi lektor nebo terapeut představuje způsoby, jak jednat a co říci při aplikaci jednotlivých asertivních dovedností v konkrétních modelových situacích. Ve třetí fázi se tyto dovednosti nacvičují ve skupině. Nacvičující člověk potom dostává od ostatních zpětné vazby, co se jim na jeho reakci líbilo a co by oni případně v téže situaci udělali jinak.
Jak to funguje v praxi?
Mgr. Roman Pešek, vedoucí terapeutického centra APLA Praha
"Vzpomínám si na jednu klientku, která měla problém se vyhranit a odmítnout svou manipulativní a vyčítající matku. Situaci jsme společně na skupině analyzovali. Klientka si zapisovala jednotlivé konfliktní telefonické rozhovory s matkou. Pak jsme vymýšleli alternativní odpovědi, které by mohla říci do telefonu, a přehrávali celou scénu na skupině. Matku jsem hrál já nebo jiní klienti. Druhý terapeut stál zezadu u klientky a našeptával jí odpovědi, když sama nevěděla, co říci, protože byla zahlcená silným strachem a úzkostí. Také jsme tyto modelové scény točili na video, aby se klientka poté sama viděla a pozorovala posun v tom, jak se stává stále více asertivní. Bylo moc pěkné a dojemné vidět, jak nabývala zdravého sebevědomí."
MUDr. Ludmila Dušková, psychiatr, Prachatice
"Ti, kteří vystupovali dominantně nebo i agresivně a okolí se jich bálo, jsou mírnější, naslouchají a více spolupracují, díky čemuž je snažší s nimi žít."
Nicméně upozorňuje i na jisté riziko, které s sebou školení lidí v asertivitě nese. "Všechno dobré a užitečné je v našem životě i zneužitelné. Asertivitu nevyjímaje. Nezbývá nežli vzít tento fakt jako reallitu, která v naší současné společnosti panuje. Sice mě to občas demotivuje tuhle kouzelnou dovednost předávat dál, ale když vidím, jak mnozí klienti díky této dovednosti vykvetou, říkám si, že to pořád stojí za to."
Proto je na místě připomínat si to, že k asertivitě patří nejen práva, ale i povinnosti. Nejde jen o schopnost se prosadit, ale také o naslouchání druhým, respekt k jejich postojům a potřebám a o dodržování pravidel společenského chování.
Ujistěte se, že si tyto pravdy vezmete k srdci a budete je praktikovat ve svém vztahu. Ať už stávájícím nebo budoucím. V tom druhém případě, jste-li single nebo čerstvě po rozchodu, můžete vyzkoušet naši seznamku a seznámit s někým novým.
Zdroj: https://www.psychologytoday.com
[ivi]